COOLna

Zabil nejméně sedm lidí a u dalších desíti se o totéž pokusil. Jeho vražedným nástrojem byl lék snižující srážlivost krve. Petr Zelenka, který si proto vysloužil přezdívku heparinový vrah, byl za své činy spáchané na ARO havlíčkobrodské nemocnice odsouzen na doživotí.

Petr Zelenka, známý také jako heparinový vrah, stihl pomocí tohoto léku snižujícího srážlivost krve od května do září 2006 na anesteziologicko-resuscitačním oddělení havlíčkobrodské nemocnice zabít nejméně sedm lidí a u dalších desíti se o totéž pokusit.

Policie měla podezření minimálně na další tři vraždy a jeden pokus, avšak vzhledem k tomu, že vyšší trest než doživotí už Zelenka dostat nemůže, byly tyto případy odloženy. Uspokojení z boje o život, který u bezmocných pacientů nastával po podání heparinu a také snaha o dokázání si, že je chytřejší než lékaři, stála život množství lidí.

Zdravotník Petr Zelenka se narodil v roce 1976 jako prvorozené dítě, má mladší sestru. Maturoval na jihlavské střední zemědělské škole, pak absolvoval záchranářskou nadstavbu v Brně. Vždy chtěl pracovat ve zdravotnictví a to se mu také podařilo.

Města ale často měnil, často byl propouštěn kvůli nezodpovědnosti a absencím. I proto začal mít spory se svým autoritativním otcem, který mu vyčítal nezodpovědnost. Konflikt se prohloubil poté, co doma Zelenka přiznal svou homosexuální orientaci, s čímž se jeho otec nedokázal smířit a bylo to zdrojem častých konfliktů.

Na ARO nemocnice v Havlíčkově Brodě začal Zelenka jako zdravotník pracovat v roce 1998, při zaměstnání studoval obor všeobecná zdravotní sestra, v roce 2005 odmaturoval. Na začátku roku 2006 byl ve funkci vedoucího sesterských směn na ARO.

Ovšem právě v tomto období začal podle svých slov Zelenka pociťovat příznaky profesního vyhoření a také těžce nesl konflikty s otcem. Vše řešil pomocí alkoholu, po kterém byl buď plačtivý nebo naopak agresivní. Tehdy ničil vybavení bytu, kde bydlel spolu s partnerem. A jeho sklony k destrukci brzy dostaly i další, mimořádně tragickou formu.

První případy úmrtí kvůli zvýšené krvácivosti na havlíčkobrodském ARO zaznamenali na jaře v létě roku 2006. Prvním byl osmašedesátiletý muž, který první Zelenkův pokus s heparinem přežil.

Další však již takové štěstí neměli. U těchto lidí se však krvácivé projevy vyskytovaly a tak jejich skon nevyvolal větší pozornost. Jenomže série život ohrožujících situací i samotných úmrtí pokračovala takovým způsobem, že se nedala vysvětlit přirozeným způsobem. Postupně se do podezření dostal i heparin, což potvrdily laboratorní testy.

Stále se ale nedařilo vysvětlit, jak se dostává do těla pacientů. Petr Zelenka při podávání heparinu postupoval opatrně, píchal ho jen pacientům v bezvědomí nebo v umělém spánku. A navíc až ke konci své směny, takže věděl, že následky budou muset řešit až kolegové, kteří nastoupí do služby po něm. A na ARO je smrt relativně běžná a tak chvíli trvalo, než se na vše přišlo.

Největší zásluhu na tom měl primář ARO Pavel Longin. Ten si dlouho lámal hlavu hlavu se zdánlivě nevysvětlitelnými úmrtími, čímž jen posiloval Zelenkův pocit výjimečnosti. Jen on totiž věděl, proč lidé na jeho oddělení umírají a často se jim nedá vůbec nijak pomoci. Vedoucího směny také nikdo nepodezříval, lidé na oddělení ho měli rádi. Longin pak postupně vyvracel jednotlivé hypotézy a tak se k Zelenkovi dostal.

Podle jeho slov se jednalo o celkem 40 případů nevysvětleného krvácení, ve 23 případech byl podán heparin a z toho ve 23 případech měl Zelenka službu. Někdy se také uvádí, že na Zelenku upozornil fakt, že když si vybral třítýdenní dovolenou, během té doby se na oddělení neobjevil ani jeden případ nevysvětlitelného krvácení.

Pavel Longin si byl poté již jistý, co se celou dobu na oddělení dělo. Informoval vedení havlíčkobrodské nemocnice a prý i samotného Zelenku. Nemocnice tváří v tvář zjištění, že jeden z jejích zaměstnanců na oddělení zabíjí lidi heparinem, reagovala tak, že Zelenku v září 2006 propustila. Trestní oznámení ovšem podala až v v polovině října 2006 a mimo jiné hrozilo, že Petr Zelenka mezitím nastoupí do nového zaměstnaní na ARO do nemocnice v Jihlavě. Zatčen byl až 1. prosince 2006, přičemž se prý policistům aktivně bránil.

Ke svým činům se nejdříve přiznal, pak ale svá doznání odvolal. Podal heparin prý jen pěti pacientům, na ostatní se nepamatoval. K přiznání ke všem činům ho prý donutili policisté násilím. Nakonec mu bylo prokázáno sedm vražd a deset pokusů o vraždu a v roce 2008 byl odsouzen k doživotnímu trestu. Ten mu postupně potvrdil i Vrchní soud v Praze, dovolání odmítl i Nejvyšší soud a ani ústavní stížnost neměla úspěch.

Petr Zelenka podle znalců prý netrpěl žádnou duševní nemocí, ale je prý charakterově vadný, ke svému okolí citově chladný a nezrale emotivní. Byl si jistý, že nebude odhalen, necítil lítost, jen ze začátku něco jako výčitky svědomí.

Těžil z toho, že oblíbeného a milého kolegu by přece nikdo nepodezříval. V tom se sice spletl, přesto jeho škodolibost a pomsta lékařům stála život nejméně sedm, spíše však ještě více lidí.