COOLna

Budete na něj potřebovat pouze sýr, struhadlo a plech s pečicím papírem. Sýr nastrouhejte najemno a na plechu vyloženém pečicím papírem z něj vytvořte menší hromádky o průměru přibližně 4-5 cm. Mezi hromádkami nechte rozestupy, neboť každý sýr se rozteče a zvětší tak průměr.

Plech vložte do klasické elektrické trouby vyhřáté na 175 °C. (V horkovzdušné je třeba teplotu snížit na přibližně 165 °C). Doba pečení se u různých druhů liší. Po upečení potřebují sýrové chipsy ještě asi minutu pobýt na plechu, kde se zpevní natolik, aby šly celé odloupnout z papíru.

Eidam 45 %:
Klasický eidam potřeboval v troubě pobýt nejdelší dobu ze všech druhů sýra. Po 15 minutách byly okraje křupavé a prostředek by potřeboval ještě asi 2 minuty. Po nich by však okraje byly již spálené a hořké. Na rozdíl od ostatních druhů byly okraje eidamových chipsů velmi křehké a lámaly se.

Gouda:
Goudě stačilo v troubě pouhých 6 minut a výsledku se nedá nic vytknout.

Parmezán:

Doba pečení byla nejkratší. Potřeboval jen 5 minut.

Čedar:

Pouhých 5 minut stačilo v troubě i čedaru, který je díky oranžové barvě za nejestetičtější. V čem naopak zaostává za ostatními druhy, je fakt, že chipsy byly dost mastné a po 2 hodinách úplně gumové.

Niva:
Nivové chipsy byly upečené za 6 minut a s ještě výraznější chutí, než v přirozeném stavu. Co překvapilo, byly zcela odlišné chipsy z jednoho plechu. Některé byly téměř spálené, jiné by ještě potřebovaly dopéct a nešlo o umístění v troubě. Pravděpodobně byl na vině různý podíl plísňové složky v jednotlivých porcích.

Jednoznačnými vítězi jsou gouda a parmezán. Vynikají nejen chutí, ale i vzhledem a křupavostí, která přetrvá ještě dlouho po upečení. Původem italský parmezán je z těchto dvou chuťových zážitků ten výraznější.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.