COOLna

Znáte Francise Mallmanna, týpka z Argentiny, který zvládne kdekoli uvařit cokoli, a stačí mu k tomu oheň? A proč je to tak atraktivní? Protože to, co dělá, představuje největší kuchařský skill, protože si hraje s živlem a prapůvodním zdrojem veškerého vaření, a hlavně, co si budeme povídat – kdybyste si mohli vybrat, jestli strávíte celý den zavření v kuchyni, v padesáti stupních a bez denního světla, anebo vyrazíte ven, co byste si asi tak vybrali?

Na kříži („Asador“)
Je to úprava nejčastěji celého zvířete ve vertikální poloze nad ohněm.

V jámě (Setonův hrnec, „Rescoldo“)
Tuhle techniku bude umět každý skaut. Maso nebo zelenina se zahrabe do země spolu s nažhavenými kameny. Je to tedy ještě větší čekárna než předchozí technika (dvě hodiny trvá nahřívání kamenů a pak se pět až šest hodin čeká, než se to všechno upeče).

Jak na Setonův hrnec?
· Rozdělejte oheň.

· Naházejte do něj ploché kameny a nechte je dvě hodiny nahřívat.

· Zabalte maso do alobalu nebo několika vrstev pečicího papíru.

· Vykopejte jámu hlubokou asi 70 cm.

· Navrstvěte do ní kameny, listí, maso, listí, kameny a celé to zahrabejte.

· Vydržte pět až šest hodin.

· Vykopejte to a snězte.

V kleci („Parilla/Asador“)

Úplně ideální je, když oheň rozděláte a pak rozhrabete, tak aby nebyl uprostřed, ale jen po obvodu klece.

Na kovové desce („Chapa“)

V popelu („Rescoldo“)

V kotlíku nebo rendlíku („Caldero“)

S kotlíkem zvládnete prakticky cokoli, k čemu jinak potřebujete hrnec.

Oheň je totální návrat ke kořenům; dává nám přesně „ten“ uspokojující pocit, že doopravdy vaříme.