COOLna

Bez čeho byste se v horách neobešel?
Bez materiálů a technologií, díky kterým je tam pohyb mnohem pohodlnější a komfortnější než dřív. Kdysi se třeba lezlo ve flanelových košilích, dnes máme vlnu merino. Triko Devold nebo Bergans v teplotách hluboko pod nulou hřeje, i když ho propotíte. V horách je to naprosto zásadní rozdíl. Navíc merino ani po mnohadenním nošení nesmrdí. Na expedici si můžu vzít jen dvě trička a točit je dokola. To je pro mě fascinující vymoženost.

Proč bych si měl najmout horského vůdce?
Protože je pro vás zárukou bezpečí. Ohodnotí si vaše schopnosti a pak vás vezme i tam, kam si sám netroufáte, protože by to bylo příliš riskantní.

Nejdřív si mě tedy proklepnete?
Klienti se většinou hlásí na nějaký konkrétní kopec. U nás na Slovensku většinou chtějí na Gerlachovský štít. Vezmu je tam a sleduju, jak se na skále hýbou. Udělám si obrázek, jaké mají schopnosti růstu. A když se pak zeptají: „To byla krása! Kam bych mohl vylézt příště?“ přiměřeně jim volím těžší kopce. Horolezectví třeba nikdy nezkusili a myslí si, že by to nedokázali. Horský vůdce jim otevře nové obzory a posouvá hranice.

Vlastně jste kouč.
Ano, často se na mě obracejí lidé, kteří potřebují vypnout a vypadnout z reality běžného života. Vysocí manažeři a majitelé velkých podniků jsou vyhořelí a jejich přepracování často zajde tak daleko, že mají i zdravotní problémy. Hory jim nejen vracejí sílu a sebevědomí, ale umožňují jim i uvědomit si, o čem život skutečně je. Už jen samotný výstup na nějaký kopec je pro ně velká motivace, ale jiným způsobem, než byli zvyklí.

Horský vůdce je tedy i psychoterapeut?
Dá se to tak říct. V horách těm lidem vypnu hlavu, přestanou myslet na problémy, které se na ně valily doma.

Ve Vysokých Tatrách se na řadu vrcholů bez horského vůdce nesmí. Jste tedy i symbolickou propustkou, abych se tam jako klient mohl podívat.
Osobně s tím nesouhlasím. Všude jinde je to tak, že si vůdce můžete najmout, ale smíte jít i bez něj. V Tatrách je vůdce povinný podle návštěvního řádu. Na druhou stranu si však přiznejme, že Češi a Slováci jsou zvláštní skupinou turistů. Často přeceňujeme svoje schopnosti a pouštíme se do věcí, na které nemáme dost zkušeností. Jiné národy tohle nedělají. Němec, Rakušák nebo třeba Švýcar si udělá kurz, naučí se pohybovat ve vysokohorském terénu a až pak vyrazí na vrchol. Gerlachovský štít nebývá jeho první túrou v životě. Čech nebo Slovák by tam chtěl sám a bez zkušeností, a to není dobře.

A navíc ještě vyrazí v teniskách nebo lodičkách…
Musím říct, že tohle se v posledních letech výrazně změnilo. V minulosti jsem vídal, že lidé chodili do hor nevybavení, ale už je to naštěstí minulost.

Který tatranský výstup považujete za nejkrásnější?
To je těžká otázka, protože krásných výstupů je v Tatrách mnoho. Pocit z túry navíc spoluurčuje i to, s kým půjdete. Každý chce na Gerlach, ale právě proto, že je to nejvyšší vrchol, bývá tam dost lidí. Osobně mám raději nižší kopce. Možná nejsou tak významné, ale výstup bude taky nádherný a zážitek je silnější. V horách budete sám a můžete si to užít naplno.

Fungujete i jako heliskiingový instruktor. Když s vámi uprostřed hor vyskočím z vrtulníku, musím být asi už výborný lyžař, že?
Heliskiing není pro každého už proto, že lyžujete v různých typech sněhu. Není to jako sjet černou sjezdovku. Ta je urolbovaná, ale ve volném terénu pojedete v prašanu, na krustě, na ledu… Základem je opět horský vůdce, který vybírá trasy a hlídá bezpečnost celé skupiny.

Kam na heliskiing nejraději vyrážíte?
Jednoznačně do Kanady, to je nejlepší destinace na heliskiing. Jezdí se i na Aljašku, na Nový Zéland, do Chile, do Švédska, do Gruzie… V Kanadě někdy za rok spadne až 20 metrů sněhu, takže většinou lyžujete po pás v prašanu. Prostě vrchol! Ale místo si musíte rezervovat třeba rok předem.

Liší se lidé, kteří vyrážejí do vysokých hor, v něčem od těch ostatních?
Láska k horám vyvolává touhu překonat sám sebe. Nejen vylézt těžší cestou na vrchol nebo sjet na lyžích strmější žleb, často se to projevuje i v běžném životě. Milovníci hor se snaží něčeho dosáhnout i v práci, podnikat, dělat věci jinak a lépe. Prostě se stále zlepšovat a posouvat hranice. Ti ostatní často bývají spokojení s tím, co mají. Stačí jim sedět doma, jíst chipsy, pít pivo a dívat se na televizi. Nemají ambice dostat se výš a dál.

tatranský rodák a zkušený horský vůdce Miki Knížka