COOLna

Když ve svých veřejných vystoupeních rozebíráte Google a jeho praktiky, dost z toho mrazí. Mít tolik dat o jednotlivých lidech je odjakživa sen všech tajných služeb!
To ano. Mimochodem já se tím začal intenzivně zabývat právě v době prvních velkých afér s odposloucháváním šifrované komunikace na internetu v podání americké NSA (Národní bezpečnostní agentura; v roce 2015 se např. provalil skandál s odposlechy komunikace německé kancléřky Angely Merkelové s generálním tajemníkem OSN nebo francouzským prezidentem, pozn. red.). Ale šlo i o skandály Facebooku s úniky dat uživatelů (např. kauza firmy Cambridge Analytica, jež využívala data desítek milionů uživatelů Facebook v rámci volebních kampaní v různých zemích, pozn. red.).

Pro mnohé to bylo takové první velké vystřízlivění z internetu, ze sbírání dat od lidí a z jejich následného využití. Ukázalo se, že nic není samočinně dokonalé, bezúdržbové a bezpečné. Stranou toho všeho ovšem zůstal stát ještě mnohem větší gigant, než je Facebook, který sbírá násobně více dat o nás všech. Mluvím o společnosti Google, jež v podstatě poskytuje mnoho různých služeb a technické zázemí pro provoz webových stránek. Díky tomu je Google rozlezlý v podstatě úplně všude, běží na pozadí a pořád o vás sbírá veškerá data. Jemu se prostě nevyhnete.

Dáte nějaký příklad?
Tak třeba české vládní stránky na očkování proti covidu-19. Když si služby Googlu cíleně zablokujete, pak se do tohoto sytému vůbec nezaregistrujete. Úvodní stránka se načte, ale načítá se pořád dokola a nereaguje na zadaná data. Naše státní správa zřejmě neumí udělat registrační webovku bez komponent Googlu. Já si s nimi dokonce kvůli tomu i dopisoval, ale prostě máme smůlu.

Jako laik žádné komponenty od Googlu nevnímám.
Většina nástrojů od Googlu není pro běžného uživatele na první pohled viditelná. Ale vývojáři vám to potvrdí. Ty služby totiž poskytuje Google zadarmo, a často jako jediný. Například pomáhá tvůrcům na jejich webovkách nebo v aplikacích snadno rozeznávat, zda se přihlašuje reálný člověk, nebo jde o nějakého softwarového robota.

To má pro mnoho vývojářů reálnou hodnotu. Takže to shrnu: Když si ve svém počítači zablokujete Facebook, pak v klidu můžete fungovat dál, akorát nebudete mít přístup na jeho sociální sítě Facebook a Instagram. Bez Googlu to ovšem takhle jednoduše nepůjde. A často ani nebudete vědět, proč vám nejde například sledovat objednanou zásilku od doručovací služby. A přitom je to zřejmé – protože ta stránka používá Google mapy. A tak to bude u spousty dalších stránek a aplikací.

A proč by mě to mělo trápit?
Protože nikdo neví, co přesně s tím neuvěřitelným množstvím dat o každém z nás Google dělá a co s ním v budoucnu teprve udělá. Možná by vás mohla zarazit několik let stará veřejná informace, podle níž Google skupoval každoročně až polovinu celosvětové produkce vysokokapacitních zálohovacích médií pro uložení těch obřích objemů dat. Osobně mi vadí, že nikdo nemá možnost dozvědět se celou pravdu o tom, jaká data o vás shromažďují a jak dlouho je uchovávají. Pravda je zřejmě ještě horší, než jsme si uměli představit. Naučili jsme se v posledních letech dbát alespoň základně o svoji počítačovou bezpečnost, ale na svoje data pozor dávat neumíme. Google, ale třeba i Apple vám nabízí, že všechno zjednoduší, všechno za vás vyřeší – zazálohuje fotky, poskytne vám obrovský prostor na ukládání, v podstatě nabízí pohodlí.

Tohle všechno ovšem není zadarmo, to by si mohl myslet jenom naiva. A měli bychom si to všichni uvědomit. Platíme za to svým kompletním soukromím. Prostě jsme zboží, jež tyhle firmy prodávají svým zákazníkům. Někdo si může říct: „Tak ať. Jsem prostě osoba, na kterou díky tomu cílí reklamu.“ Úskalí toho všeho můžeme pochopit až při nějakém opravdu velkém průšvihu se zneužitím podobných dat.

