COOLna

„Pro začátek, než se naučíte vybírat mezi jídly pro zdraví tu lepší variantu, potřebujete určité znalosti, schopnosti a čas. A to mnozí do jídla nechtějí a často ani nemohou investovat, protože řeší hlavně existenční problémy. Tihle lidé pak jedí typickou českou kuchyni v podobě koblih, sušenek, rohlíků, uzenin, tučných jídel.“

Klíčová je pro mnoho lidí v restauracích ještě pořád také velikost porce. Věty jako: „Měli jsme boule za ušima. Hlavně se pořádně najíst. Po jídle jsem totálně odpadl. To jsem se zase nadlábnul,“ jsou pro řadu Čechů synonymem skvělé kuchyně. A protože omáčka s knedlíky a masem vždycky bude na talíři zabírat více místa než ryba se zeleninou, sáhnou po první variantě. Co na tom, že když takové hlavní jídlo zkombinují ještě s hutnou polévkou, kalorický příjem tím několikanásobně převýší ten doporučený.

Už více než třicet let cestujeme po světě, místní kuchyně v cizině patří k tomu, co nás při poznávání jiných kultur zajímá, a nové chutě a jídla si často přinášíme i do svých domovů. Obrovským způsobem se rozšířila nabídka potravin v obchodech, trh včetně restaurací je natolik rozmanitý, že se můžeme stravovat „klasicky“, vegetariánsky, vegansky i podle jiných výživových směrů. Široká nabídka naše stravovací zvyklosti zpestřila a zlepšila, paradoxně jde ale také proti nám. Odolat všem těm svodům vyžaduje nutnou dávku disciplíny. „Nabídka potravin je dnes ohromující, zároveň ale oproti minulosti přibylo hodně těch, které jsou nutričně nevýhodné,“ říká Iva Málková, která se věnuje problematice obezity a stála u zrodu značky STOB (Stop Obezitě).

Na trhu je dnes více potravin, než můžeme sníst, a obchodníci proto na nás vyvíjejí tlak, abychom co nejvíce nakupovali a cpali se. Potřebují prodávat. „Všechny ty nejrůznější slevy a akce jako „tři za cenu dvou“ vedou k tomu, že lidé často nejedí z pocitu hladu, ale že nám to určuje vnější prostředí. Klasickým příkladem je popcorn v kině. Pokud si ho nedáte, v přesile ostatních se cítíte divně,“ říká Iva Málková. Popcorn má ale vysoký glykemický index, za dvě hodiny po něm dostanete hlad, takže vyjdete z kina a koupíte si něco ve fast foodu. „My pak lidi v kurzech učíme bránit se, protože je nedůstojné, aby nám prostředí určovalo, co máme jíst, aby byl člověk otrokem někoho jiného.“

Životní styl a nevhodná strava vedou k tomu, že tloustneme. Světová zdravotnická organizace v této souvislosti mluví o epidemii. Česko bohužel figuruje na předních příčkách. Nadváhou či obezitou u nás trpí 66% dospělých a jen za posledních 10 let jejich počet narostl o téměř 10%. Ve srovnání s evropským průměrem jsme na tom hůř než ostatní státy. Před námi jsou už jen Chorvaté a Malťané. Kilogramy navíc nejsou jen estetickou záležitostí, odrážejí se hlavně na našem zdraví, v jejich důsledku v Evropě umírá až 1,2 milionu lidí ročně. Obezita zvyšuje celkovou úmrtnost o 18%, výrazně stoupá riziko infarktu (60%) a ještě více úmrtnost na zhoubné nádory (82 %), lidem také hrozí cukrovka.

Daleko více jíme pod tlakem emocí – když se nám něco nedaří, jsme unavení, řešíme životní karamboly, jsme ve stresu, sáhneme po něčem k jídlu. Bohužel ne po okurce, ale třeba po sladkém nebo tučném jídle. „Kila navíc souvisí i s propagací hodně kalorických jídel, kterým těžko odoláváme, negativní roli sehrála i pandemie, kdy jsme v přítomnosti velkých zásob jídla trávili více času doma, ale měli jsme méně možností pohybu,“ vyjmenovává Iva Málková další důvody přibírání na váze.

Je obecně známým faktem, že kvalitní pestrá strava pomáhá v procesu uzdravování a návratu člověka do normálu. Lékaři to opakují stále dokola, samy české nemocnice přitom něco takového jídlem popírají. Pacienti na lůžku tak ještě pořád běžně dostávají koblihy, bílé pečivo, tučné uzeniny, tavené sýry, zatímco ovoce či zeleninu jim musí vozit příbuzní. I v této sféře se ale snad schyluje k lepšímu. „Prokázalo se, že nemocnice i za současných podmínek mohou velmi slušně vařit, že to není otázka peněz, ale znalostí, schopností a chuti něco změnit. A mnohé už se touto cestou vydaly,“ říká Margit Slimáková.