COOLna

Žvýkačka není žádný novodobý vynález. V bývalém Československu je její rozšíření spojené s americkými vojáky, kteří se v roce 1945 podíleli na osvobození naší země od nacistických okupantů. V USA se žvýkačky vyráběly od poloviny 19. století. Ale už před 9 000 lety obyvatelé severní Evropy žvýkali březovou kůru!

To zřejmě nebylo jen pro potěšení ze žvýkání, ale i pro zmírnění bolesti například zubů. V Americe zase staří Mayové získávali ze stromu sapodilla lehce táhlou látku zvanou chicle jako prostředek k uhašení žízně nebo zahnání hladu. Oblíbil si ji i další indiánský kmen, Aztékové. U nich však na veřejnosti směly žvýkat pouze děti a svobodné ženy. Vdané ženy a vdovy mohly žvýkat v soukromí, aby si osvěžily dech, zatímco muži žvýkali potají, aby si vyčistili zuby.

Domorodí obyvatelé Severní Ameriky žvýkali i pryskyřici ze smrkových stromů a evropští osadníci je pak napodobovali. Pryskyřice ze smrkového dřeva byla roku 1848 základem prvních komerčně vyráběných žvýkaček!

Lesní dělník John Bacon Curtis pozoroval dřevorubce, kteří žvýkali pryskyřici ze smrku. Napadlo ho, že by se na tom dalo vydělat. Pryskyřici uvařil, nakrájel na proužky, které pak obalil v kukuřičném škrobu, aby se neslepily. Ukázalo se, že smrková pryskyřice jako základní surovina není ideální a Curtis ji částečně začal doplňovat parafínem. O žvýkačky byl zájem, a tak počátkem 50. let 19. století Curtis postavil ve státě Maine první továrnu na výrobu žvýkaček na světě – Curtisova továrna na žvýkačky (Curtis Chewing Gum Factory).

Jako první si v červenci 1869 nechal recepturu žvýkačky z bílé kalafuny smíchané s olivovým olejem patentovat Amos Tyler z Ohia. Svůj patent však nikdy nevyužil a žvýkačky ve velkém nevyráběl a neprodával je. Ve stejném roce v prosinci si další recepturu, kde hlavními složkami byly dřevěné uhlí a křída, patentoval zubař William Finley Semple.

Rok 1869 byl zřejmě pro žvýkačky mimořádně příznivý, protože do výroby a prodeje se pustil i vynálezce a vědec Thomas Adams. Ten ochutil chicle lékořicí a později i pomerančem. V roce 1871 si patentoval stroj na výrobu žvýkaček.

Chuť žvýkaček neplánovaně doladil o deset později William White. Obchodník s cukrovinkami z Clevelandu totiž omylem koupil celý sud yucatanského chicle. Rozhodl se z něj vyrobit žvýkačky a do chicle přidal kukuřičný sirup, cukr a voňavou mátu a prodával ji pod názvem „Yucatan“.

Ve 20. století se díky žvýkačkám stal William Wrigley Jr. jedním z nejbohatších mužů v Americe. Původně prodejce mýdla v rodné Filadelfii po přestěhování do Chicaga v roce 1891 začal nabízet majitelům obchodů jako poděkování za to, že berou jeho výrobky, například plechovky prášku do pečiva zdarma ke každé objednávce. Když se ukázalo, že prášek do pečiva je větší hit než mýdlo, Wrigley ho začal prodávat místo mýdla a jako propagaci přidal zdarma balení žvýkaček.

V roce 1893 uvedl na trh dvě nové značky žvýkaček, Juicy Fruit a Wrigley’s Spearmint. Protože na poli žvýkaček bylo přeplněno konkurencí, rozhodl se Wrigley své výrobky podpořit reklamou a přímým marketingem. V roce 1915 zahájila společnost Wrigley kampaň, v jejímž rámci rozesílala bezplatné vzorky svých žvýkaček milionům Američanů uvedených v telefonních seznamech. Další propagační akce spočívala v zasílání žvýkaček americkým dětem v den jejich druhých narozenin.