COOLna

Při čtení vaší knihy jsem se začala dívat po lidech na ulici, co mají oblečené a co všechno nás může „zabíjet“. Nestala jste se paranoidní i vy, když jste se začala dozvídat o všech těch chemikáliích v našich životech?

Paranoidní? Asi ne. Spíš jsem si na začátku myslela, že se to týká jen některých lidí, ale mě ne. Už nějakou dobu jsem pomalu přecházela na přírodní vlákna a jinou udržitelnou módu a jsem docela zdravá, tak jsem se od toho odpojila a řekla si, že to dělám pro lidi, kteří trpí.
Až po vydání knihy jsem si uvědomila, že jsem měla mírné reakce na určité syntetické produkty. Jen jsem si tehdy neuvědomovala, co bylo důvodem. To pro mě byl skutečně šokující moment. Uvědomění, že to ovlivňuje opravdu každého. Naštvalo mě, že chemikálie jsou tak všudypřítomné, je těžké se jim vyhnout a myslím si, že si zasloužíme větší ochranu.

Sepsala jste několik rad, jak nakupovat „zdravější“ oblečení. Řídíte se jimi i vy? A jak vám změnily život?

Ano, už před napsáním knihy jsem začala nakupovat tímto způsobem, protože se jednoduše cítím lépe v přírodních vláknech. Nikdy jsem také nebyla fanouškem ultrarychlé módy (fast fashion, tedy levné oblečení rychle vyráběné velkoobchodníky v reakci na nejnovější trendy, pozn. red.). Nikdy jsem si například nekoupila nic od společnosti Shein a teď opravdu dobře vím, které cenově dostupné značky se starají o udržitelnost.
Pomohlo mi to přestat kupovat stále nové věci jako na běžícím pásu, mít pocit, že musím držet krok. Pochopila jsem, jak by mě teď nebo v budoucnu mohla ovlivnit velmi levná móda – a to je opravdu dobrá motivace. Myslím, že to ve skutečnosti zlepšilo i mé duševní zdraví.

Zmiňujete čínskou fast fashion značku Shein. Jen před pár týdny, než jsem začala číst vaši knihu, jsem si koupila tričko této značky v secondhandu. Mám ho vyhodit? Je oblečení z druhé ruky bezpečnější?

Myslím si, že je, protože bylo vyprané – než si obléknete jakékoli oblečení, vždy byste ho měla nejprve vyprat. Čím více ho perete, tím méně je pravděpodobné, že bude obsahovat nečistoty a zbytky povrchové úpravy. Nakupování v secondhandech je dobrý způsob, jak získat kvalitnější oblečení z přírodních vláken za cenu, kterou si můžete dovolit.
I když ani to není dokonalé. Například funkční oblečení, třeba vybavení do deště nebo na turistiku, má v sobě takzvané PFAS látky (perfluorované sloučeniny, které se v přírodě v podstatě nerozkládají). Ty by měly vydržet navždy, takže se před nimi neochráníte. Myslím si ale, že po mnoha vypráních má i takové oblečení tendenci být čistší.
A přiznám se, že i já mám jeden Shein kousek, dostala jsem ho zdarma na swapu (akce, kde si lidé navzájem vyměňují své oblečení). Přičichla jsem si k němu a řekla jsem si, dobře, nesmrdí, ale měla jsem ho na sobě pouze jednou. Trochu se bojím, že když si ho obléknu, lidé se mě budou ptát, odkud mám ten roztomilý top. A já budu muset přiznat, že je to Shein. Budu muset vysvětlovat, že jsem ho dostala zadarmo, nekoupila jsem si ho jako nový kousek, nenechala jsem se zmanipulovat jejich návykovou nákupní platformou.

Takže ten svůj nemusím vyhodit, jen ho musím víckrát vyprat.

Přesně tak. Pokud na jeho nošení nebudete mít žádnou reakci, mohla byste být v pořádku.

