Smrže se začínají objevovat na přelomu dubna a května, rostou obvykle do poloviny května. Existuje hned několik druhů – smrž obecný, vysoký a polovolný. Všechny jsou náchylné na vyšší teploty, a pokud je zrovna teplejší jaro, smrže nemusí vyrůst vůbec.
Smrž obecný má rád podobná stanoviště jako kačenky, někdy rostou i pospolu. Často ho najdete v kypré půdě pod jasany, zvlášť podél potoků. „Za posledních dvacet let bohužel uschlo enormní množství jasanů v důsledku napadení jednoparazitní houbou zvanou chalara. Tím, jak z krajiny mizí jasany, i ze stanovišť nosných na smrže se stávají holiny,“ upozorňuje Vláďa Sojka. A přemýšlí nad budoucností: „Mykologové a houbaři se pravděpodobně budou muset při hledání přeorientovat na jiné dřeviny, třeba na jabloně či osiky – pod nimi je také možné smrže najít.“
„Smrže rostou na místech, kde bývaly staré budovy, často tam jsou ještě zříceniny či rumiště. V půdě je díky tomu hodně vápna, což má tento druh houby rád. Mnohdy je najdete i v lokalitách, kde se pravidelně skládá jehličnaté dřevo – tam z kmenů opadává kůra, a smrže mají velice rády zetlelou smrkovou i borovicovou kůru,“ popisuje profesionální houbař Juraj Macúch.
Smrže se na první pohled podobají kačenkám. Poznáte je velmi dobře a s jistotou, pakliže je podélně rozkrojíte – na rozdíl od kačenek mají zcela dutý klobouk i třeň. Klobouk k třeni nepřiléhá ve své špičce, ale třeň přirůstá k lemu klobouku – znamená to, že v místě, kde začíná klobouk, třeň končí. Smrž je poměrně robustní houba, plodnice kulovitého či mírně protáhlého tvaru dorůstá výšky až 20 cm. Třeň je světlý, medově zbarvený klobouk připomíná včelí plástev. Pozor na záměnu s jedovatým tmavě hnědočerveným ucháčem obecným!
Duté smrže přímo vyzývají k nadívání, vhodné jsou také ke krátkému dušení, vyniknou v jednoduché omáčce ze silného vývaru nebo demi glace. Podobně jako kačenky navíc výborně ochutí omáčky a polévky. Jejich chuť je masitá, kořenitá, nese v sobě umami. Amatérský mykolog Vláďa Sojka přidává tip: „V momentě, kdy už se rozpadá klobouk, se klidně dají sbírat i samotné zbývající třeně. Jsou hodně odolné, na stanovišti vydrží poměrně dlouho. Pokud nevykazují známky hniloby, pořád jsou výborné do vaření.“
Jídlo a radost
COOLna 
Napsat komentář