COOLna

Kniha Politika touhy otevírá a dopodrobna zkoumá problematiku sexuality časů komunismu. Nabízí tak mimo jiné překvapivý pohled na dobu, kterou často vnímáme pouze skrze historii a politiku. Naše padesátá léta totiž nebyla v tomto ohledu tak prudérní, jak by se zpětným pohledem mohlo zdát.

Oklikou se k českým čtenářům dostala publikace Politika touhy renomované socioložky Kateřiny Liškové. Docentka působící na Masarykově univerzitě, která je vedle odborné činnosti známá i jako polovina stand-upového Dua docentky, ji totiž před pěti lety vydala anglicky v nakladatelství Cambridge University Press.

Pro českou verzi, kterou pro nakladatelství Host přeložil Jan Škrob, tak bylo potřeba dohledat všechny citace opět v originále. Dílo s podtitulem Sex a věda v komunistickém Československu totiž Lišková sepsala na základě podrobné studie materiálů československých ministerstev a lékařských zařízení.

Socioložka se ve svém díle podívala na fenomén rozvoje sexuologie (a vlastně i sexuality), který v našich zemích rozhodně nekopíroval zažitý světový pohled na tento obor. Zatímco na Západě se v otázkách sexu a jeho zkoumání v poválečných letech postupovalo ke stále větší otevřenosti, v komunistickém Československu byla situace jiná.

Lišková upozorňuje, že v tomto oboru rozhodně neplatí zažitý pohled na tuhá 50. léta jako dobu zpátečnickou a zamrzlou. Dokládá to třeba tím, že v raných padesátých letech byl přijat zákon o rodině, který ženám poprvé zaručil rovná práva v manželství a rodičovství. „Dovedu si představit, že je obtížné srovnat si v hlavě politické represe a vyvlastňování majetku na jedné straně a emancipaci poloviny populace na straně druhé,“ uznává v předmluvě k českému vydání sama Lišková.

„A to počkejte, až se na stránkách téhle knížky dočtete o prvním velkém výzkumu ženského orgasmu, který se u nás odehrál v roce 1952, kdy českoslovenští sexuologové zkoumali důležitost ženské sexuální slasti v kontextu šťastného a rovnoprávného manželského života,“ pokračuje autorka a dále upozorňuje, že právě v „dlouhých 50. letech“ u nás došlo k legalizaci potratu.

Sexuální osvobození je běžně vnímáno jako proces, který přišel „zdola“, tedy touhou lidí po větší sexuální svobodě. V Československu padesátých let k němu ale došlo naopak „shora“. Komunistický stát totiž potřeboval pro svůj pověstný „klid na práci“ spokojenou nukleární rodinu, k čemuž rovnoprávný pohled na lásku a sex logicky patří. „Jediným legitimním důvodem, aby nový socialistický muž nebo žena, kteří byli osvobozeni od buržoazních vlastnických vztahů minulosti, vstoupili do manželství, byla romantická láska,“ píše Lišková.

Vědci tak už v padesátých letech zkoumali, proč některé ženy nemohou dosáhnout sexuálního vyvrcholení, zda je toto nutné k početí a zda v této absenci hraje roli nedostatek lásky v manželství, případně nerovnost v rámci vztahu. „Tedy to, že manželé nepomáhají s domácími pracemi a výchovou dětí,“ upřesňuje autorka. Výzkumy této ženské schopnosti se v padesátých letech soustředily do lázní.

Problematika ženského orgasmu, kde původní latinské názvy (jakoby vinící z problému ženu) nahradily neutrálnější „sexuální neuspokojení“, se v roce 1961 dočkala konference, kde si gynekologové a sexuologové stěžovali, že se páry obracejí na lékaře jako na autoritu a ti přitom mohou vycházet jen ze svých osobních zkušeností.

V 60. letech se pozornost lékařů upřela i na jiné než vaginální vzrušení, poprvé se tak například otevírá problematika klitorisu, který v předchozích letech jako by neexistoval. Velkým posunem v osvětě a vnímání tuzemské sexuality pak byl rozhlasový pořad Důvěrné hovory, kde od roku 1963 diskutovali odborníci a který si získal na velké popularitě.

„Začal se objevovat specificky terapeutický styl. Posluchači a posluchačky srovnávali své problémy s problémy a řešením, které se objevovaly v pořadu, sami sebe vnímali jako příklady pacientů a snažili se řídit radami, které ve vysílání dostávali,“ píše Lišková a přidává do knihy reakce, které autorům pořadů od posluchačů chodily. Od těch pochvalných („Mně jste pomohli v mém manželství, když už jsem byla u konce svých sil. Poslouchali jsme vás společně a mohu říci, že od té doby se náš život změnil.“) až po ty znechucené („Je mi až hanba, že jsem vůbec vaše hovory poslouchala. Něco tak odporného jsem ještě neslyšela. Což není ušlechtilejších problémů v manželství?“).

Autorka dále upozorňuje, že zatímco sexuologie se pomalu etablovala, důraz na genderovou rovnost během šedesátých let pomalu vymizel a nahradil jej diskurz zdůrazňující u žen v rodině opět roli matek. „Tyto posuny jsou spojeny s proměnou politického režimu v Československu, který v 50. letech kladl důraz na práci, rovnost a veřejnou sféru, zatímco v 70. letech na rodinu, autoritu a soukromý život,“ zdůrazňuje autorka proměnu nahlížení na sexualitu, která šla jakoby opačně vůči světovému trendu.

V 80. letech pak autorka zmiňuje nástup fenoménu zvaného cool sex, tedy sexu čistě pro zábavu bez souvislosti s láskou, jehož rozšíření šlo ruku v ruce se stále dokonalejší antikoncepcí. Cool sex sexuology částečně děsil, částečně nikoli. „(Radim Uzel) připouštěl, že dřív mladé lidi sám před nebezpečím cool sexu varoval, ale nakonec si nebyl jistý, jestli je nespoutaná sexualita skutečně takovou pohromou, jak někteří tvrdili,“ zazní v knize.

Kateřina Lišková dále v Politice touhy otvírá i mnohá další témata, jako je třeba náhled na deviantní sexuální chování a to, co do něj bylo v které době řazeno, případně srovnání vývoje Československa s ostatními středoevropskými zeměmi východního bloku. Podává tak komplexní pohled na problematiku sexuality časů minulého režimu.