COOLna

Císařský řez je u dnešních rodiček čím dál častější. Podle statistik jím končí každý čtvrtý porod. Vyjmutí dítěte z těla matky bylo známé již ve středověku. Provádělo se však až po smrti ženy, aby ještě živý plod mohl být pokřtěný. S tímto cílem vzal skalpel i lékař Beatrix Bourbonské.

Zmínky o porodu císařským řezem pocházejí již ze 6. století př. n. l. Jistý Gautáma, později zvaný Buddha, se měl narodit po boku své matky. Ta však 7. den po porodu zemřela. Odkazy na operaci se objevují i ve starověkém čínském, egyptském, řeckém, římském a dalším evropském folklóru. Přesto raná historie císařského řezu zůstává zahalená mýty.

Dlouho se předpokládalo, že název zákroku byl odvozený od narození Julia Caesara. Podle vědců je to však nepravděpodobné. O jeho matce se totiž tvrdí, že se dožila zprávy o invazi svého syna do Británie. V té době se však operace prováděla pouze na mrtvých nebo umírajících ženách s cílem pokusit se zachránit dítě. Pojmenování „císařský” tak pravděpodobněji odkazuje na latinské slovo caedere (řezati).

I přestože byl tento zákrok známý, na živých rodičkách se běžně neprováděl. Ještě v druhé polovině 19. století po něm umíralo až 90 % žen. Buď stresem z bolesti při otevření dutiny břišní nebo na vykrvácení či otravu krve.

Existuje však několik případů, kdy matky operaci přežily. Jedna písemná zpráva pochází ze Švýcarska z roku 1500, kdy zvěrokleštič prasnic Jacob Nufer takto po několika dnech porodu pomohl své manželce. Žena prý poté přivedla na svět dalších pět dětí. Jelikož byl příběh zaznamenaný až o 82 let později, než se údajně stal, historici si nejsou jistí, zda je pravdivý.

Jak ale ukazuje výzkum historiků a lékařů z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, první porod císařským řezem, který žena přežila, byl provedený v Praze v roce 1337, přímo na dvoře českého krále Jana Lucemburského. Rodičkou byla jeho druhá manželka Beatrix Bourbonská.

„Přímý doklad nemáme,” řekl lékař Antonín Pařízek. „Našli jsme ale pět nepřímých důkazů, podle nichž předpokládáme, že se to stalo.” Experti vycházeli z dobových záznamů a korespondence, kde se autoři zmiňují, že „budoucí vévoda byl vyňatý z matčina těla a rána se zhojila.”

Podle odborníků lékaři neprovedli zákrok s cílem zachránit matku i dítě. Myslí si, že Beatrix upadla do bezvědomí, takže ji považovali za mrtvou. Rychle ji proto rozřízli, aby vyjmuli dítě a pokřtili ho. Bez toho by nemohlo dosáhnout spásy. „Bolest mohla královnu probudit a stresová situace přispěla, že nevykrvácela,” říká Pařízek. Operaci přežila patrně díky následné péči lazebníků a lékařů, kteří již v Praze, jež v té době byla centrem vzdělanosti, pobývali.