Supermarket je americký vynález. Spojené státy jsou tak ve vývoji tohoto způsobu distribuce potravin logicky nejdál. Na jejich příkladu je tak možné pozorovat nejlépe, jaký vliv má supermarket na město, kde působí. Nejdál zatím došla světová jednička „malo“ obchodu Wallmart, který se po více než půlstoletí existence dostává stále častěji do situace, kdy město „vybydlí“ až do té míry, že v jeho obchodech už nemá de facto kdo nakupovat.
Hyper, super a další markety jsou v podstatě akcelerátory ekonomické chudoby. Jsou vlastněné nadnárodními korporacemi (Billu vlastní REWE Group), jejichž úkolem je vytěžit hodnotu od zaměstnanců, zákazníků a komunit, kde působí. To je důvod, proč existují. Jejich úlohou není rozvoj míst, do kterých přichází. Billa bude tedy v Komořanech proto, aby tu prodala, co možná nejvíc za co možná nejmíň. Nic víc, nic míň. Fenomén vystihuje trefně fotografie s následujícím textem: „Když nakupujete od malého nezávislého podnikatele, nepřispíváte nějakému anonymnímu generálnímu řediteli na to, aby si koupil třetí chatu. Přispíváte malé holčičce na taneční kroužek, malému klukovi na týmový dres a mámě s tátou na jídlo, které večer přinesou na stůl.“
Většina peněz utracená u (skutečně) místních podnikatelů zůstává doma. Na druhou stranu, peníze utracené v nadnárodních supermarketech odcházejí do zahraničí, ve velké míře do daňových rájů, což je způsob, jak se vyhnout placení daní v zemích, kde supermarkety působí. A protože v nabídce nadnárodních supermarketů najdete z velké části nabídku jiných nadnárodních korporací (jejichž smyslem je též „maximalizace těžby hodnoty“), efekt odvádění peněz z místní ekonomiky a snižování veřejných rozpočtů (z kterých se hradí společné výdaje na zdravotnictví, školství, penze a jiné sociální dávky, silnice a veřejná doprava, obrana,…) se multiplikuje. A protože většina zisku jde ve finále několika málo lidem, nakupování v supermarketech přispívá k rozevírání nůžek mezi pár hyper-bohatými a stále početnější skupinou ostatních (chudších a chudých), tím k nárustu pocitů nespravedlnosti, extremismu, rozdělené společnosti, populismu a konci demokracie.
Supermarkety jsou důležitým spouštěčem procesu komodifikace. Komodifikace (někdy též komercializace či zpeněžení života) je termín, kterým se označuje ztráta schopností zajistit si své potřeby jinak než nakupováním. Člověk se tak stává závislý na „trhu“ a tedy na vydělávání, neboť čím víc musí nakupovat, tím víc musí vydělat. Čím víc peněz potřebuje, tím častěji bude mimo domov. Čím více mimo domov, tím méně možností interakce se sousedy. Čím méně interakce doma, tím méně vazeb, důvěry a sociálního kapitálu, který je nutným předpokladem pro to, aby si sousedé chtěli a mohli pomáhat a společně tak své životy „de-komodifikovat“. Čím méně sociálního kapitálu, tím více nedůvěry a pocitu nebezpečí, tj. děti zavřené doma, osamělí (nejenom) staří lidé (…mimochodem osamění je tak toxické jako 15 vykouřených cigaret denně). Kvalita života klesá. Místo (dobrého) života tráví obyvatelé většinu času „vyděláváním na život“. Z blízkých lidí se stali lidé cizí. Domov už není místem, kde se žije, ale většinu času pouze bydlí (přespává). Vedle ekonomické chudoby se navíc objevuje i chudoba vztahová.
