COOLna

Za druhé světové války fungovalo na území dnešního Libereckého kraje více než 300 zajateckých, pracovních i koncentračních táborů. Jen na Liberecku a Jablonecku do nich nacisté umístili přes 10 tisíc lidí různých národností. Stovky z nich byly pohřbeny na různých místech v regionu.

„Přišli jsme na naprosto neuvěřitelné věci, které jsme nečekali. Utvrdilo nás to v tom, že i když se říká, že přes nás neprošla fronta a válka zde nebyla tak devastující, i tady se projevil nacismus v celé své hrůzné podobě,“ říká Ivan Rous.

„V roce 2012 bylo uvedeno v prvním vydání asi 25 táborů, v roce 2020 jsem již věděl o více než stu táborech v Liberci a dalších 140 v okresech Liberec a Jablonec,“ upozorňuje Rous.

Autorům se tak podařilo odkrýt některé dosud neznámé souvislosti. „Měli jsme například zásadní problém, že jsme nevěděli, kam lidé z táborů mizeli. Nikde o nich nebyla zmínka. A teď se ukázalo, že už od roku 1941 existovalo úřední nařízení, které povolovalo pohřbívat zajatce v lese,“ popisuje Rous s tím, že mají i přesné indicie k jednomu z masových hrobů.

Další velká zjištění se týkala i samotné existence a fungování táborů. „Objevili jsme například písemný doklad, že v Tanvaldu fungoval pobočný koncentrační tábor. Nebo že do táborů internovali i celé německé rodiny, které přišly například z Francie, které tam měly pobýt půl roku, ale zůstaly v nich celou válku,“ pokračuje autor.

Tábory fungovaly podle něj prakticky všude. „Byly u každé továrny, někde dokonce dva i tři,“ dodává.

Přestože v nich panovaly otřesné podmínky, podařilo se badatelům odhalit i pár pozitivních věcí. „Zjistili jsme například, že tady pravděpodobně jeden z velitelů táborů byl na straně umístěných lidí a celou válku se je snažil podporovat. To je skoro na pomník. Ale to byla samozřejmě výjimka,“ vysvětluje Rous.

„Je zajímavé, že vše, co se zde odehrávalo, vedly od poloviny války jen Speerovy úřady. V Liberci fungovaly stovky úředníků Zbrojního inspektorátu IVb. Úřad Zbrojního inspektorátu měl větší reálnou moc než Konrad Henlein. Podařilo se nám rozklíčovat celý systém, který začínal u samotného ministra zbrojního a válečného průmyslu Alberta Speera a směřoval až k jednotlivým rozhodnutím v továrnách či lágrech,“ popisuje badatel.