COOLna

Než ji nacistická strana zneužila a proměnila v ikonu rasové nenávisti, celý svět znal svastiku jako symbol štěstí. Nejstarší známé svastiky pocházejí z roku 3000 před naším letopočtem z Indie a Střední Asie. Studie z roku 1933 naznačuje, že svastika migrovala z Indie přes Persii a Malou Asii do Řecka, poté do Itálie a dále do Německa, pravděpodobně v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Německý archeolog Heinrich Schliemann v letech 1871 až 1875 vykopal místo Homérovy Tróje na břehu Dardanel. Když našel artefakty s hákovými kříži, rychle je spojil s hákovými kříži, které viděl poblíž řeky Odry v Německu. Schliemann předpokládal, že svastika byla náboženským symbolem jeho německých předků, který spojoval starověké Germány, homérské Řeky a védskou Indii.

Hákový kříž se brzy rozšířil po celé západní kultuře. Nacházel se na přívěscích od Coca-Coly, plechovkách od piva, dokonce i na odznaku skautů a skautek. Dodnes existuje vesnice Svastika v Ontariu v Kanadě, založená v roce 1908. Symbol byl na počátku 20. století umístěn na mnoha budovách i předmětech. Stejně rychle jako se stala svastika v předválečné Evropě oblíbenou, po válce veškeré sympatie ztratila. V roce 1946 bylo ústavně zakázáno jakékoliv veřejné vystavování symbolu v Německu. Ve Spojených státech nikdy zákaz nebyl uzákoněn, existuje však silná averze. Otázkou je, zda by měla být svastika očištěna od nacistů, nebo by měla nadále připomínat jejich nelidské zločiny.

V Indii a dalších částech Asie symbol negativní konotace jako na Západě nemá. Svastika je chápána jako symbol přízně bohů a štěstí a pravidelně se objevuje na hinduistických domovech, podnicích, tištěných materiálech, autech i chrámech. Mnoho hinduistů zdobí hákovým křížem práh před dveřmi svých domovů. Během slavnosti Díválí každý rok staré symboly smažou a nakreslí nebo vytvoří nové. V hinduismu existuje řada symbolických významů spojených s vrcholy svastiky. Lze je interpretovat jako čtyři Védy (Rig, Yajur, Sama, Atharva), nejvýznamnější svatá písma hinduismu, čtyři cíle života (Dharma, Artha, Kama, Moksha) nebo také čtyři roční období.

I další náboženské tradice pocházející z Indie používají svastiku s podobným příznivým významem. Pro buddhisty symbol zobrazuje Buddhovy stopy. Pro džinisty je svastika symbolem sedmé tirthankary, jedné z duší, které se podařilo překonat proud neustálých znovuzrození a nyní ukazuje cestu ostatním, přičemž paže symbolizují jedno ze čtyř typů zrození, kterých může duše v koloběhu zrození a smrti dosáhnout: nebeské, lidské, zvířecí nebo pekelné.

Svastika byla hojně rozšířena i ve Střední a Severní Americe. Například domorodé kmeny Navajo, Hopi a Passamaquoddy nazývají symbol „vířící polena“ a opět jim přisuzují význam štěstí a ochrany. Edison Eskeets, obchodník z The Hubbell Trading Post, nejstarší fungující obchodní stanice v rezervaci Navajo v Arizoně, vysvětlil, že „vířící poleno” se stále používá k léčení ve stovkách obřadů. „Představuje souhvězdí, Měsíc, Slunce, rovnodennost, Zemi, čtyři směry, rotaci matky Země a spoustu dalších věcí. Je to symbol rotace v životě i ve vesmíru,“ uvedl. Symbolizuje také čtyři posvátné hory – Blanca Peak a Mount Hesperus v Coloradu, Mount Taylor v Novém Mexiku a San Francisco Peaks v Arizoně. „Ten symbol není jen náš. Je to univerzální symbol,“ doplnil s odkazem na fakt, že svastiku lze nalézt v náboženských tradicích po celém světě. Podle Eskeetse americká vláda požádala v průběhu druhé světové války Navahy, aby symbol přestali používat. Kvůli tomu vznikla mylná představa, že předměty s „vířícími poleny” se již vůbec nevyrábějí. Ale Eskeets potvrzuje, že symbol nikdy úplně nezmizel.

„Myslím, že je velmi důležité rozlišovat mezi červeným symbolem svastiky hinduistického náboženství a symbolem neonacistů,“ uvedl Hirpara, který doufá, že osvěta pomůže rozptýlit mylné představy o symbolu. Chápe ale, proč většina lidí reaguje na jeho použití znechucením. „Neočekáváme, že se svět okamžitě změní,“ podotkl. „Ale pojďme se o tom začít bavit a zvyšovat povědomí.“

Pro oba pohledy na svastiku existují dobré důvody a obě skupiny vycházejí z oprávněné touhy připomínat si svoji historii. Cestou však může být osvěta a diskuze bez démonizování. Například Greta Elbogen, 85letá přeživší holocaustu, která ztratila členy své rodiny v Osvětimi, se z traumatu začala uzdravovat poté, co se dozvěděla o původním významu svastiky. „Vidět, že svastika je krásná a posvátná pro tolik lidí, je požehnáním. Je čas opustit minulost a dívat se do budoucnosti,“ uvedla.

V roce 2008 na druhém hinduisticko-židovském summitu byla formálně uznána tisíciletá pozitivní historie svastiky v Jeruzalémě. „Svastika je prastarý a silně pozitivní symbol hinduistické tradice. Je zakreslena na hinduistických chrámech, rituálních oltářích, průčelích i v účetních knihách. Zkreslená verze tohoto posvátného symbolu byla neoprávněně přivlastněna Třetí říší v Německu a zneužita jako znak, pod kterým byly páchány ohavné zločiny proti lidskosti, zejména proti židovskému lidu. Účastníci uznávají, že tento symbol je a byl pro hinduisty posvátný po tisíciletí, dlouho před jeho zpronevěrou,“ uvádí text rezoluce.