Díky sběru těchto dat si uživatele škálují kvůli reklamě. Když jsem se podíval na jeden druh bot, internetový prohlížeč mi pak neustále zobrazoval nabídku právě téhle obuvi.
Zaznamenávání navštívených stránek a toho, co vás zajímá, je jen naprosto malý střípeček dat, která o vás sbírají. Pokud využíváte Gmail, pak samozřejmě sledují, co máte v poště. Teprve až v roce 2021 si poprvé mohli uživatelé vybrat, do jaké míry budou analyzovat obsah elektronické pošty. Ale ruku na srdce, kolik z toho obrovského množství uživatelů to udělalo? Další velmi výkonnou technologií k zjišťování informací o vás jsou chytré telefony. Celosvětově většina z nich funguje na systému Android od Googlu.

Můj telefon mi začal nabízet smazání fotek mého malého syna, jehož jsem fotil ve vaně – že jde o potenciálně nevhodný obsah.
A zase jde jen o jeden malý střípeček, který jste takhle zaznamenal. Je to mnohem širší. Jde jim nejenom o vaše data, ale i sociální vazby a sítě. Takže nepoučený člověk asi neví, že když k vám někdo přijde na návštěvu a vy mu dáte heslo k vaší Wi-Fi, jejich systém si rovnou oskenuje všechna připojená zařízení v domácnosti. Jak myslíte, že je těžké pro umělou inteligenci určit, že máte pravděpodobně tajně milenku nebo milence?

Poměrně snadno. Netvrdím, že to aktivně dělají, ale z analýzy dat se podobná věc dá snadno vysledovat. Pokud budete třeba pravidelně mazat SMS od jednoho čísla, s nímž se podle geolokačních údajů nebo připojení do sítě setkáváte pravidelně někde sami, pak to může leccos napovědět. I když se budete chovat tak, že byste oblafnul nějakého soukromého detektiva, pak se k tomu přidá „gúglování“ dárků, které si vaše milenka začne vyhledávat taky.

Vidí prakticky všechny webovky, co oba navštívíte, od diskusí na chatu, kde se ženské svěřují, po prohlížení společné dovolené u cestovky. Prostě o nás mohou zjistit mnohem více, než o nás mohly vědět před desítkami let tajné služby. Nebo ještě jinak. Dokonce o nás vědí ještě mnohem více než my sami, protože sobě můžeme vcelku snadno lhát. Jim ne. Stačím jim vyhodnotit, co děláme. Nejhorší na tom je, že jsme jim k ničemu tak rozsáhlému nedali souhlas. Žijeme v době poměrně přísných předpisů, jež v reálném světě hlídají nakládání s osobními údaji. V tom digitálním ale v podstatě panuje naprostá džungle.

Na mém počítači a pod mým přihlášením se dívá synek na dětská videa na YouTube. Jak poznají pravou identitu?
Úplně jednoduše. Přihlašujete se přes svůj dlouholetý Google profil a naopak chytrý algoritmus vyhodnotí, že jste díky těm fotkám v mobilu a videím na YouTube pravděpodobně rodičem, a zaškáluje vás pro nové okruhy reklamy. Dárečky pro děcka a podobně. Prostě jedna firma je skoro úplně všude a vy se jí nevyhnete.

Když přestanu používat telefon a internet, mám šanci?
Ne. Dám vám příklad. V USA jeden mladý muž nedávno řešil případ, kdy si u svého profilu od Googlu našel data o svém dědečkovi, který nikdy neprohlížel internet a ani neměl chytrý telefon. Dohledal jeho jméno, bydliště, datum úmrtí a třeba i rodinné vazby. Vedle vašich osobních informací jsou totiž dohledatelné i vaše sociální kontakty a propojení. Už to, že jste si mě vyhledával na webu, zadávali jsme oba do map cílovou adresu, kde jsme se měli setkat, a fakt, že tady nyní sedíme v kavárně sami, jasně ukazuje naše současné vzájemné propojení.

