COOLna

Také lidé mají ocas. Ale jen jako embrya. Během vývoje ustupuje do srostlých obratlů a stává se kostrčí, známou také jako ocasní kost.

Ocasní kost je důkazem, že někde na naší evoluční pouti se stalo něco, co nás o ocas připravilo. A nejsme v tom sami. O ocas přišli další hominidé – gorily, orangutani, šimpanzi, anebo giboni.

Kde jsme ocas ztratili? Někdy před 25 až 22 miliony let, než se ve východní Africe objevil Proconsul, společný předek moderních lidoopů a lidí. Z fosilních nálezů je patrné, že Proconsul tuto součást těla neměl.

Co za tím bylo? Společný předek hominidů ztratil ocas po chybě v genech – genetické mutaci. Její podstatu odhalil doktorand Grossmanovy lékařské fakulty Newyorské univerzity Bo Xia.

Věda už dříve identifikovala na tři desítky genů, které jsou zásadní pro vývoj ocasu u různých druhů. Když Xia se spolupracovníky porovnal DNA šesti druhů bezocasých lidoopů s devíti druhy opic s ocasy, nalezl v ní mutaci sdílenou lidoopy a lidmi, která však u opic chyběla.

Byla to mutace, která ovlivňuje gen nazvaný TBXT. Tento gen kóduje bílkovinu brachyury. A právě ta má výrazný vliv na ocas.

Mutace se nachází uprostřed genu TBXT a je téměř identická u lidí a jiných lidoopů.

Xia nalezl i viníka mutace – ALU sekvenci (krátký kus odpadní DNA, patrně pozůstatek dávného viru, který se v genomu primátů vyskytuje na mnoha různých místech). Jedna z jejích kopií se u společného předka lidoopů usídlila v genu TBXT.