COOLna

Je to zavedená tradice, nikdo ji nezpochybňuje, nikdo se jí nediví. Jenže vysvětlení, proč jsou knoflíky na ženském oblečení situovány nalevo a mužské napravo, se různí. Hypotézami defiluje válčení, zbraně, služky, dokonce Napoleon.

Každý den s oním symbolem genderové odlišnosti pochodují po ulicích miliony mužů a žen. Je to relikt, tradice, kterou si nosíme do dnešních dnů. Proč nám přidělila knoflíky umístěné na opačných stranách, luští mnohé domněnky.

Nejprve se zastavíme u mužských knoflíků, najdeme je samozřejmě na pravé straně. Kde však najdeme vysvětlení? Ve válčení. „Je obecným pravidlem, že mnohé prvky mužské módy můžeme stopovat zpátky… k vojenství,“ vyložila odbornice na dějiny odívání Chloe Chapinová. „Přístup ke zbrani přebíjel všechno,“ dodala. Oblečení nemohlo překážet.

Autor knihy Šatník gentlemanů Paul Keers souhlasí. „Urozený muž nosil meč vždy na levé straně, aby ho sevřel pravou rukou. Pokud by byl jeho kabátec zapnutý pravou stranou přes levou, meč by se mohl při tasení zadrhnout o přesahující látku. Takže každý opravdový šermíř požadoval blůzu s takovým umístěním knoflíků, které zaručovalo, že levá strana bude překrývat pravou,“ líčil Keers.

Doplnil, že idea mužnosti poté onu tradici přenesla na mužské oblečení obecně.

Další teorie s rolí zbraní souhlasí, její vysvětlení se však trochu liší. Obrací se do anglického středověku, kdy se zbroj skládala ze dvou plátů, přes levou část hrudi a přes pravou, které byly po navlečení na tělo uprostřed spojeny. Standardní bojový postoj byl v oné době takový, při němž byla natočena k protivníkovi levá polovina bojovníkova těla, kryta štítem. V pravé ruce držel meč.

Útoky, body, výpady směřovaly obvykle zprava doleva. Pokud by překrývala pravá část plátu levou, hrozilo by, že si meč při výpadu najde cestu pod zbroj, zajede dovnitř. Proto bylo praktičtější, aby levá část plátu ležela na pravé. „Odtud pochází, že knoflíky jsou na mužských oděvech dodnes na pravé straně,“ soudí publikace Umění rytířství. Ještě jiná hypotéza se domnívá, že protože muž bojovník držel v pravé ruce často zbraň, zbývala mu pro dopnutí nebo uvolnění kabátce levačka, knoflíky tedy byly praktičtější na pravé straně.

A ženy? Teorií, proč v jejich případě putovaly knoflíky nalevo, není o nic méně. Pádnou se zdá ta, která připomíná, že během renesance a viktoriánské éry se ženy z horních tříd neoblékaly samy. „Dělala to služebná,“ líčí Melanie Moore, zakladatelka značky košil Elizabeth&Clarke. Pro služku, které stála proti nim a obvykle byla pravoruká, bylo poté mnohem příhodnější, když našla knoflík proti své pravé ruce, tedy na levé straně košile nebo blůzy.

A poté, když se výroba knoflíků stala díky technologickému rozvoji rozšířenější a knoflíky dostupnější i ženám, které se strojily bez asistence služebných? Knoflíky už nalevo zůstaly, jako punc vyššího společenského postavení.

Jen u hypotézy opřené o služebnice však vysvětlení nekončí. Další ze spekulací si všímá toho, že ženy drží při kojení dítě převážně na levé ruce. Blůzu si tedy rozepínaly pravačkou, a knoflík po pravé straně byl tedy praktičtější. Velmi kreativní je i koňská hypotéza: připomíná, že dříve ženy jezdily na koni na straně, ne obkročmo. Na levé straně koňského hřbetu, takže s pravým ramenem vychýleným dopředu. Proč se jim hodilo zapínání nalevo? Protože pokud by levá strana jejich blůzy překrývala pravou, mohl pod ní vniknout neodbytný vítr a odhalit, co mělo zůstat skryto. Vida!

Hned dvě velmi sporné domněnky vidí za utužením ženské levostranné tradice zlobu mužů. Podle první z nich se muži – továrníci rozhodli v době sílícího ženského hnutí s pomocí knoflíků schválně a tvrdošíjně vykazovanými na levou stranu dát ženám najevo, že si s pány rovny nejsou. Podle druhé levou stranu ženám přisoudil Napoleon. Často prý totiž čelil posměšným parodiím, kdy ženy napodobovaly jeho pravou ruku vnořenou pod kabátec. Jeho údajný příkaz, aby knoflíky neopustily levou stranu ženských oděvů, jim měl v posměšném vtipkování zabránit.