COOLna

O choucrutu by se dalo říct, že je takovou alsaskou národní specialitou. V tomto francouzském regionu ležícím na hranicích s Německem se snoubí vlivy francouzské a německé kuchyně, a právě z Německa se zřejmě do této oblasti již někdy v 15. století dostalo kysané zelí, v němčině nazývané sauerkraut. Kysané zelí je totiž základem této alsaské speciality, ostatně slovo chou znamená ve francouzštině zelí. Aby se pak pokrm nepletl s jinými zelnými jídly, můžete se setkat i s označením choucroute d’Alsace. U nás se tak jídlu někdy říká prostě alsaské zelí nebo také počeštěně šukrut.

Aby to ovšem nebylo se choucroutem moc jednoduché, jako alsaské zelí se označují i speciální kysané zelí z hlávek pocházejících z Alsaska, které má dokonce chráněné zeměpisné označení Choucroute d’Alsace IGP. Toto kysané zelí musí splňovat určitá kritéria, připravuje se z kvalitních hlávek zelí pouze z Alsaska, které musí vážit kolem 3 kg, musí se zpracovat hned po sklizni a vyznačuje se dlouhými tenkými a světlými proužky. Výraz choucroute tak má dva významy – říká se tak zelí i celému pokrmu obohacenému o uzeniny, maso a brambory.

Alsaské zelí se v pokrmu dusí se speciální směsí koření, v níž dominuje jalovec, a navíc se podlévá bílým vínem. Právě svým vínem je Alsasko vyhlášené. Odsud pocházejí ty nejlepší ryzlinky, tramíny, sylvánské nebo rulandské šedé. I když další ingredience (tedy klobásy a uzené) spíše vybízejí k párování s pivem, které se k choucroutu také vydatně popíjí, spojení s vínem je překvapivě vynikající. Zelí se dokonce doporučuje připravit den dopředu a pak je nechat odležet, aby se všechny chutě dokonale spojily.

Choucroute je opravdu sytý pokrm, který uspokojí i toho největšího jedlíka. Navíc se v něm kombinují různé druhy klobásek s uzeným masem (šunkou či slaninou) a pečeným vepřovým – krkovicí, žebírkem nebo nožičkami, což mu zajistí úspěch u všech milovníků masa. Vypečená šťáva a tuk z masa pak navíc dochutí brambory, které mají díky tomu mnohem lahodnější chuť. Pokud by na vás ale taková kombinace byla až moc, existují i dietnější verze choucroutu s drůbežím masem nebo dokonce s rybou. V některých se navíc víno mění za šampaňské – tato specialita je pak označována jako choucroute royale.

U choucroutu je důležité, aby se vše peklo při nízké teplotě. Jen díky tomu maso dokonale změkne a bude šťavnaté. Základem úspěchu je vybrat nějaké kvalitní kysané zelí, nemusí být nutně z Alsaska, rozhodně ale vybírejte nějaké lepší, nejlépe domácí. Zelí se k masu přidává později, aby zase příliš nezměklo do kašovité konzistence. Lepší chuť pokrmu zajišťuje husí sádlo, koření a samozřejmě víno. Korunou všeho jsou dozlatova vypečené a křupavé brambůrky.