Druhým nejdražším kořením je vanilka, protože její získávání je podobně náročné jako u šafránu. Než rostlina začne plodit, trvá to zhruba tři roky. Dříve vanilkové orchideje rostly jen v jihovýchodním Mexiku a Guatemale, kde žili také jejich jediní opylovači, včely Melipona a některé druhy kolibříků. Když vanilkovou orchidej kolem roku 1820 přivezli na ostrov Bourbon v Indickém oceánu (dnešní Réunion), krásně tam kvetla, ale neplodila. Až po dvaceti letech napadlo jednoho černošského otroka opylovat rostlinu ručně. I tak je ovšem produkce vanilkových lusků náročná, čas na opylování je pouhých 24 hodin, občas taky úrodu ovlivní různé přírodní katastrofy, takže se často nahrazuje syntetickým vanilinem.
Někteří vývozci bohužel i pančují. Vykupuje se na kila, takže namáčejí lusky do vody, aby byly těžší. Po převozu pak začne plesnivět, což odběratelé bohužel nemají šanci předem poznat.
U mleté vanilky se zase stává, že se příliš brzy sklizené lusky, které nejsou tak aromatické, před mletím namáčejí do vanilinu, aby byly voňavější.
Pokud se posledních dvě stě let už dají vanilkové orchideje opylovat uměle a pěstují se na více místech světa, proč je přesto stále nejcennější vanilka bourbonská, jež se dnes kromě Réunionu a Mauricia pěstuje především na Madagaskaru?
Dnes lze vanilku vypěstovat třeba i v Ugandě, ale její vůně bude prostě trochu odlišná. Je to jako s vínem, každé odrůdě se daří v jiném podnebí. Bourbonské vanilce se říká Chanel mezi vanilkami, je prostě nejintenzivnější a nejsladší. Vanilka Planifolia se pak pěstuje všude možně, především v Indonésii, ale její vůně je daleko jemnější. A ta původní, mexická, dnes patří mezi nejobyčejnější.
Michaela a Jan Schneedorferovi
COOLna 
Napsat komentář