Pro představu vám dám ještě jeden modelový příklad. Ve třídě na základní škole bude pětatřicet žáků, z toho třicet bude mít telefony s Androidem (operační systém od Googlu) a čtyři budou používat operační systém iOS od Applu (využívá ho jen iPhone). Jeden nebude mít vůbec žádný chytrý telefon, a přesto z těch sociálních kontaktů, komunikace a třeba seznamu jmen žáků na webovkách školy o něm existuje záznam a přiřazují se k němu data. Prostě takhle dokážou „zrekonstruovat“ i lidi, kteří se tomu aktivně vyhýbají. „Neprodáváme“ tak za jejich služby jen sami sebe, ale čím dál častěji i lidi kolem nás, hlavně rodinu a přátele.

A dají se sbírat třeba i data o zdravotním stavu?
V podstatě ano. Pokud třeba používáte chytré hodinky plné senzorů, jež zaznamenávají váš tlak, tep a další zdravotně důležité informace. Můžete si nechat sledovat třeba i kvalitu svého spánku, takže umělá inteligence zaznamená, že jste namísto osmi hodin, jak si myslíte, spal ve skutečnosti kvalitně jenom čtyři. Na trochu jiné bázi fungují i různé oblíbené aplikace v telefonech na sledování vaší tělesné váhy, spálených kalorií a dalších proměnných. Ale nemusíte mít ani speciální aplikace. Hodně lidí s mobilem uléhá a odkládá ho těsně před spaním. Když jdete v noci na záchod, posvítíte si mobilem na cestu. A jako jednu z prvních věcí jej po probuzení opět berete do rukou. Už z toho se dá leccos odvodit.

Kamarád mi tvrdí, že ho telefon odposlouchává. Nahlas opakoval slovo „audi“, na internetu pak žádná auta nevyhledával, a přesto mu počítač právě značku Audi začal nabízet. Je to možné?
Odborníci i youtubeři tohle čas od času ověřují řízenými pokusy a nikdy se nic takového nepotvrdilo. Spíše mohla umělá inteligence u někoho z jeho blízkých tuhle potřebu vyhodnotit. Ale u lidí, kteří si začínají všímat všeobjímající přítomnosti Googlu, třeba způsobilo poprask, když našli v chytrých termohlavicích k radiátorům od nich instalované mikrofony.

Cože?
Google už dávno není jenom čistě softwarová firma. Velké peníze například směřuje do vývoje samořiditelných automobilů, které by naprosto změnily způsob dopravy. V roce 2014 také koupili za více než šedesát miliard korun začínajícího výrobce komponent pro chytré domácnosti, jež jsou celosvětově velmi rychle rostoucím odvětvím. No a právě ve výrobcích od této firmy byly nainstalované mikrofony, o nichž ovšem v popisu výrobku nebylo ani slovo.

A jejich vysvětlení?
Omluvili za to, že to v popisu neuvedli. Umístění mikrofonů v tomhle výrobku pro chytré domácnosti je logické, kvůli uživatelskému pohodlí. Když stavíte chytrou domácnost, která by měla být ovládaná hlasem, potřebujete mít co nejvíce mikrofonů všude možně.

A není to zneužitelné?
Máme v oboru takový vtip. Nadšenec do informačních technologií vypráví, jak svoji domácnost ovládá v podstatě lusknutím prstu. Budoucnost je podle něj skvělá. Ale člověk, který se tím intenzivně zabývá, má doma patnáct let starou laserovou tiskárnu a vedle ní nabitou pistoli pro případ, že by začala vydávat podezřelé zvuky.

Není snad všechno tak černé, ne? Všechny ty inovace nám ulehčují život.
To jistě. Bez spousty těchto inovací by technologický pokrok nemohl jít tak rychle kupředu. Toho dobrého je spousta, ale čistě logicky – auto, vysavač nebo klavír nám nikdo zadarmo nedá, e-mail ano. Jaké nebezpečí nám hrozí, ukáže až čas. Uvedu vám zase jeden příklad z historie. Americký chemik Thomas Midgley přišel v první polovině dvacátého století se spoustou patentů. Například vynalezl freonovou náplň do ledniček, které předtím jako médium používaly velmi toxické látky. Byl vychvalován jako fantastický vynálezce. Až mnohem později se ukázalo, že freon zásadně narušuje ozonovou vrstvu planety. Takže kdybyste dneska ukázal jeho fotku vzdělaným ekologickým protestujícím aktivistům, pak ji poplivou.

Stejný pan Midgley v barvách General Motors už ve dvacátých letech objevil takzvaný olovnatý benzin – mimo jiné zpomaluje hoření –, a napomohl tak k rozšíření automobilismu v USA. Ten už se také nesmí používat. Sám pan Midgley pak onemocněl a upoutaný na lůžko si nechal postavit propracovaný kladkostroj, který mu usnadňoval život. Nakonec se jednoho dne do tohoto stroje sám zamotal a uškrtil se. V podstatě byl první, kdo doplatil na svoje vynálezy.

