COOLna

V reklamě velmi často kromě olfaktorických kvalit, tedy vůně a chuti — Chuť, která vydrží – a zdravotních přínosů pravidelného žvýkání – Po každém jídle – zdůrazňoval i kvalitu a hygieničnost balení. Sealed tight, kept right – jsou balené pevně, zůstanou v pořádku. Každý plátek byl zvlášť ve voskovaném papíru, pětice pak pevně stažena dalším papírem do paklíku.

Ve třicátých letech si nechají u Wrigleyho patentovat voskovaný papír kombinovaný s tenkou kovovou fólií. A zapojují do balení poměrně žhavou novinku, vynález švýcarského chemika Jacquesa Brandenbergera: celofán.

Tehdy se ještě Celophane psával s velkým písmenem, protože to byla obchodní značka (a zrovna Wrigley musel v roce 1932 u soudu slíbit, že jeho marketéři budou na to velké písmeno dbát – protože nedbali). To ale není až tak podstatné jako to, že to byla fenomenální novinka, která převrátila naruby balení potravin. Chrání to, ale zároveň to dýchá, dobře to vypadá a obsah je vidět.

Do Ameriky se celofán začal vozit v roce 1912 a první továrna na kontinentě začala fungovat v roce 1924. Jako první se do něj balily bonbony. Od těch to sice ke žvýkačkám není daleko, ale rozdíl tu je. Celofánový pytlík s bonbony nahoře zavážete mašličkou, ale na žvýkačkách je něco takového nemyslitelné. Přitom by se ale hodil, umožnil by ještě pevnější balení a zároveň by chránil obsah před vysycháním.

A vlastně i v popisu, kde se nejdřív píše o tom, jaká potíž je dostat se výrobku skrz celofánové balení na kůži a jak se celofán, když se do něj takhle dostanete, potrhá nejrůznějšími směry a balíček dál nezpevňuje.

Přitom stačí tak jednoduchá věc: nalepit na celofán zespodu proužek celofánu. Utrhnete právě tolik obalu, kolik výrobce určí, tedy tak akorát, abyste se dobře dostali k obsahu. A zbytek drží na místě. Takže i zbytek obsahu drží na místě. Čistá práce. Jen to ještě vysvětlit lidem. Od roku 1932 je na každém obalu velkým písmem a na každém obřím obalu na obřím billboardu velice obřím písmem napsáno: To open unwind red tape. Otevřít odmotáním červeného proužku.

V roce 1938 se obaly předělávaly a upozornění bylo poloviční. Zákazníci už věděli. A nejen zákazníci, kteří bažili po sladkém, ale i kuřáci. Průhledné přebaly už měly i cigarety, pro které je celofán ideální balivo.

Lidé Hitlerova předního špiona a dobrodruha Otta Skorzenyho měli vysílačky umístit na newyorské mrakodrapy. Před odpálením raket na Velikonoce 1945 ovšem Skorzenyho agenti chtěli ještě zavraždit amerického prezidenta Eisenhowera.

Co je doložené, je to, že Skorzeny měl k dispozici muže, kteří perfektně ovládali americkou angličtinu, měli americké uniformy i doklady. Ale americkou zkušenost neměli. Spojenečtí kontráši měli hlášku, že se jejich jednotky možná takoví „Američané“ pokusí infiltrovat. A tady už jsme zase odkázaní jenom na Bergierovo tvrzení – když si jeden z nich všiml vojáka, který zápasí s balíčkem cigaret a neumí se dostat dovnitř, bylo jasno. Neví, k čemu je červený proužek! Nezná každodenní americkou realitu.

A tak začala operace Tarzan, během které museli američtí vojáci prokazovat, že každodenní americkou realitu znají. Jaké znáš komiksy? Kdo je Superman? Kdo je Tarzan? Na odhalení agentů to dobře fungovalo.

Dneska už červený proužek známe všichni. Nejen kuřáci, nejen milovníci sladkého a nejen Američani. I když objevovat jsme ho zrovna v Česku začali mnohem později. Podle Lucie Kubáskové, odbornice na balení potravin z Národního zemědělského muzea, se v Česku objevuje nejspíš až za Husáka. „Ve sbírce máme do celofánové fólie s odtrhávacím páskem jako nejstarší zabalené papírové krabičky se sušenou mléčnou výživou. To by ukazovalo na pozdní 70. léta. Ale není vyloučeno, že se tu pásek objevil i dřív na jiných výrobcích, ale rozhodně to nebyla věc hojně rozšířená,“ říká Kubásková.