COOLna

Překvapivý pohled na mladší dobu kamennou, označovanou také jako neolit, vykresluje nová studie. Načrtla ji jako dobu násilí a válek.

Když se tlupy prehistorických lovců a sběračů začaly shromažďovat do větších společenství, zakládat sídla a přecházet k pastevectví, zemědělství a usedlému způsobu života, nenastala idylická doba obdělávání políček, hojnosti, spolupráce a míru. Naopak, s počátky zemědělství se pojí násilí a boje mezi obyvateli osad.

Dospěl k tomu mezinárodní tým výzkumníků ve studii, publikované v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů Proceedings of the National Academy of Sciences.

„Na rozdíl od názoru, že neolitické období se vyznačovalo mírovou spoluprací, naše studie poskytuje jiný pohled. Naznačuje, že v některých oblastech v období šest tisíc až dvou tisíc let před naším letopočtem vznikaly ozbrojené konflikty, které vyhladily celé komunity.“

Se zemědělstvím museli naši předkové přejít na jiný životní styl. Místo, aby migrovali za potravou, zakládali usedlosti, kde mohli pěstovat potřebné potraviny. Autoři studie se domnívají, že tato změna vedla k základům pro „formalizovanou válku“.

Do té doby se násilné střety mezi skupinami lidmi podobaly soupeření mezi gangy, jaké vídáme u šimpanzů.

Výzkumníci z univerzit ve skotském Edinburghu, anglickém Bournemouthu a švédském Lundu i z Osteoarcheologického centra v saském Goslaru studovali více než 2 300 koster raných zemědělců ze 180 pohřebišť v oblastech Evropy, kde je největší koncentrace vykopávek z neolitu na světě, včetně území dnešního Česka. Kostry pocházely z doby před osmi až čtyřmi tisíci lety.

Z jejich analýzy vyšlo najevo, že přibližně každá desátá nese známky zranění způsobeného zbraní, které s vysokou pravděpodobností vedlo ke smrti.

Převažovala zejména poranění lebky způsobená tupými předměty, patrně kamennými sekerami nebo palicemi. Objevily se však také stopy po penetračních zraněních, u kterých odborníci předpokládají, že jsou od šípů nebo kopí.

A co je podstatné: Některá zranění byla spojena s hromadnými pohřby, což podle vědců naznačuje rozsáhlé boje a zničení celých komunit.

„Lidské kosti jsou nejpřímějším a nejobjektivnějším důkazem násilí, který máme. Umíme přitom rozlišovat mezi smrtelnými zraněními a poškozeními, která vznikla až po smrti. Zároveň dokážeme odlišit náhodná zranění od úmyslného útoku se zbraní,“ cituje web Univerzity v Edinburghu Lindu Fibigerovou, vedoucí autorku studie mezinárodního týmu antropologů a bioarcheologů.

Komunity v době kamenné nazývali marxisté společnostmi prvobytně pospolnými, protože podle nich tehdy všichni pracovali společně a společně si také dělili výsledky práce.

Představa, že v době kamenné si byli lidé rovni však neodpovídá realitě. Martin Smith z katedry archeologie a antropologie univerzity v Bournemouthu, který se na studii podílel, k jejím závěrům napsal:

„Naše studie vyvolává otázku, proč by násilí v tomto období mělo být tolik rozšířené. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se změnila ekonomická základna společnosti. Se zemědělstvím přišla také nerovnost a zdá se, že ti, kterým se dařilo hůře, se čas od času zapojovali do nájezdů a kolektivního násilí. Byla to pro ně alternativní strategie k dosažení úspěchu.“