Podle výzkumu Claudie S. Miller a jejího týmu na chemikálie reaguje citlivěji asi 20 procent americké populace. V knize jsou ale zmíněné dvě profese, letušky a hasiči, které mají více zkušeností s reakcemi na nebezpečné látky ve svých uniformách. Existují ještě nějaká jiná povolání, jež jsou tomu více vystavená?

Kterýkoli z oborů, kde se musí hodně nosit vysoce funkční oblečení. Například elektrikáři nebo profesionální sportovci jsou obzvlášť ohrožení. Nebo outdooroví sportovci, protože neustále nosí voděodolné a syntetické oblečení.

Existuje nějaká alternativa, když opravdu potřebujete nosit nepromokavé nebo voděodolné oblečení?

Ano, jsou to většinou evropské značky s outdoorovým vybavením, které se ve svém oblečení zbavily PFAS a poskytují ho zcela bez fluorovaných chemikálií.

Mohla byste jmenovat pár vysoce rizikových oděvů nebo výrobků, u kterých je vám na první pohled jasné, že jsou toxické?

První věcí jsou právě ty vysoce funkční produkty. Cokoliv s marketingovým příslibem snadné péče, odolnosti vůči skvrnám, zápachu nebo vodě, nemačkající se oblečení. Nic takového bych si nekoupila, kdybych si nebyla jistá, že daná značka je v této oblasti schopná a bezpečná.
Druhou kategorií je ultrarychlá móda. Shein, jakékoli značky, které jsou na Amazonu, jakékoli značky na Temu, jakékoli značky, které si koupíte přes reklamu na sociálních sítích, o kterých jste nikdy předtím neslyšela a zdají se vám jakési podezřelé. Ty jsou opravdu podezřelé, takže je nekupujte.
Také říkám lidem, aby se vyhýbali syntetickým látkám, pokud mohou. Obsahují totiž barviva, na která je pokožka citlivá; je pravděpodobnější, že budou toxické. Snažte se vyhnout věcem, které nelze prát, pouze poslat do čistírny, protože je to dost toxický proces.

Kolik investujete do svého oblečení?

Koupím si asi jen jednu věc za měsíc, trávím ale spoustu času jejím zkoumáním. Liší se to, pravděpodobně ale neutratím měsíčně buď vůbec nic, nebo do 500 dolarů.

Lidé si běžně myslí, že tyto ekologické a udržitelné kousky jsou dražší. Mohou být boty za 500 korun netoxické? Mají lidé s nižšími příjmy na výběr?

Ano, myslím, že mají. Platit více neznamená, že automaticky získáte bezpečnější oblečení. Je mnoho cenově dostupných značek, které mají přísné bezpečnostní zásady a skutečně silnou politiku managementu chemikálií. Některé z nich by vás jistě překvapily.

V jedné kapitole popisujete různé věci, které jste si koupila, abyste je následně dala otestovat na různé chemikálie. Součástí nákupu byl i třpytivý župan a kalhotky z internetového obchodu s názvem SexyDresses.com. Když jste ale našla štítek s nápisem, že to bylo vyrobeno v Polsku, nacpala jste to zpět do krabice, protože to pravděpodobně ani nestálo za testování. Proč je podle vás výhoda, když oblečení bylo vyrobené v Polsku?

Neřekla bych s jistotou, že ty kousky byly v pořádku. Dochází k různým pochybením a lidé porušují pravidla, ale Evropa má legislativu REACH (regulace EU, která má chránit lidské zdraví a životní prostředí před škodlivými účinky chemických látek), která je mnohem silnější než ve Spojených státech amerických. Ale opět, testy potvrdily, že i některé produkty vyrobené a prodávané v Evropské unii jsou toxické nebo obsahují vysoké množství nebezpečných látek, takže jsou technicky vzato nelegální. Avšak něčemu vyrobenému v Evropě bych důvěřovala mnohem více než něčemu z Číny, Asie či ze Spojených států.

