COOLna

Jak tělo reaguje na to, když se člověk v rámci diety rozhodne naráz omezit příjem potravin?
Náš mozek neustále potřebuje kyslík a glukózu (krevní cukr). Běžně konzumujeme potravu v průběhu dne a v noci lačníme. Jakmile se hladovění protáhne dále do dne, dojde k vyčerpání zásob glukózy, která je uložena v játrech, a ta se pak musí vytvářet z jiných složek potravy. Na prvním místě si je tělo začne brát z bílkovin. Tedy ze svalů. Když lačníme třeba deset dní, nejde to na úkor tukové, ale svalové tkáně. Teprve po dalších dnech hladovění se začne redukovat tuková tkáň. Vznikají z ní ketolátky (tělo se je už v pravěku naučilo vyrábět jako dočasný zdroj energie v období hladu), které nahrazují glukózu jako palivo pro náš mozek. Tímto způsobem se v organismu udržuje vnitřní rovnováha. Takže pokud máme cykly, kdy se radikálním způsobem snažíme zhubnout, je nebezpečí, že dojde nejdříve k úbytku svalstva a teprve následně tuku.

Co redukční diety?
Každý rok se objeví nějaká nová, stane se módní, pak zase odezní… Když si člověk udržuje zdravý životní styl, redukční diety nepotřebuje. Ani pro organismus nejsou nárazové diety zrovna ideální. Samozřejmě v případě dalších s obezitou spojených onemocnění, kdy již některý z orgánů špatně funguje, je dieta namístě. Důležité však je, aby šlo o dlouhodobější změnu způsobu výživy, jež vede k udržení redukované váhy. V tom případě je nutné především snížit příjem cukrů. Cukry jsou jednoduché složky sacharidů, které se bezprostředně vstřebávají do krve v převážné většině ve formě glukózy.

(Na obalech potravin se proto uvádí, jaký je obsah sacharidů, a kolik z toho je cukrů. Hlavní rozdíl mezi sacharidy složenými, tedy polysacharidy, a sacharidy jednoduchými, tedy cukry, je v rychlosti jejich trávení a vstřebávání. Ty jednoduché jsou vstřebávány velmi rychle a rychle také zvyšují hladinu cukru v krvi. V jídle jich máme nadbytek, tělo je nestíhá zpracovávat, a tak se přeměňují v tuk. Polysacharidy , například škroby jsou z hlediska výživy přece jen lepší – jsou hlavně v bramborách, mouce, pečivu, těstovinách, rýži či v kukuřici.)

V této souvislosti se hovoří o takzvaném glykemickém indexu potravin. Je vhodné konzumovat potraviny s nižším glykemickým indexem, z nichž se glukóza uvolňuje pozvolna, a organismus ji tak dovede metabolizovat (přeměňovat), aniž by se musela ukládat ve svém přebytku do tukové tkáně. Základem všech těchto diet by měla být i konzumace potravin s dostatečným obsahem bílkovin, což musí provázet i snížení příjmu energie ze sacharidů a tuků. Potraviny s vyšším obsahem bílkovin mají i lepší syticí efekt. Snižují pocit hladu.

Módní vlna posledních let preferuje nízkosacharidovou ketodietu…
Principem ketodiety je konzumace potravin s vyšším obsahem tuků, omezeným příjmem sacharidů a přiměřeným příjmem bílkovin. Při dlouhodobějším užívání však může být tato dieta nebezpečná, hlavně kvůli zvýšenému riziku kardiovaskulárních obtíží, ale i různých nutričních deficitů. Systém výživy by měl být tvořen z běžných potravin a měl by být pod kontrolou erudovaného nutričního terapeuta.

Nicméně v nemocnici užíváme modifikovanou ketodietu ještě k jiným účelům než k redukci hmotnosti. Jedná se o dietu, jež má poměr tuků k sacharidům plus bílkovinám 3 : 1 nebo 4 : 1. A pomáhá zvládnout na léčbu neodpovídající případy epilepsie. Aplikujeme ji především u dětských pacientů. Lidský mozek využívá ketolátky, jež se při ketodietě vytvářejí, a nahrazuje jimi glukózu. Ketolátky ovlivňují metabolické procesy v mozku a tlumí vznik epileptických záchvatů. To je ale jiná forma ketodiety. Ta, která se běžně užívá pro případy redukce váhy, je ve svých kritériích mírnější. Osobně bych ji ale držet nechtěl. Jíst tuky a snižovat ostatní složky potravin podstatně zasáhne do stravovacích zvyklostí.

Tuky přitom mají dvakrát tolik kalorií než stejné množství sacharidů a bílkovin…
Ano, a přesto tuk organismus tolik nenasytí. Můžeme ho jíst ovšem pořád, je lahodný. Na rozdíl od bílkovin, při jejichž konzumaci začneme mít daleko dříve pocit plnosti. Cukry, respektive sacharidy, jsou někde mezi tím. Nadbytečný tuk se také velmi rychle ukládá do tukové tkáně. U bílkovin k tomu může dojít také, ale ne tak rychle.

Stále platí, že máme v jídelníčku příliš mnoho živočišných tuků? A že nejsou zdravé?
Ano. Měli bychom konzumovat více rostlinné tuky. Dělali jsme studie zhruba u 5 500 dětí různých věkových skupin, a částečně i u dospělých. Většinou měli příjem tuků odpovídající doporučením v rámci denní dávky. Nicméně s věkem se ve stravě zvyšovalo množství tzv. nasycených mastných kyselin. Ty zvyšují riziko postižení cév aterosklerózou, a tím i zdravotních komplikací kardiovaskulárního systému. A nízký byl naopak příjem polynenasycených mastných kyselin. Jedná se především o skupiny omega-3 a omega-6, jejichž hlavní zástupce lze přijmout pouze potravou, organismus si je sám neumí vytvořit. Tyto mastné kyseliny přitom mají pro organismus již od časného věku velký význam. Pro vývoj nervové tkáně v mozku, pro rozvoj kognitivních (poznávacích) funkcí, pro správné fungování imunity a podobně.

(Tuky jsou asi z 90 % tvořené mastnými kyselinami. Ty se podle stupně nasycení dělí na nasycené a nenasycené. Nasycené mastné kyseliny, jež zvyšují riziko nemocí srdce a cév, jsou hlavně v živočišných tucích – s výjimkou tuků rybích. Pro tělo jsou tedy z výživového hlediska mnohem lepší kyseliny nenasycené, jež snižují hladinu „špatného“ cholesterolu a zvyšují hladinu toho „dobrého“. Převažují u rostlinných tuků. I když jak u kterých. Kokosový tuk obsahuje až 80 % kyselin nasycených, palmový kolem 50 %, tedy víc než vepřové sádlo – záleží samozřejmě na úpravě. Ostatní rostlinné oleje mají nasycených mastných kyselin jen kolem 20 % a převažují u nich zdravější kyseliny nenasycené.)

Petr Tláskal, ústavní nutricionista Fakultní nemocnice Motol a předseda Společnosti pro výživu