Co tím chcete říct?
Podívejte se do Číny, kde v podstatě panuje digitální totalita. Ze všech těch vysledovaných dat vyhodnocují chování občanů své země a zavedli velmi kontroverzní sociální kreditní systém – když se nechováte podle představ vládnoucích elit a partaje, postupně ztrácíte práva třeba na cestování letadlem a podobně. Proč o tom mluvím v souvislosti se západními technologickými obry? Google je nejenom technologická firma, ale až chobotnicově obrovská reklamka, jež si spočítala, že se jí gigantické investice do sledování nás všech vyplatí. Vaše personální data se pořád zálohují. Kdo zaručí, že se v nich nikdo nebude hrabat zpětně? Dovedu si představit, že během třeba deseti let dojde k takovým společenským změnám, že vám například zdravotní pojišťovna nebude chtít platit péči, protože jste kuřák. Vaše data k tomu mohou napomoci.

Nebo jinak. Před několika lety se v samotném Googlu rozhořely vášně nad tím, že firma spolupracovala s americkým zbrojním průmyslem. Sice pak slíbili, že Google a jeho umělá inteligence nebudou nikdy použity ve zbraních nebo v systémech, které by mohly způsobit člověku zranění, jenže jejich mateřská firma Alphabet je podle dostupných informací do vojenského byznysu stále zapojena (v lednu 2021 přinesl časopis Forbes informace o tom, že má podíly ve firmách dodávajících vojenská sledovací zařízení). Google je tak velká firma, že je mocnější než leckteré světové velmoci. A v tom vidím velký problém. A když to porovnám se situací u nás – ať už náš stát trpí jakýmikoliv neduhy, pořád žijeme v právním rámci a většinou se dovoláme spravedlnosti, i když to mnohdy trvá opravdu dlouho a stojí to peníze. V digitálním světě ale tohle neplatí!

Je fakt, že když se v EU začne probírat zdanění technologických obrů, vždy se za ně razantně postaví americká administrativa.
To máte pravdu. Jejich daně třeba v Česku se pohybují okolo sedmi až devíti milionů korun, což je opravdu směšné. Ale oni ani v USA neplatí žádné závratné daně, sídla mají totiž v daňových rájích. Co do počtu osob však mají Google a Facebook největší počet lobbistů v americkém senátu a kongresu. Proto mají takové zastání. Myslím však, že se tyhle problémy nakonec postupně vyřeší. A začínám cítit, že se to opravdu děje. Znáte z historie příběh Standard Oil a Johna D. Rockefellera?

Soud ho donutil rozdělit obří firmu na mnoho menších.
Přesně tak. V mnoha ohledech to může být dobrý příměr. Standard Oil byl ve své době těžařský kolos, který byl největším producentem ropy na světě. Rockefellerova myšlenka byla, že spojování a skupování konkurence je výhodné, a využíval k tomu někdy dost odpudivé obchodní praktiky. Na druhou stranu se i díky němu posunula Amerika do moderní doby. Předtím byl obrovský luxus svítit si doma petrolejem, ale během deseti let díky němu spadla cena na desetinu. Postupně se ovšem stal tenhle monopol se svými praktikami v Americe společensky nepřijatelným. A v roce 1911 Nejvyšší soud USA rozhodl o tom, že jde o nelegální monopol, a nařídil rozkouskování Standard Oil do menších firem (vzniklo jich 34, nástupci Standard Oil jsou např. ExxonMobile nebo Chevron, patřící dnes mezi nejbohatší firmy světa).

Mamut byl rozdělen a z těžařství se stal normální byznys jako v jakémkoliv jiném odvětví. Dominantní postavení Googlu na trhu, bez něhož se dnes v podstatě téměř neobejdete, tuhle historickou paralelu dost připomíná. I to, jak změnil kompletně celé jedno hospodářské odvětví. Mimochodem John D. Rockefeller na tom rozdělení vydělal desetinásobek, protože se ukázalo, že zisky těch nástupnických firem, ve kterých stále držel nějaké podíly, mají dohromady v součtu větší zisky než původní Standard Oil.

softwarový inženýr Pavel Petrman