COOLna

Díky návodům a biochemickým analýzám 2500 let starých přísad nalezených v dílně balzamovačů na pohřebišti v Sakkáře, jižně od Káhiry a v blízkosti pyramidy Unas, mohli egyptologové detailně poznat nejen postup balzamování, ale i látky, které se používaly, aby se těla zesnulých uchovala pro posmrtný život.

Dílnu v roce 2016 objevil jeden z autorů studie publikované v magazínu Nature Ramadán Husajn. Její části leží nad povrchem, ale hlavní místnost se nachází v podzemí, kde byly nalezeny nádoby používané k přípravě balzamovacích směsí.

Z výzkumu je patrné, že po vysušení těla solemi odnášeli balzamovači mrtvé do podzemí. „To byla poslední fáze proměny, kdy se prováděly tajné obřady, náboženské rituály. Egypťané pronášeli zaklínadla, balili tělo a pomazávali ho pryskyřicí,“ píše se ve studii.

Výzkumníci, kteří se na ní podíleli, dospěli k poznatku, že balzamovači před zabalením těla používali širokou paletu látek. Každá z nich sloužila jinému účelu.

Některé tvrdé materiály jako včelí vosk a pryskyřice odstraňovaly vlhkost z pokožky, zatímco rostlinné oleje pomáhaly maskovat pachy vycházející z těl. Další složky zabraňovaly množení plísní a bakterií.

„Věděli, jaké látky potřebují nanést na kůži – antibakteriální a protiplísňové, aby pokožka zůstala co nejlépe zachována, aniž by měla jakékoli mikrobiologické pozadí. A to nemohli nic vědět o bakteriích,“ řekl spoluautor studie Philipp Stockhammer, egyptolog z Mnichovské univerzity.

Staří Egypťané také strategicky nanášeli různé látky k ochraně určitých částí těla – například na hlavu používali pouze ricinový olej a pistáciovou pryskyřici.

Výzkumníci rovněž zjistili, že směs zvaná „antiu“, která se dříve překládala jako myrha nebo kadidlo, byla ve skutečnosti kombinací různých přísad, včetně živočišných tuků i cedrového, jalovcového a cypřišového oleje.

Jedním z nejpřekvapivějších zjištění bylo, že balzamovači používali látky z odlehlých míst v jihovýchodní Asii, vzdálených tisíce kilometrů. „To naznačuje, že egyptský balzamovací průmysl byl hybnou silou rané globalizace a globálního obchodu,“ upozornil Stockhammer.

Staří Egypťané vynaložili velké úsilí, aby zachránili mrtvé, protože věřili, že jejich duchovní tělo bude nadále existovat v posmrtném životě podobném jejich pozemskému bytí.

Celá procedura mumifikace trvala 70 dní a sestávala z několika fází – od vyjmutí orgánů přes vysušení těla až po jeho zabalení do stovek metrů plátna. Zahrnovala mnoho rituálů a modliteb. Byla tedy nákladná a dostupná jen tehdejší elitě.