Supermarkety jsou součástí agroprůmyslového komplexu, v kterém jde o vše možné (cílem je zisk), jen ne jídlo…
Z lidské podstaty vychází i další fakt, a to – že prodáváme-li něco lidem, které známe, dáváme si (mnohem víc) záležet. Taková je prostě naše biologie. Pokud obchody provozují „sousedé pro sousedy“, tj. vy znáte vašeho pekaře nebo hokynáře, nabídka zboží i služeb je zpravidla o několik úrovní kvalitnější než v anonymním marketu. Žádné staré maso, potraviny neznámého původu v toxických obalech. Už z podstaty, soused souseda neošidí či jinak nepoškodí..
„Normální“ potraviny dnes znamenají potraviny vysoce chemicky „ošetřované“ (Mimochodem, všimli jste si všech těch eufemismů jako např. ošetřované, normální, konvenční,…?). Kromě toho, že si dnes pesticidy kupujete jako běžnou součást většiny potravin (vlastně je dostáváte k nákupu jako bonus), každým nákupem těchto potravin hlasujete i pro styl zemědělství, postaveném na chemických látkách, které mají stejné či podobné složení jako chemické zbraně používané například ve vietnamské válce. Každým nákupem přispíváte tedy i k tomu, že nám dnes z kohoutku tečou i pesticidy.
Zboží se do supermarketů zaváží kamiony a dodávkami. Zaměstnanci přijíždějí zpravidla auty. Zákazníci přijíždějí též většinou auty. 99% aut = zážehový či častěji vznětový motor. Plus, každé další auto znamená další toxické splodiny (kromě těch ze spalování i z oděru pneumatik, brzd a spojek). Každé další splodiny znamenají větší výskyt alergií, astmatu, genetických poruch, autoimunních nemocí, infarktů nebo rakoviny. Každé další auto znamená ale i méně lidí na ulici, tj. méně interakce a tedy méně toho jemného lidského přediva, které dělá prázdnou ulici či čtvrť místem, v kterém pulsuje život, zvyšuje se komodifikace.
Četli jste třeba reportáž třeba Saši Uhlové z Alberta: Neviděla jsem vyrůstat svého syna? Nebo viděli jste dokument Hypermarket – pán a otrok, nebo jste slyšeli o menstruačních čelenkách? nebo nejlépe jste v korporaci (provozující supermarkety) byli sami dlouhodobě zaměstnaní na nejnižších příčkách hierarchie? Pak víte, že většina zaměstnání spadá do kategorie nedůstojné, prekarizované práce, pro kterou se vžil termín „na hovno„. Práce je to mizerně placená – často až tak, že se ze mzdy nedá vyžít a člověk si musí přivydělávat ještě jinde. „Průkopníkem“ v této oblasti je opět americký Wallmart: destítky tisíc jejich zaměstnanců jsou na státní podpoře. A není to jen to, že práce v těchto strukturách ničí sebeúctu, zdraví a peněženku. S otevřením každého nového supermarketu mizí jiná práce. Výsledky studií ukázaly, že například ve Velké Británii znamená každý nový supermarket čistou ztrátu 276 pracovních míst.
Do marketů se chodí za akcemi (tj. za iluzí úspor), ale i za větší nabídkou (za iluzí širší nabídky). Ano, i to je iluze, neboť valná většina nabídky marketů pochází od několika málo nadnárodních korporací, případně od korporací vlastněných místními oligarchy. „Příspěvek na třetí chatu ředitelů korporací“, tj další odsávání hodnoty z míst, kde markety působí, se tu tak ještě násobí.
