COOLna

Možná jste viděli německý seriál Babylon Berlin. Děj se odehrává v Berlíně, první tři série na podzim roku 1929, pár týdnů před krachem newyorské burzy. Je fascinující sledovat, jak moc se tamni život podobal tomu našemu dnešnímu. Nahánění radovánek a bezstarostnost majetných, extravagance elit vs. nuznost chudoby, posedlost ekonomickým růstem, stále rozdělenější společnost, boj o moc, nárůst extremismu…
.Copy-paste“ dnešní doby. Jen kulisy jsou jiné.

Z hodin dějepisu si možná vzpomenete, že chudoba a zmar
velké hospodářské krize byly přímou příčinou ztráty důvěry
v systém (kapitalismus volného trhu). V USA si na základě
toho prosadili silnou roli státu s nezvyklou mírou regulace
ekonomiky, v Německu si zvolili Hitlera a svět zachvátila druhá světová válka. Po šesti letech válečného běsnění a 72 milionech mrtvých se západní Evropa vydala cestou sociální demokracie, tedy velmi regulovaného kapitalismu. Naši předci si zvolili totalitní komunismus. Mainstream se stal okrajem.
Zastánci maximální podpory velkého byznysu a nejbohatších
elit, propagátoři omezení ochrany běžných lidí (tzv. volný
trh), však nikam nezmizeli. Už v roce 1947 založili tzv. Montpelerinskou společnost s cílem se ke starému systému vrátit.
Začali chrlit knihy, články, organizovat konference, a výsledky
své práce posílat spřáteleným novinářům a politikům. Když
pak v roce 1973 přišla ropná krize, v šuplíku bylo řešení.

S nástupem tandemu

Reagan – Tchatcherová a následně s pádem Berlínské zdi se tato staronová ideologie stala globálním
náboženstvím. Okraj se stal znovu mainstreamem.

Historie se opakuje a my dnes čelíme stejným problémům.
To vše je navíc posilované ekologickým kolapsem, jadernou
hrozbou a tzv. šmirovacím kapitalismem. Příčiny rozdělené
společnosti, nárůstu extremismu a kolabování demokracie jsou ale stále stejné. Na prvním místě je to právě ekonomický
systém, který je nastaven tak, aby nás odděloval od sebe, urychloval bohatnutí bohatých a chudnuti chudých. Z lidské biologie přitom víme, že čím větší rozdíly mezi bohatými a chudými, tím více pocitů nespravedlnosti, nedůvěry a bezmoci, čím více bezmoci, tím více extremismu, sociálních konfliktů a válek.

Jsme tedy zpět v roce 1929.

Tomáš Hajzler