COOLna

„Původně se Ježíšovo narození slavilo na epifanii, tedy na Tři krále 6. ledna,“ řekl webu Lidovky.cz Petr Janeček, etnolog z Filozofické fakulty UK. „Podle většiny biblických badatelů se narodil mezi rokem šest až čtyři před naším letopočtem,“ dodal.

Den Tří králů zůstává koncem oslav vánočních svátků, na rozdíl od Španělů či Italů ho většina Čechů neprožívá tolik jako Štědrý den. K posunu Vánoc o dva týdny dopředu došlo dle Janečka v pozdním Římě, kdy se na jednom území mísilo mnoho kultur, a proto se slavilo naráz víc pohanských svátků, které velebily návrat světla. Protože křesťané nebyli v této konkurenci schopni prosadit oslavu Kristova narození na 6. ledna, přesunuli ho na svátek zrození boha Mithry.

„V pozdním Římě se 25. prosince slavilo narození Mithry, původem perského slunečního Boha. Slavilo se na tajných obřadech, kde byli lidé zasvěcováni, aby se dočkali spásy a věčného života,“ popsal Janeček.

Podle Janečka byl tento svátek populární mimo jiné i mezi legionáři v římských provinciích. Sluneční bůh Mithra byl vnímán – stejně jako Ježíš – jako spasitel lidstva.

Konkurenci různých svátků v přibližně stejném čase mohlo vyřešit jen jejich sjednocení pod zastřešující slavnost. „V Římě žili lidé různých kultur a náboženství. Císař Aurelián proto vytvořil umělý svátek, aby se všichni ti bohové slunce slavili v období slunovratu. Byl to svátek Dies Natalis Solis Invicti, tedy narození neporazitelného boha slunce,“ vysvětlil Janeček.

Prvotním impulzem ke zmíněným oslavám byla astronomická událost, kdy se Slunce dostane až k obratníku Kozoroha a kdy obyvatelé severní polokoule zažívají nejkratší den v roce. „Ve slunovratech se Slunce zdánlivě zastaví a pak se pomaloučku pohybuje nazpátek. Slunovrat je 21. prosince. A vy čekáte ještě další tři dny, jestli je pravda, že se Slunce skutečně vrací,“ řekl Václav Cílek, klimatolog, geolog a popularizátor vědy.

V dávných dobách se život lidské společnosti odvíjel dle ročních cyklů, na zemědělství tehdy byla závislá, šlo doslova o přežití. Tma a žádné slunce znamenalo žádnou úrodu. Když tedy lidé viděli, že se Slunce skutečně vrací, bylo to pro ně požehnání a důvod k veselí. „Je to zrození světla a oslava toho, že přežijete. Staré agrární společnosti byly rády, když z jednoho zasetého zrna dostaly dvě.

Když se konečně vrací Slunce, je to zároveň určení toho, že se i svět vrací k lepšímu,“ vysvětlil Cílek. Na toto kosmické „divadlo“ dle něj navazují i oslavy příchodu nového roku, kdy se světlo jakoby vyklube ze zmatku tmy. Že je přes den světlo znatelně delší dobu, si všímá i pranostika: na Nový rok o slepičí krok.

Ale ještě je tu jedna nepřesnost: byť 1. svátek vánoční připadá na 25. prosinec, pro převážně ateistické Česko je nejdůležitějším vánočním dnem 24. prosinec.

Tradici nadále zachovává kupříkladu Anglie či Amerika, kde děti rozbalují dárky „až“ 25. prosince ráno.

K tomuto posunu došlo u nás až ve středověku. A nebylo to snad tím, že se děti nemohly nadšením dočkat druhého dne. „Ve středověku den končil, když zapadlo slunce. To zároveň začal nový den. Proto se slaví 24. prosince večer. Lidé to chápali tak, že už je 25. prosince,“ vysvětlil Janeček. Podobně to je i na Mikuláše – ten s čertem a andělem obchází domácnosti v předvečer svého svátku, tedy místo šestého prosince už pátého prosince. „Stejně tak Halloween se slaví v předvečer svátku Všech svatých,“ poznamenal Janeček.