COOLna

Psal se rok 1977 a dvaadvacetiletý Billy Milligan byl právě propuštěn z vězení za znásilnění a ozbrojenou loupež. Během následujících pár měsíců znásilnil v kampusu na univerzitě v Ohiu další tři studentky, z nichž jedna jej v policejních složkách identifikovala a popisy dalších dvou na něj seděly také.

Jenže když si pro Milligana přišla policie, údajně si vůbec nic nepamatoval a „choval se divně“. Jeho chování i projevy osobnosti se prý tak často a dramaticky měnily, že ho policisté poslali na psychiatrické vyšetření a soudní lékař mu diagnostikoval akutní schizofrenii.

Jenže psycholožka Dorothy Turner z psychiatrické léčebny v Columbusu, kam Milligana následně převezli, zjistila, že nejde o schizofrenii, ale o disociativní poruchu identity – dříve známou jako mnohočetná porucha osobnosti – která se projevuje tak, jako by v jednom těle žilo více jedinců a střídali se o nadvládu nad tělem. A jedním z hlavních symptomů je právě ztráta paměti…

Diagnóza se samozřejmě náramně hodila Milliganovým právníkům, kteří se pokusili předložit důkazy, že znásilnění nemá na svědomí Billy, ale jedna z jeho jiných osobností. Těch v jeho těle mělo podle soudních znalců žít celkem deset.

Mezi nimi třeba britský gentleman Arthur, kterého zajímala věda a medicína a kdykoli se objevil, mluvil Milligan s britským přízvukem.

Dál třeba manipulátor Allen, technický nerd Tommy, tříletá dívka Christine, osmiletý David, jugoslávský komunista Ragen Vadašovinič, jenž měl spáchat loupeže, za které Milligana zatkli poprvé, nebo devatenáctiletá „osamělá“ lesba Adalana, která pro všechny ostatní osobnosti vařila, a právě ona měla podle lékařů a právníků na svědomí všechna znásilnění.

Soudní znalci i Milliganovi právníci byli tak přesvědčiví, že porota seznala, že Billy do vězení nepatří.

Během obrovsky medializovaného procesu se tak Milligan stal první osobou v historii americké justice, která úspěšně použila obhajobu na základě disociativní poruchy identity, a byl zbaven viny.

Následujících deset let nicméně strávil v psychiatrických léčebnách, kde lékaři v jeho hlavě postupně objevili dalších čtrnáct osobností. V roce 1988 byl prý ale definitivně „vyléčen“ a propuštěn.

Jeho případem byl inspirován seriál Přeplněný pokoj.