COOLna

Že je ta paní z druhého patra pořádná drbna? Nemějte jí to za zlé, možná v ní jen sídlí příliš silné geny jejích praprapředků. Významný britský badatel Robin Dunbar je přesvědčen, že drby stály u kolébky řeči. Lidé si mezi sebou totiž potřebovali předávat informace, mimo jiné i ty, které jim mohly potenciálně zachránit život. Bylo důležité si sdělit: „Pozor, tamhleten není z naší tlupy, dejte si na něj bacha!“

Na tento názor navazuje i český neuropatolog František Koukolík, který napsal knihu Drby a který říká, že vlastně pomohly rozvinout společnost. Ačkoli se o nich hovoří spíše v pejorativním významu, jsou výzkumy, které ukazují, že drby mají i pozitivní stránky: Pomáhají udržovat určitou společenskou skupinu pohromadě.

Drby nejsou v podstatě nic jiného než předávání informací. Je ale zajímavé, že lidi dost často zajímají zejména zprávy negativní. „Je to také dané evolučně. Je důležité vědět o mizerovi ve skupině, protože ten vás může ohrozit. Automaticky dáváme větší pozor na negativní informace než na pozitivní. Jsme nastaveni daleko více na negativní zvěsti. Od venkovské hospody přes korporáty až po vlády,“ vysvětluje neuropatolog František Koukolík.

Drbání ale není jen jedno, liší se právě třeba na vesnici a v korporátu. „Pokud žil někdo z nás na vsi, zná strukturu drbů od ročníků nejmladších po ty nejstarší. V korporaci je to závažnější, tam jde o koherenci nebo naopak rozpad skupiny a postup na sociálním žebříčku,“ vysvětluje rozdíl Koukolík. I z toho důvodu by měl být člověk opatrný v tom, co a komu o sobě říká. Tedy vypouštět informace s vědomím, že vše může být použito proti vám. Opatrný by měl být člověk, i pokud jde o přijímání drbů. „Ten, kdo moc poslouchá drby, si může v duši udělat pavlač nebo koncentrák,“ varuje neuropatolog.

Drby tedy ve svých prvopočátcích sloužily jako bezpečnostní pojistka a jsou naší součástí.