COOLna

Tenisový loket způsobují mikroskopické trhliny ve šlachách, které vyvolávají zánětlivou reakci a následně bolest. Něco podobného se při přetěžování svalů děje v měkkých tkáních i u jiných kloubů, například u kolene. Co s tím?
Ještě donedávna platilo pravidlo: led, klid a protizánětlivé léky. Postupně se však zjistilo, že to naopak může vést ke zhoršení a prodloužení léčby. A když se léčba prodlužuje, pacient přestává věřit, že se vyléčí, což se odráží na psychice. Negativní myšlení zase ovlivňuje léčbu… A dostáváme se do začarovaného kruhu.

Ledování postiženého místa tedy není vhodné?
Kdysi se v rámci první pomoci ledovalo, aby se zabránilo otoku. Dnes už víme, že otok je reakce našeho imunitního systému a pomáhá v samotné léčbě. Chrání zdravé buňky před poškozením tím, že znemožňuje pohyb. Je to taková sádra, kterou si tělo vytvoří. A led otok zmírňuje. Ano, ledování pomáhá proti bolesti. Ale jen dočasně. Takže v poslední době se hlavně ve sportovní medicíně od používání ledu upouští. Dokonce se dělaly studie, jež měřily rychlost léčení s ledem a bez něj. A zjistilo se, že bez užití ledu sice docházelo k většímu otoku, ale k rychlejší regeneraci tkání.

Doporučení zůstat v klidu už taky neplatí?
Tady je to mnohem složitější. Spousta odborníků tvrdí, že tkáně potřebují klid, ovšem můj názor, který se mi v praxi osvědčil a v němž i část mého úspěchu s rychlejší regenerací tkví, že klid měkkým tkáním úplně neprospívá. Nahrazuji ho kontrolovaným pohybem. Problémy s úpony v koleni nebo v lokti ve většině případů vznikají v důsledku přetížení svalů, které pracují mnohem víc než ostatní. Dochází k disharmonii pramenící z určité nerovnováhy síly. A znehybněním končetiny ochabují svaly jak u poraněné šlachy, tak i okolní zdravé svaly. Pacient stráví v absolutním klidu dva týdny, postaví se, nic ho nebolí, jde do práce – a znovu začne mít bolesti. Proto je vhodnější dělat cviky bez zátěže. V žádném případě neříkám, že by lidé měli jít do posilovny a cvičit se závažím. Ale snažit se posilovat oslabené svaly, strečovat nebo zvyšovat flexibilitu u svalů, které jsou zkrácené. Ideálně pod dohledem zkušeného fyzioterapeuta. Je potřeba vhodným cvičením dostat svaly do harmonie.

Co protizánětlivé léky?
Dnes už je vědecky dokázáno, že protizánětlivé léky – ať už je to Ibuprofen, nebo Diklofenak – prodlužují regeneraci tkání. Sice vám na chvíli pomohou od bolesti, ale jakmile jejich účinek odezní, zase to začne bolet, a musíte si tedy vzít další léky. A opět se dostáváme do začarovaného kruhu.

Jak postupujete v léčbě vy?
U profesionálních sportovců se vždycky snažím odhalit příčinu, proč k potížím třeba se šlachou došlo. Každé zranění je jiné a je i velmi individuální. Vedle kontrolovaných preventivních a léčebných cviků se snažím zapracovat na životosprávě sportovců, doplnit vhodně jídelníček o potraviny bohaté na zinek, chlorofyl a vitamin C, snažíme se zlepšit spánek a podobně. Na kompletní vyléčení jsou však potřeba čas a trpělivost. Neexistuje žádná zázračná léčebná metoda. Hojí se to v řádu týdnů, a čím rychleji se odhalí příčina, tím je léčba rychlejší.

Jak se díváte na tejpování?
Tejpování je další trošku kontroverzní téma. Co se stane, když zatejpujete kotník? Snížíte jeho mobilitu, takže buď začnete kulhat, nebo to budete kompenzovat, abyste nekulhala, čímž zvýšíte pohyb v jiných částech těla. Svaly kolem kotníku přestanou částečně fungovat a otupují, protože tejpy drží kotník v rovnováze. Vzpomínám si na první zranění v kariéře Rafaela Nadala. Šlo o únavovou zlomeninu v kotníku. Aby mu snížili tlak, tejpovali mu kotníky a udělali mu i speciální vložky do bot, aby zátěž nešla přes postiženou kost. Svaly však začaly ochabovat, což byl možná další z důvodů, proč později začal mít problémy s kolenem. Každé zranění je součet více faktorů, ale jeden faktor má vždycky větší váhu.

Jaké nejčastější chyby děláme při rekreačním sportování?
Rekreační sportovci zapomínají na tři důležité věci: na rozcvičení před sportem, docvičení po sportovní aktivitě a na kondičku vhodnou pro určitý sport. Profesionální tenista tráví zhruba podobný čas na kurtu trénováním techniky i v posilovně, aby byl ve fyzické formě. Nejen aby byl schopný zvládnout třeba pět setů a vydržet hrát pět hodin. Ale aby byl i dostatečně rychlý, dostal se k míčku včas, zahrál ho v ideální pozici pro jeho správnou rotaci a rychlost, ale zároveň aby byl pohyb co nejekonomičtější a nejergonomičtější (za ergonomický se označuje pohyb, který je z hlediska zátěže k tělu co nejšetrnější). Amatéři většinou berou rozcvičení jako podružnou věc, obvykle na poslední chvíli doběhnou na kurt, protože nestíhají, jenže to se jim pak většinou vymstí. Kdysi se doporučovalo rozcvičit se strečinkem, ale to už neplatí. Protahování totiž snižuje výbušnost svalu, máme v něm pak nižší cit, což může zvýšit pravděpodobnost zranění. Protahování je vhodné až po sportu. Před ním je naopak důležité rozhýbat všechny klouby a aktivovat nejdůležitější svaly například skákáním přes švihadlo nebo se procvičit s gumami. A čím je člověk starší, tím více času potřebuje na to, aby se svaly i klouby zahřály.

Michal Novotný, fyzioterapeut