COOLna

Lidstvo si pivo vychutnává již tisíce let. To údajně první mělo být uvařeno kolem roku 7000 př. n. l. v Číně. S dnešním pivem mělo jen pramálo společného, vyrábělo se například z ječmenového chleba – pivo to ale bylo. Důkazy o výrobě a konzumaci tohoto nápoje jsou ovšem ještě mnohem starší. V Mezopotámii v osadě Godin Tepe, která se nachází v dnešním Íránu, měli hořký mok znát už mezi lety 3500 až 3100 př. n. l.

Na území dnešní České republiky měli tradici piva přinést Slované při stěhování národů. Jak uvádí Czech Beer Museum, první zmínka o pivu v Čechách pochází z roku 993. Český biskup Vojtěch tehdy nechal postavit benediktinský klášter na Břevnově, kde pivo začala vařit místní mnišská komunita. Tekutinu v pivních kádích ale ve světě jako první míchaly ženy.

Účast žen u vaření piva je historicky doložená už z dob před čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii – je tedy nezpochybnitelné, že prvními „sládky“ byly právě ženy. Jak uvádí historik Joshua J. Mark, na většině starověkých vyobrazení pivovarnictví v Mezopotámii i v Egyptě jsou ženy. Ženská stopa v pivu pramení zřejmě z víry a náboženských rituálů. V mnoha kulturách byly bohyněmi a ochránkyněmi pivovarníků ženské entity, které byly spojovány s plodností. Keltové uctívali bohyni piva Deu Latis, staří Egypťané Nebthet či Tenenet. V baltské i slovanské mytologii se vyskytuje bohyně jménem Raugutiene, která pivu poskytovala ochranu. Finové věří v ženu jménem Kalevatar, která vynalezla pivo smícháním medu s medvědími slinami. A staří Sumerové měli bohyni piva Ninkasi, která ztělesňovala pozitivní i negativní důsledky konzumace piva.

Právě ve chvalozpěvu na Ninkasi se objevila jedna z prvních „receptur“ na výrobu piva. Sepsán byl kolem roku 1800 př. n. l., ale podle historiků je mnohem starší. Vědec Paul Kriwaczek uvádí, že hymnus popisuje techniky i o tisíc let starší, a poznamenává, že v době, kdy bylo dílo napsáno, v Mezopotámii existovalo již mnoho různých druhů piva.

Za první sládky proto historici označují kněžky Ninkasi. Ty měly každý den pomáhat bohyni vařit čerstvé pivo jen z těch nejlepších surovin. Hymnus si měly zpívat při vaření a předávat jej ústně dalším generacím. V době chvalozpěvu bylo sice jen málo lidí gramotných, přesto ale svou ustálenou kadencí poskytoval snadné zapamatování pivního receptu. Nejdřív se napustila voda, následně se upekl bappir (ječný chléb), který se smíchal s medem a datlemi. Původně pivovarníci (pivovarnice) totiž spolupracovali s pekaři. Na výrobu moku občas využívali i starší chléb, který by jinak přišel nazmar. Jakmile bappir vychladl na rákosových rohožích, smíchal se s vodou a vínem a poté se vložil do kvasné nádoby. Po ukončení procesu kvašení se pivo vložilo do filtrační kádě, následně se přelilo do sběrné kádě – a pak už jen do džbánu. A do chřtánu..