COOLna

Malý Míngzé vytahuje prak a vkládá do něj kámen. Ruka se mu netřese. Nedělá to poprvé. Guma se smršťuje a vžůůům. Kamínek letí a zasahuje cíl. Jo! Zabil dalšího! Ještě to neví, ale i on přispěje tímto „úspěchem“ ke smrti desítek milionů lidí.

Pětiletá Yīnuò nechápala, proč ji rodiče říkají, že má do těch hrnců tolik mlátit. Pamatovala si, že kdykoliv si s nádobím hrála, matka ji vyhubovala. Najednou ale oba její rodiče chtějí, aby dělala co největší kravál. A hlavně, aby s tím nepřestávala. Ani v noci.

Yīnuò mlátila do hrnců hodiny a hodiny. Ten kravál se jí líbil. A ještě víc se jí líbilo, že do hrnců fanaticky mlátí i všichni kolem ní. Kdyby uměla do tolika počítat, věděla by, že těch lidí obklopující malý parčík s hrnci a pánvemi v ruce jsou stovky. A všichni mlátí a mlátí.

Nebude to trvat ani rok a bubnující dav vystřídají pomalu se šourající pohublé postavy s propadlými tvářemi a skelným pohledem. Postavy se budou snažit najít cokoliv k jídlu a přežít. Přijde doba, kdy rodiče budou požírat své děti, děti rodiče a pro jídlo se bude vraždit.

Psal se rok 1958, když se čínský diktátor a revolucionář Mao Ce-tung rozhodl, že je čas dát se do modernizace komunistické Číny. Přijde s projektem Velkého skoku vpřed, v jehož rámci se má rychle zvýšit produkce Číny a země se má přetvořit v supervelmoc.

Jedním z prvních kroků, které Mao společně s užším vedením komunistické strany prosadí, bude Kampaň proti čtyřem škůdcům. Tažení, které má zemi zbavit čtyř protivných živočichů, kteří stojí v cestě zářné budoucnosti Říše středu.

Cílem je vyvraždit všechny komáry zodpovědné za malárii, hlodavce šířící mor, všudypřítomné mouchy a také vrabce polní.

Přibližně 14 cm velkého ptáka, který se hojně vyskytuje od Evropy až po jižní Asii. Vrabcům se v Číně stane osudným jejich vášeň vyzobávat na polích obilí.

Velký Mao se totiž dozví, že každý jeden vrabec je schopen za rok sežrat okolo 2 kilogramů obilí. A jelikož se v roce 1958 Číně (odhadem) vyskytovalo několik desítek až nižších stovek milionů vrabců, bylo nad slunce jasné, kdo brání rozvíjející se velmoci v rozletu.

Strana proto rozhodne, že vrabec prostě přestane v oblasti pevninské Číny existovat. Příroda přeci nesmí a nebude stát rozvoji v cestě! Statisíce lidí jsou tak povoláni do akce.

Vrabci se stávají štvanou zvěří. Jejich hnízda jsou soustavně ničena. Vajíčka rozbíjena. Kdo umí střílet, má za úkol drobné ptáky masakrovat na potkání. A kdo střílet neumí, i ten najde své využití. Vezme si do rukou kuchyňské nádobí a bude s ním mlátit.

Cílem je nedat drobnému ptáčkovi ani na chvilku oddechu a způsobit jeho smrt totálním vyčerpáním. Čínu začínají pročesávat organizované skupiny smrti, které nenechají být jediné křoví. Vrabčáci umírají po milionech.

Ve Žluté řece neuteče ani moc vody a vrabčák polní se v Číně dostane na pokraj vyhynutí. Ale to nestačí. Tohohle škůdce je potřeba kompletně vyhladit! Přání Maa se totiž musí splnit. Dav s hrnci proto nenechá jediné místo v Číně nevyčištěné. Týká se to i polské ambasády.

Polská diplomatická mise sice odmítne vstup Číňanů do areálu své ambasády, ve které pronásledovaní vrabci nacházejí oázu klidu, ale to vyhlazovací mašinérii nezastaví. Po dva dny se kolem ambasády bez přestání bubnuje. Zvuková deprivace nese své plody.

Poláci z areálu své mise vyhazují lopatami mrtvá těla drobných ptáčků. Vrabec polní přestává v Číně v podstatě existovat a nic už nebrání tomu, aby se zemědělská produkce skokově znásobila! Jenže velký Mao udělal chybku… Myslel si, že po lidech může ovládnout i přírodu.

I když vrabec polní z Číny v podstatě zmizel, revoluce v zemědělských výnosech se nedostavila. Naopak začaly obrovské problémy.

