„Každý vůdce potřebuje následovníky. Kdyby nebylo nás ochotných, tak Mussolini by vydával v Itálii dál socialistické noviny. Hitler by žvanil v nějaké mnichovské pivnici o Tisícileté říši a měl by tam 20 svých soudruhů, kteří by s ním pili pivo. A Stalin by dál v Gruzii vykrádal banky a nic zlého by se nestalo. Lidé by si měli vždycky dobře rozmyslet, a to se týká naší současnosti, komu dávají svůj hlas, koho následují, a ve jménu, koho jsou třeba později ochotni vraždit, nebo někoho mučit,“ má jasno.
Takových zlomových momentů bylo minulé století pro obyvatele českých zemí plné. Žít v „normálním státě“ jim bylo dopřáno pouze od roku 1918 do roku 1938 a pak až po roce 1989. „Jinak všechny režimy nutily své občany, když ne k naprosté poslušnosti, tak k tomu, aby říkali v práci jiné věci, doma jiné věci, aby dětem říkali: ‚Tohle neříkej ve škole!‘,“ odkazuje na tehdejší každodenní realitu, jejíž následky jsou stále patrné. „To není normální společnost, protože je založená na společenské smlouvě, která stojí na lži. A český národ žil v té lži téměř celé 20. století, takže lež se stala normou. A v některých společenských strukturách je normou dodnes,“ dodává Jiří Padevět.
„Kdybychom byli všichni hrdinové, nebo kolaboranti, tak buďto všichni padneme během odboje, nebo nás všechny pověsí poté, co se to vyřeší,“ říká spisovatel a nakladatel Jiří Padevět s tím, že mlčení a přihlížení je nejlepší strategií pro přežití.
COOLna 
Napsat komentář