Řekla byste, že Evropa je lídrem v oblasti regulace nebezpečných chemikálií?

Ano, určitě. Mohla by to sice dělat lépe, měla by zakázat PFAS a zatím to neudělala, protože chemické společnosti proti tomu lobbovaly. Proti zbytku světa je ale mnohem dále. Zakázala více než 30 chemikálií v textiliích, přičemž jiné země nezakázaly žádné. USA pouze tři a jen ve výrobcích pro děti.

Co vás během vašeho výzkumu nejvíc šokovalo?

Nejvíc šokujícím zjištěním bylo, že dermatologové už nějakou dobu vědí, že mnoho lidí reaguje na barviva používaná v syntetických látkách, ale k široké veřejnosti se to nedostalo. Miliony lidí chodí po světě a přemýšlejí, odkud pocházejí jejich kožní problémy nebo kožní problémy jejich dětí. Jdete k lékaři a ten vám neumí pomoci, to mě opravdu znepokojuje.
Každý nosí nějakou syntetiku, aniž by si uvědomoval, že může zlepšit svůj život tím, že se jí zbaví. Nošení plastů na kůži se znormalizovalo. A nemělo by.

Jak na vaši knihu reagovaly velké, ale možná i malé značky, byli někteří z vašich respondentů rozzlobení?

Velké módní značky se naprosto odmlčely. Nechtějí se se mnou bavit. Nikdo z nich neřekl, že v knize je něco nepřesného. Myslím, že jen doufají, že to přejde. Dostala jsem ale soukromou zpětnou vazbu od lidí, kteří pracují v módním chemickém průmyslu, že kniha je opravdu přesná a k věci. Malé módní značky, které se snaží o výrobu netoxického oblečení, byly z knihy očividně velmi nadšené. Potvrzuje totiž důležitost toho, co dělají.

V knize jste často poukazovala na otázku, kdo má zodpovědnost za chemikálie v našem oblečení nebo jiných výrobcích: jestli je to továrna v Bangladéši, která vyrábí oblečení, nebo velké značky, které ho kupují. Co si o tom myslíte? Kdo by měl převzít zodpovědnost za změnu?

Obě strany. Značky musí být zodpovědné za to, z čeho je jejich oblečení, a musí spolupracovat se zodpovědnými továrnami a barvírnami, které dělají dobrou práci. Odpovědnost je sdílená, ale barvírny a továrny nebudou dělat dobrou práci, pokud nedostanou dost zaplaceno.

Přemýšlela jste i nad influencery? Měli by mít nějakou zodpovědnost, když propagují nezodpovědné značky?

To by bylo opravdu skvělé. Propagují Shein a vědí, že je špatný. Musí ale vydělávat peníze. Nerada se zlobím na influencery, když na druhé straně jsou miliardáři, kteří bohatnou z prodeje fast fashion. Myslím si, že právě oni by za to měli nést zodpovědnost.

Co vás inspirovalo k tomu, že jste začala psát o udržitelné módě, a jak jste se k tomuto odvětví dostala?

Před více než patnácti lety jsem se začala zajímat o všechny typy udržitelnosti a například ty týkající se jídla skutečně změnily můj život k lepšímu. Uvědomila jsem si, že je důležité dívat se nejen na to, co kupujeme, pokud jde o jídlo, ale také na všechno ostatní. Až jsem se nakonec stala módní expertkou, protože v té době o módě a jejích vlivech nikdo nemluvil.

Poté co se tovární komplex Rana Plaza v Bangladéši zhroutil a zabil 1100 oděvních dělníků, najednou všichni hledali informace – a to se stalo mým hlavním posláním.
Chcete-li, aby lidé změnili způsob nakupování, musíte jim říct, jak je to ovlivňuje. A ovlivňuje to každého, od pracovníka v oděvním průmyslu až po osobu, která si výrobek kupuje a nosí. Móda se dotýká každého, a to doslova.

Alden Wicker, novinářka a autorka knihy Zabijáci v módě