COOLna

Němečtí řidiči mají v současné době neuvěřitelné množství privilegií: všechno kolem nich je přizpůsobeno automobilům. Pro mnohé je obtížné to rozpoznat a zpochybnit. Mít osobní automobil nebo obytný vůz znamená více než jen mobilitu a přepravu z bodu A do bodu B, ale také bezpečný prostor.
A pro mnohé je auto přenosným symbolem statusu, který představuje finanční úspěch. Údajně tento symbol lidem beru – a oni se o něj také nechtějí dělit.

Náš současný dopravní systém je rasistický, sexistický a zaměřený proti sexuálním menšinám a zdravotně postiženým. Pro svou knihu „Autocorrect“ jsem například mluvila s trans ženou, která miluje jinou ženu. Dvakrát ji na veřejných prostranstvích opravdu ošklivě zbili. Její auto je jejím bezpečným prostorem: umožňuje jí pohybovat se na veřejnosti „neviditelně“ a bezpečněji než veřejnou dopravou. Podobně se cítí mnoho queer lidí, lidí s jinou barvou pleti nebo lidí se zdravotním postižením. A mnoho žen například večer raději jezdí autem, než aby jely veřejnou dopravou.

Proč si myslíte, že auto přesto není řešením pro každého?

Protože 13 milionů dospělých v Německu nemá řidičský průkaz a 45 procent lidí žijících v chudobě nemá auto. Auto není řešením, když všichni k tomuto bezpečnému prostoru nemají přístup. „Obrat v mobilitě“ také znamená uznat, že jsou potřeby mobility z hlediska bezpečnosti a dostupnosti různé. Pokud je zohledníme, uděláme něco pro nás všechny. Většina lidí ale chce, aby se především dařilo dobře jim samotným.

A mnoha lidem vyhovuje současný stav, kdy se auto pohybuje pouze 45 minut denně. Ale současný stav je nefunkční. Vždycky mi říkají: „Musíš také myslet na všechny, kteří teď jezdí autem.“ Na to musím upřímně odpovědět: ale vždyť všichni ostatní čekají už desítky let, až na ně budeme také myslet! Tím otřásám samotnými základy. Dost často mi pak muži píší, že bych měla psát jenom o mobilitě a s tím feminismem přestat.

Co se vám hnusí víc: nadvláda aut nebo patriarchát?
„Hnusí“ se mi jen velmi málo věcí. Nechápu tu negativitu pocitů. Ale pokud bych to měla brát doslovně, tak se mi hnusí diskriminace lidí. Hnusí se mi prodávat jako funkční a vhodný pro všechny systém, který mnoho lidí vylučuje: 26 milionů lidí v Německu nemůže samo aktivně řídit auto. Pokud jde o automobilismus, ukrývá se za ním spousta privilegií, lží a sebeklamů, aby vůbec získal svou dominanci. Bylo by nesprávné tvrdit, že tuto dominanci získalo auto samo od sebe.

Co máte na mysli pod pojmem „lži a sebeklam“?
Kdyby systém „automobil“ fungoval na volném trhu, dávno by se sám reguloval. Je však zcela vzdálen volnému trhu, protože do něj vkládáme dotace a peníze z daní, externalizujeme náklady – například na silnice a parkovací místa – a mlčky přijímáme fakt, že mu v Německu každý den padne za oběť sedm až osm lidí.

A i když sečteme skryté náklady na auto a časy dojíždění na okraj města nebo na venkov, pak bychom si pravděpodobně mohli dovolit i byt ve městě… To je to, co myslím lhaním a sebeklamem.
Ale vzhledem k rozdílům mezi městem a venkovem a ke způsobu, kde a jak lidé pracují, není stále trochu elitářské požadovat život zcela bez aut? Nemusíme i na život bez automobilu napřed mít?
Ne, vůbec ne. Neříkám „Nemáš jezdit autem!“, říkám „Každý člověk by měl mít právo žít život bez vlastního auta“. Závislost na jedné formě mobility je vždy toxická. To může kdykoliv selhat. Jsem privilegovaná v tom smyslu, že mám možnost pozvednout hlas například za lidi, kteří mají prekérní práci.
Je však nesprávné vykládat to tak, že dopravní revoluce je elitářský diskurz. Existuje také skvělý citát starosty Bogoty, který řekl: „Vyspělou zemi nepoznáte podle toho, že chudí jezdí auty, ale že bohatí sedí ve veřejné dopravě.“

Kdysi jste na jedné přednášce poněkud cynicky vysvětlovala, jak by dnes v pořadu „Den D“ někdo propagoval vynález automobilu.
Ano. „Mám zde dvě tuny oceli, které se denně 45 minut pohybují s 80 kily člověka – a zbylý čas je odstavím ve veřejném prostoru. Berete, nebo ne?“ To by dnes neprošlo, je to koncept zcela mimo naši dobu.
Která fakta a mýty o řízení vás trápí nejvíce?
Zaprvé, že vysoký prodej automobilů je zaměňován za úspěch automobilů a není chápán jako selhání dopravní politiky. Kdyby existovaly alternativy, lidé žijící v chudobě by byli první, kdo by se auta zbavili, protože by raději měli o pár stovek eur v peněžence více. Zvláštní je také to, že v jednom okamžiku se pohybuje pouze 10 % všech aut – nikdy ne více. 90 % aut vždy stojí. Kdyby všichni Němci nasedli do všech aut, která mají, všechna zadní sedadla by zůstala prázdná. Tak moc jsme přezásobeni. A co přetrvává jako mýtus, je, že daň z automobilu pokrývá všechny jeho náklady. To mi připadá strašně nespravedlivé: u nových forem mobility se vždy pozorně sleduje, co „daňového poplatníka“ stojí a co mu přinášejí – ale auto nás všechny stojí miliardy eur.

Katja Diehlová, autorka bestsellerů, řečnice, podcasterka a konzultantka, která se zaměřuje na mobilitu, novou práci a rozmanitost