COOLna

Starověký lékař Hippokrates řekl, že všechny choroby začínají ve střevech. Měl tedy pravdu?

Ano, zjevně to tak je. Výzkumy posledních desetiletí ukázaly, že střevo je extrémně důležitý orgán. Nachází se v něm až sedmdesát procent imunitních buněk a nesmírné množství nervových buněk. Těch je tam zhruba stejně jako v míše. Oba typy těchto buněk jsou přitom schopné vnímat přítomné mikroby i nejrůznější látky, jež tyto mikroby produkují.

A právě proto je střevo tak důležité. Mikroorganismy i látky, které vylučují, totiž ovlivňují spoustu pochodů v našem těle. Nepomáhají nám jenom strávit potravu, ale ovlivňují také náš imunitní systém. Umožňují efektivní obranu našeho organismu před patogeny. Mají vliv také na náš mozek a naši psychiku. Jakékoliv narušení vzájemného vztahu mikrobiomu a organismu pak hraje velkou roli při vývoji nejrůznějších chorob – chronických, metabolických, zánětlivých, autoimunitních, nádorových, a dokonce i duševních.

Jak to, že na nás mají přítomní mikrobi tak obrovský vliv?
Protože jich v sobě nosíme obrovské množství. V tlustém střevě, kde jich je nejvíce, žije deset na dvanáctou mikrobů v každém gramu střevního obsahu. Je jich tam navíc asi tisíc druhů. Každý tento druh přitom umí něco jiného – některé dokážou získávat živiny z potravy, další nám poskytují vitaminy, které si naše tělo samo nedovede vyrobit. Jiné zase vyrábějí neuroaktivní látky, který má vliv na naši pohodu a náladu. Je to opravdu rozmanité společenství, které má pro náš život velký význam. Má obrovskou sílu.

Důležité je také to, na jak velké ploše působí. Pokud bychom rozložili sliznici střeva, dostali bychom území velké asi dvě stě metrů čtverečních. Pro srovnání: povrchová kůže člověka měří jen asi 1,8 metrů čtverečních. Uvnitř střeva, na jeho sliznici, se tedy odehrává obrovské množství vzájemných interakcí s mikroorganismy. Mikroorganismy ale osidlují i ostatní sliznice našeho těla, nejenom střevo. Jsou na sliznicích dýchacích, urogenitálních. Pod vlivem mikrobiomu je i kůže. Mikrobiom už se proto dneska bere jako naše součást, jako náš druhý genom.

Geny dědíme po svých předcích. Jak je to s mikrobiomem?
Mikrobiom také částečně „dědíme“. První mikroorganismy se na nás totiž přenášejí při narození, a to spolu s vaginálním sekretem naší matky. Platí to alespoň v takových případech, kdy dítě přijde na svět přirozenou cestou. Mikrobi matky začnou už během porodu osidlovat všechny naše slizniční povrchy i kůži. Je to jeden z nejdůležitějších momentů našeho života, alespoň pokud jde o soužití s našimi mikrobními souputníky. Záleží na tom, jak se nadále budeme vyvíjet – nakolik budeme zdraví. Potom už se ale mikrobiom vyvíjí samostatně, takže nakonec ho máme každý trochu jiný. Každý mikrobiom je jedinečný. Dokonce i jednovaječná dvojčata ho nemají úplně stejný.

Čím to je?
Tím, že každý z nás je jiný a vydá se nakonec trochu jinou cestou. Neexistují dva lidé, kteří by měli absolutně stejnou zkušenost, – tedy prošli naprosto stejným prostředím, potkali stejné lidi a dělali ve stejný čas stejné věci.

Říkáte, že mikrobiom získáváme od matky až při narození. Jak je to předtím? Máme nějaký mikrobiom už jako embrya?
Nemáme. Pokud je tedy novorozenec zdravý, žádné živé mikroogranismy v sobě zřejmě nemá. Placentou k němu procházejí jen zbytky matčiných mikrobů a jejich metabolity. Tedy látky, které tyto mikrobi produkují.

Co dítě narozené císařským řezem? Jak je na tom?
Takového novorozence kolonizují bakterie, které se na něm uchytily z nejbližšího okolí. Většinou na něj přeskočí z kůže a z nemocničního prostředí. Složení takového mikrobiomu ale samozřejmě není ideální. V epidemiologických studiích se ukázalo, že se tyto děti později potýkají s daleko vyšším rizikem některých chorob. Trpí třeba častěji alergiemi, astmatem, obezitou nebo diabetem prvního typu.

V některých porodnicích ve světě už se proto na novorozeňata nanáší po císařském řezu vaginální sekret matky tamponem. Pokud se matčin zdravý mikrobiom stihne dítěti předat včas a osídlí jeho sliznici a kůži, mají „hodné“ bakterie zajišťující imunitu a správný vývoj dostatečný náskok před těmi „škodlivými“ ze zevního prostředí. Dobré je i to, když matka dítě kojí, protože mateřské mléko obsahuje nejenom živiny pro dítě, ale i „hodné“ střevní bakterie.

Pokud nevíme, jak má vypadat zdravý mikrobiom, jak si ho tedy máme hlídat a pěstovat?
Jak už jsem říkala, důležitá je pestrost. Mikrobiom v těle člověka totiž funguje podobně jako kterýkoliv jiný ekosystém. Pokud snížíme rozmanitost druhů, které ho spoluutvářejí, učiníme ho zranitelnějším. V přírodě taky vichřici lépe odolá smíšený les složený ze stromů a keřů než monokulturní smrkový les.

Důležitá je tedy pestrá strava, která by měla být hlavně bohatá na vlákninu. Právě vláknina je totiž živinou pro ty bakterie, které vytvářejí prospěšné látky. Dobré je jíst také jogurty, kefíry nebo kysanou a kvašenou zeleninu s vysokým obsahem probiotik.

Čeho se naopak vyvarovat?

Vyvarovat bychom se měli i vysoce průmyslově zpracovaným a trvanlivým potravinám se spoustou konzervantů, barviv a dochucovadel. Typicky třeba uzeninám. Ty narušují strukturu mikrobiomu a jeho interakci s lidskými buňkami.

Zmínila jste také vliv lidského mikrobiomu na duševní choroby. Co všechno už se o tom ví?
Ano. Bylo už jednoznačně doloženo, že narušený mikrobiom ovlivňuje nejenom naši náladu a chování, ale podněcuje i duševní choroby, jako je deprese, úzkostné stavy nebo autismus. Dobře to ukázaly výzkumy na zvířecích modelech – na myškách, které žijí bez bakterií. Zjistilo se, že takové myši mají pozměněné chování a jinou odpověď na stres. Nebojí se. V jednom z pokusů třeba bez obav prozkoumávaly mnohem větší prostor a plavaly do vzdálenějších míst než myši s mikrobiomem. Překvapivé bylo i zjištění, že některé střevní bakterie produkují významné množství neuroaktivních látek, jako serotonin nebo dopamin, tedy „hormony štěstí a radosti“.

Helena Tlaskalová – Hogenová, mikrobiolog