COOLna

V roce 221 př. n. l. sjednotil první čínský císař Čchin Š’-chuang-ti sedm vzájemně soupeřících států a na ochranu severní hranice nově vzniklé říše nařídil budovat rozsáhlé opevnění. Tisíce otroků a odsouzenců stavěly hradbu, jež se stala součástí Velké čínské zdi. Císař doufal, že tak učiní přítrž nájezdům kočovných Siungnuů, jejichž impérium se rozkládalo na rozsáhlém území od Kazachstánu až po Mongolsko.

Mezi rokem 200 př. n. l. a rokem 100 n. l. neměli Siungnuové v této oblasti rovnocenného soupeře. Přesto toho o nich víme jen málo. Nepoužívali písmo, a historici jsou proto odkázáni na informace sepsané jejich nepřáteli. Čerpají především ze starých čínských kronik. Ostatně i označení Siungnuové pochází z čínštiny a znamená „divocí otroci“. Víme, že to byli nomádi, kteří trávili život na koňském hřbetě a živili se chovem dobytka. Bleskové nájezdy jejich hord děsily sousedy v širokém okolí.

Prameny z období čínské dynastie Chan vypovídají jen velmi málo o tom, co přivedlo kočovnické impérium k rozkvětu. Také vnitřní chod a organizaci siungnujské společnosti obestírá tajemství. To změnila studie týmu sdružujícího vědce z Německa, Spojených států, Jižní Koreje a Mongolska. Zveřejnil ji vědecký časopis Science Advances.

Badatelé vedení Bryanem Millerem z Michiganské univerzity v ní shrnuli výsledky genetických analýz ostatků siungnujské elity pochované na západní hranici říše. Z DNA vyčetli překvapivé informace o chodu nomádského impéria. Některé principy fungování siungnujské společnosti zřejmě zůstaly v platnosti více než tisíc let a na počátku 13. století napomohly k vzestupu Mongolů vedených Čingischánem.

Z dřívějších analýz DNA izolované z ostatků nebožtíků pochovaných na siangnujských pohřebištích vyplynulo, že impérium vytvořili lidé mnoha různých etnik, kteří někdy kolem roku 200 př. n. l. přišli do oblasti na severu dnešního Mongolska. Tohle zjištění ale postavilo před vědce celou řadu nezodpovězených otázek.

„Věděli jsme, že lidé žijící v siungnujském impériu byli geneticky velmi různorodí. Ale vůbec nebylo jasné, jestli tu žily vedle sebe víceméně uzavřené skupiny lidí různého původu, nebo zda byla tehdejší společnost zcela promíchaná,“ vysvětluje stav poznání korejský genetik Juhyeon Lee ze Soulské národní univerzity. „Proto jsme se chtěli dozvědět víc o tom, jak se tato genetická různorodost promítala do uspořádání společnosti.“

Vědci prozkoumali DNA lidí pochovaných na dvou pohřebištích ležících na západní hranici siungnujského impéria. Právě odsud vyráželi kočovníci k záborům nových území. Vědci se zaměřili na hroby tehdejší společenské elity, jejíž nebožtíci byli pochováni v bohatě zdobených dřevěných rakvích a na cestu na onen svět dostávali cenné dary, včetně zlatých šperků, vozů, dobytka a koní. V těsném sousedství hrobek velmožů byli mnohem skromněji pohřbení další lidé, nejspíš sluhové.

Testy potvrdily velkou genetickou pestrost Siungnuů. Ta byla patrná nejen v rámci impéria a jednotlivých komunit, ale dokonce i uvnitř rodin. To znamená, že se v říši dokonale promísili lidé pocházející z různých oblastí. Jednotlivé společenské vrstvy se genetickou pestrostí lišily. Největší různorodost vykazovala DNA lidí ze spodních příček společenského žebříčku pochovaných ve velmi skromných hrobech.

Ti pocházeli z různých koutů impéria a někteří zřejmě přišli i z oblastí ležících za jeho hranicemi. Elita siungnujské společnosti byla geneticky mnohem méně pestrá, což napovídá, že vládu držela v rukou úzká skupina vzájemně spřízněných lidí. Analýzy ale odhalily, že i členové vlivných rodin uzavírali sňatky s cizinci.

„Máme teď lepší představu o tom, že Siungnuové rozšiřovali a upevňovali své impérium sňatky a příbuzenskými svazky,“ říká Choongwon Jeong ze Soulské národní univerzity.

Pozoruhodné je, že v těch nejvýpravnějších hrobech byly pochovány ženy. Jejich rakve zdobily symboly siungnujské říše v podobě zlatého slunce a měsíce. Autoři studie z toho usuzují, že právě ženy sehrály svými sňatky klíčovou roli v expanzi Siungnuů, když si braly za muže vrcholné představitele porobených území.

O výsadním postavení těchto „princezen“ svědčí, že se v jejich hrobech nacházejí vedle luxusních předmětů ze zlata, skla nebo fajánsu třeba i koňské postroje, které jsou typické pro hroby mužských bojovníků. V podstatně skromnějších hrobech ležících v těsném sousedství výpravných hrobek princezen nacházeli archeologové výhradně ostatky mužů.

„Ženy měly na hranici siungnujského impéria velkou moc. Tvořily absolutní společenskou elitu a angažovaly se zřejmě nejen v politice, ale také v obchodování na hedvábné stezce,“ přibližuje roli žen Bryan Miller.

Impérium Siungnuů oslabené vnitřními spory o následnictví trůnu podlehlo na konci prvního století n. l. Číně. Společenské normy nomádské říše ale v této části Asie přežívaly ještě dlouho.

„Siungnuové přisoudili urozeným ženám zásadní roli v politickém a ekonomickém životě, zvláště to platilo na periferii říše. Tradice založená siungnujským impériem nezmizela, ale udržela se v této oblasti déle než tisíc let. Navázala na ni i mongolská říše,“ konstatuje Bryan Miller.