Strávil jsem týden v jednom klášteře (Dobrý pastier) uprostřed Slovenska, který provozují lidé bez domova. Až šedesát procent toho, čím se tam místní obyvatelé stravují, je vyhozené jídlo ze supermarketů. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem na vlastní oči viděl rozsah toho, o čem jsem do té doby jenom slyšel. Sklad v klášteře praskal ve švech … třeba i mandarinkami, kokosovými ořechy a dalším tropickým ovocem, které přiletělo přes půl planety. Přijel kamión prošlé zmrzlé pizzy, absurdní kamión minerálky z Řecka (kde mají problémy s vodou) nebo nejabsurdnější dodávka prošlého hrášku z Keni. A to nemluvím o vyhazování ještě předtím, než se potraviny dostanou na pulty obchodů…
Výroba supermarketových potravin = až 30% CO2, metanu a dalších plynů, které mění klima. Supermarkety jsou klíčovou součástí systému tzv. globáního volného trhu, jehož důsledkem je už zmiňované přetahování věcí napříč planetou, kdy např. německé brambory jedou do Česka a české do Německa. Nebo se v Norsku vyloví ryby, letecky se přepraví do Číny, tam se vykostí a pak se letecky pošlou zpět do Norska. V suchem strádající Kalifornii se na zavlažovaných plochách pěstuje tráva, která se usuší a jako seno se po stovkách tun prodává do Číny. Nebo, když sečtete vzdálenosti, které ulétnou veškeré součástky, z kterých se skládá iPhone, dostanete šílených 800 tisíc km. Jinými slovy, ještě před tím, než se iPhone dostane do obchodů, oblétne planetu 20 krát.
Škody jsou život ohrožující: Změna klimatu = stále extrémnější počasí = častější a hrozivější vlny veder, bouří a tornád, sucha a záplavy, více uprchlictví a další nárůst extremismu a nakonec populismu omezující naše svobody a mír.
Právě supermarkety jsou tahouny jednorázových platových obalů.
V supermarketech najdete stále častěji i podobné absurdity produkující tuny zbytečných plastových obalů ničících naše ekosystémy a naše zdraví, nemluvě o mýtu recyklace odpadů.
Navíc je upozorňováno na degenerativnost a toxicitu jednorázových plastových obalů – např. na to, že dnes už i novorozeňata mají v krvi stovky toxických, zdraví ohrožujících látek.
Firmy provozující supermarkety patří k mistrům ve vytváření iluze o šíři a výhodnosti nabídky. Nově se objevuje i umělá inteligence (např. tzv. heat mapy), které zákazníky mezi regály hýbou doslova jako figurkami na šachovnici. Akce střídá akci, tzv. slevy jsou v této branži nosnou prodejní technikou. Když byste si ovšem porovnali ceny potravin z běžné Billy (nebo jiného marketu) s cenami, které byste zaplatili za skutečné jídlo u nezávislého místního obchodníka, možná byste se divili. Jeden příklad, který jsem si otestoval na mnoha místech naší planety. Tyto řádky píšu ve španělském Cádizu, kde kupuji u místního pekaře tři bagety za 1 euro. V Carrefouru, o blok dál, mají jednu bagetu za euro. Samozřejmě ten hlavní rozdíl je ale v tom, že bageta z Carrefouru je z rozmražovaného polotovaru vč. dochucovadel, urychlovadel kynutí, dobarvovadel, ovoňovadel, prodlužovadel životnosti a dalších toxických látek, navíc ve zbytečném pytlíku s potiskem, s igelitovým průhledem. K tomu dostanu dioxinovou účtenku, která hned u kasy mizí v koši. Náš pekař používá mouku, vodu, sůl a kvasnice a do sáčku mi to necpe. Úsměv a pár milých slov navrch.
Supermarkety, tak jak dnes fungují, jsou demokracii ohrožující instituce. Je tam ale ještě jeden zajímavý aspekt, o kterém se mezi lidmi neví. Korporace provozující supermarkety tlačí drobné dodavatele až do situace, kdy buď prodělají nebo jsou nucenit šidit, aby je market přijal. Tlačí je ale i do používání toxické chemie, do „standardizace“ (model „jedno jablko jako druhé“), do vyhazování toho, co nevyhoví standardu, tj. do dalšího plýtvání, do používání nadbytečných obalů, požaduje se placení „regálného“. Stejně tak platí, že když přijde na městkou část manažer Billy, jeho hlas má několikanásobně vyšší váhu než hlas můj nebo dalších občanů.
Jako příklad podívejte na strukturu obchodu s potravinami – Jídlo od 65 tisíc farmářů se k 16,7 milionům lidí dostane přes 5 firem/lidí.
Tomáš Hajzler
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář