COOLna

Leopold II. se narodil jako nástupce na belgický trůn, jelikož jeho starší bratr umřel v raném věku. Byl to panovník, který vládnul 44 let a zanechal Belgii mnoho paláců, galerií, muzeí a dalších velkých projektů a staveb. Po jeho smrti ho nahradil jeho synovec, neboť Leopold neměl žádné legitimní mužské potomky, jen bastardy. Byl znám svými milenkami, a už tehdy bylo jeho dovádění na stará kolena terčem vtipů.

Může se zdát, že byl velkým budovatelem a požitkářem, který měl zájem na modernizování své vlasti, jelikož byl odmala politicky činný a za jeho vlády proběhlo mnoho reforem. Klíč je v tom podívat se, odkud se Leopoldovo nesměrné bohatství vzalo, a jakým způsobem ho získal.

Ihned jakmile ve 30 letech nastoupil na trůn, jeho hlavním zájmem bylo vybudovat z Belgie koloniální impérium, které by se mohlo měřit s ostatními mocnostmi Evropy. Prosazoval doktrínu neutrality Belgie vůči ostatním vyspělým zemím, a snažil se hledat, kde by bylo možné vytvořit vlastní kolonie. Hned po nástupu na trůn se snažil získat vyjednáváním Filipíny od Španělska, ale marně.

Po tomto neúspěchu obrátil své zraky na Afriku, a využil služby jednoho z nejznámnějších průzkumníků, Henryho Mortona Stanleyho. Stanley pro Leopolda zmapoval neprozkoumanou oblast v Konžské pánvi, kde objevil nesmírné přírodní bohatství, především kaučuk, který podle Stanleyho téměř pršel ze stromů, stačilo jen natáhnout ruku.

Pod záštitou humanitárního projektu (šíření křesťanství, zlepšování kvality života domorodců) se Leopoldovi podařilo získat potřebný kapitál od belgické vlády k založení VLASTNÍ kolonie. To je to, co bylo na Kongu zvláštní. Sice se oficiálně jmenovalo Svobodný stát Kongo, ale de facto celé obří území (60× větší než Belgie samotná) patřilo jen a pouze Leopoldovi. Poté, co splatil úvodní půjčku od vlády, všechny zisky šly do jeho vlastní kapsy. Díky pretextu filantropických záměrů se Leopoldovi podařilo získat mezinárodní uznání jeho nároku na kolonii na Berlínské konferenci v roce 1885.

Jenže to dopadlo asi tak, jako když půjčíte dvaciáše kamarádovi na základce, a on vám slíbí, že ho druhý den vrátí. Leopold soustavně porušoval úplně všechno, k čemu se před Evropou zavázal. Vytvořil v Kongu speciální jednotky Force Publique, žoldnéřskou armádu vedenou zkušenými důstojníky z Belgie a dalších vyspělých zemí, kteři cítili možnost snadného zbohatnutí. Do řadových vojáků rekrutovali důstojníci především domorodce, kterým dali moderní zbraně a výcvik.

Leopold Kongo rozdělil do menších distriktů, v kterých garantoval jednotlivým určeným guvernérům z řad důstojníků absolutní moc. Force Publique dohlížela v každém regionu na plnění nemožně vysokých kvót pro těžbu kaučuku, zlata, diamantů, slonoviny a dalších materiálů. Guvernéři byli placeni výhradně z toho, co se v jejich oblasti vytěžilo, takže sami měli zájem na co největším zneužívání domorodých kmenů k těžbě.

Pokud si představujete otrokáře s bičem na plantáži, jste ještě daleko od pravdy. Domorodci byli hnáni do dolů, kde kutali, dokud neumřeli vyčerpáním. Těžba kaučuku probíhala zvláštním způsobem, v pralese museli domorodci sekat jednotlivé větve a natírat se kaučukem, který byl na nich. Když pak na jejich kůži ztvrdnul, šli zpátky do základen, kde z nich byl bolestivě sedřen. Kdo neplnil své kvóty, tomu okamžitě usekli ruku jako trest.

Každý náznak protestu byl trestán smrtí, žoldáci museli důstojníkům přinášet useklou ruku jako důkaz. Domorodci se pochopitelně bránili, pokusili se na mnoha místech o převraty, ale nemohli konkurovat moderně vyzbrojené Force Publique. Celé vesnice byly vypalovány, rebelové hromadně popravováni. Odhady jsou značně nepřesné, ale tvrdí se, že mohlo padnout až 10 milionů domorodců, jako následky nucených prací, poprav , zavlečených nemocí a infekcí vyvolaných strašnými podmínkami. To by znamenalo, že Leopold dokázal za cca 20 let vyvraždit (velmi nepřesným odhadem) polovinu Konžské populace.

Proti Leopoldovi se začala zvedat vlna mezinárodního protestu. Do Konga bylo vysláno několik zahraničních expedic, které měly za cíl ověřit jeho stav a Leopoldovy údajné zločiny. Mezi hlavní odpůrce Leopolda se řadil i autor Sherlocka Holmese, Arthur Conan Doyle.

V roce 1908 se pod tlakem veřejnosti Leopold musel Konga zříct, a formálně přešlo pod správu Belgie samotné. K určitému zlepšení došlo, ale nebylo by správné říct, že všechno bylo v pořádku. Kongo se až do své nezávislosti v roce 1960 krčilo pod ocelovou pěstí, těžba přírodního bohatství pokračovala dál, akorát se u toho už tolik nesekaly ruce.

Na konci Leopoldovy vlády mu doma v Belgii Kongo ani moc nevyčítali, mnohem víc jim vadilo, že žil v nemanželském vztahu se svou milenkou.