Každý druh, ať ho nenávidíme sebevíc, má v přírodě své místo. Aniž to často tušíme, je nějak navázán do potravního řetězce. A to byl i případ vrabců.

Vrabci jsou totiž všežravci. Vyjma toho, že požírají na polích ve velkém obilí, žerou i něco dalšího. Ve velkém požírají i hmyz. A tím pomáhají udržovat populaci některých hmyzích druhů v relativně rozumné míře. Když z ekosystému zmizel vrabec, hmyz toho využil.

Čínou se začaly prohánět zdánlivě nekonečná hejna kobylek. A žrát všechno, co na poli rostlo. Přemnožily se i další druhy hmyzu, které zemědělci považují za škůdce. Úroda roku 1959 začala mizet před očima.

Připočtěte k tomu, že Čínu postihlo sucho a v zemědělství se začaly projevovat problémy s nadužíváním pesticidů a jedů a na problém v nejlidnatější zemi světa bylo zaděláno. Úroda nestačila na uživení stovek milionů hladových krků.

Velký skok vpřed přivedl Čínu na pokraj katastrofálního hladomoru.

Hladomoru, který si během dvou let vyžádá 15 až 55 milionů mrtvých.

Ornitolog Tso-hsin Cheng od počátku věděl, že snaha vyhladit vrabce polního je nesmysl. A uvědomoval si, že v následku téhle Maovo rozmařilosti dojde k rozvratu ekosystému. Jenže ornitologové nebyli v dobách přerodu Číny u kormidla moci (a nejsou tam ani dnes…).

Když Cheng začal opatrně bít na poplach, nedočkal se pochopení. Ekologické alarmisty poslouchá málokdo. Jenže jako v mnoha jiných případech, i tady měli ekologičtí alarmisti pravdu. Vyvraždění vrabce byla obrovská chyba, za kterou zaplatí celá jedna generace Číňanů.

Jenže dokážete si představit, co ornitolog Cheng svým vystoupením proti vybíjení vrabců způsobil? Jeho slova byly v přímém rozporu s myšlenkami velkého Maa! A v diktaturách se diktátorovi neodporuje. Pokud ano, počítejte s tím, že vás potká trest. A ten potkal i Chenga.

Byl prohlášen za reakcionáře! Ptáci jsou přeci nepřátelé a posluhovači kapitalistů! Jako trest musel Cheng nosit na veřejnosti hanebné označení a namísto milované ornitologie se stal uklízečem záchodů a zametačem ulic. V následujících letech se dočká ještě řady perzekucí.

Rehabilitace se Cheng dočkal až po smrti Maa, kdy se mohl k ornitologii vrátit a zase mohl začít publikovat vědecké texty o ptácích (jeho stěžejní práce ze 70. let ale musela obsahovat dlouhé citace Maových myšlenek…).

Že se Čína vyvražděním vrabců řítí do obrovských problémů v zásobování populace potravinami začalo být zřejmé komunistickým špičkám poměrně záhy. V dubnu 1960 byla kampaň na vyvraždění vrabců odvolána. Jenže hladomor už nešlo zastavit. Desítky milionů lidí umře.

Vrabce v Kampani proti čtyřem škůdcům nahradí štěnice.

Čínské úřady se po zrušení kampaně proti vrabcům situaci zachránit. Ze Sovětského svazu bude do Číny přivezeno na čtvrt milionů vrabců polních. Budou ustanoveny brigády, které se budou snažit tento druh do čínské krajiny vrátit. Jenže je pozdě. Čtvrt milionů vrabců to nespasí.

Za smrt desítek milionů lidí přitom mohla vlastně drobnost. Nikdo si před spuštěním kampaně nedal práci a nepodíval se do žaludku mrtvých vrabců. Kdyby to udělal, spatřil by, že obilí je jen malou částí jejich potravy. Žaludek by byl totiž plný larev hmyzu.

Jenže kdo by se obtěžoval s vědeckým poznáním v revolučních dobách! Rychlý růst ekonomiky a velmocenský status je přece přednější!

Dodneška nevíme, kolik vrabců čínský lid povraždil. Odhady se rozchází od stovek milionů až po miliardu jedinců. Jedno je ale jisté. Vyhlazení jednoho druhu narušilo ekologickou rovnováhu. Rovnováhu, na které je závislý jeden druh myslící si, že vládně planetě. Lidé.

Myslete na to, až vám bude někdo tvrdit, že globální změna klimatu nebo masové vymírání druhů bude brnkačka. Nebude. Země je totiž komplexní systém a my stále ještě nevíme, jak jsou všechny jevy/procesy provázané. A nikdy tak nevíme, co jedna „drobná“ změna způsobí.