COOLna

….dědictví času a kultury…


Používání mobilů a notebooků není slučitelné se zdravou páteří.

Proč lidi bolí nejčastěji právě záda?
Většina západní populace má sedavé zaměstnání. Začíná to v šesti letech, kdy vás posadí do lavice, v níž strávíte několik hodin denně. Minimálně osm, ale většinou třináct let života. Pak vystudujete školy a posadí vás pro změnu do kanceláře. Nemáte pohyb, kterým byste sedavé zaměstnání kompenzovala, což pro pohybový aparát není dobré. Je to začarovaný kruh.

Jaká je nejlepší prevence bolesti zad?
Pohyb, stačí málo. Když má člověk sedavé zaměstnání, měl by se zhruba každou hodinu postavit, udělat pár kroků, protáhnout se. Obzvlášť ve velkých městech lidé často nemusí vůbec chodit. Jezdí autem až do práce a potom domů. Nebo je odveze hromadná doprava. Téměř nemusíte chodit. A důležité je, aby pracoviště bylo ergonomické.

Pandemie covidu, kdy jsme pracovali na home office, tomu jistě nepomohla.
Přesně tak. Home office provádíte většinou na notebooku a práce na notebooku není vůbec ergonomická záležitost. Třeba dorazil pacient, který tvrdil, že ho bolí krční páteř kvůli očkování proti covidu. Pak jsme zjistili, že je za tím práce na notebooku. Právě krční páteř trpí nejvíc. Když vidím lidi na gauči s počítačem na kolenou, připomíná mi to mrtvoly pohřbívané ve skrčené poloze v hrobech na Dolní Moravě.

Jaké jsou nejčastější neřesti ohledně bolesti zad?
Když vidím lidi v tramvaji, kteří koukají do mobilu ve skrčené poloze, děsím se, jak bude jejich páteř vypadat ve stáří. Často jsou to i děti, mají hlavu ohnutou dopředu a vzadu na krku hrb. Používání mobilů a notebooků není slučitelné se zdravou páteří, pokud se aspoň trochu nevěnujete kompenzačnímu cvičení.

Doporučil byste nějaký cvik jako prevenci?
Pozdrav slunci z jógy. Ten má v sobě i složky McKenzie metody.

Metoda McKenzie se používá při bolestech páteře a velkých kloubů. Nejvíce asi na bederní a krční páteř. Důležité je vstupní vyšetření. Cviků je více, ale podle mé statistiky jsou nejčastější záklony trupu na břiše, takže takzvaná kobra. Mechanicky vám to meziobratlovou ploténku vytlačuje pryč od míchy a nervových kořenů, které jsou mezi každými dvěma obratli. Od té doby, co jsem prošel kurzem McKenzie terapie, tyto cviky zařazuji téměř u všech lidí s bolestmi zad. Opravdu to funguje. Zejména u pacientů, kteří mají meziobratlovou ploténku porušenou. Když už mají lidé kořenový syndrom, kdy ploténka tlačí na nervový kořen, bolest střílí do horní či dolní končetiny a neurochirurgové si už i brousí skalpely, tak právě McKenzie metoda může lidem pomoci vyhnout se operaci. Často už mají lidé termín operace, začnou cvičit McKenzieho a dostanou se z toho. A víte, jak Robin McKenzie, Novozélanďan, který zemřel v roce 2013, na tuto metodu přišel?

Netuším.
Podobně jako Newton na gravitaci. Střídali se mu v ordinaci pacienti, jednoho vyprovázel ven a druhému řekl: „Zatím se položte na lehátko.“ Pak se vrátil a viděl, že pacient leží na lehátku, které mělo klasicky zvednutý podhlavník, na břiše. Byl v záklonu. Pan McKenzie se zhrozil, záklony byly tehdy – v 50. letech minulého století – zapovězeny. Zaklánět krční páteř? To bylo podle dřívějších teorií něco šíleného. Ale zeptal se pacienta: „Jak se cítíte?“ A on: „Takhle dobře už mi dlouho nebylo.“ McKenzie o tom začal přemýšlet a vytvořil terapeutický koncept, který se nyní používá po celém světě.

Na webu vaší ordinace Rehabka na Sedmičce se píše: „Bolesti pohybového aparátu nevznikají jen tak, z ničeho nic. Většinou je za nimi přílišný stres, nespokojenost, nadměrná zátěž, špatné pohybové a polohové stereotypy nebo nedostatek pohybu.“ Posledním důvodům rozumím, ale jak s bolestí těla souvisejí stres a nespokojenost?
Stresová reakce vyvolává zvýšené svalové napětí, adrenalin, svaly se prokrví. Je to příprava na boj a na útěk, aby byl člověk schopný si zachránit život. Jenže když se adrenalin nespotřebuje, svaly zůstanou v napětí. Pak se to střádá a střádá. Dochází k přetížení určitých svalových partií, k jinému nastavení kloubů a může vzniknout bolest kdekoli na pohybovém aparátu. Bolí vás často hlava? Možná je to proto, že máte přetížené žvýkací nebo šíjové svalstvo.

Lze vůbec říct, jaký sport je nejzdravější?
Je to kombinace více sportů. Pokud začnete jednostranně zatěžovat pohybový aparát a nekompenzujete, dojde k přetížení a bolestem. Často doporučuji plavání, které zatěžuje obě strany těla stejně. Také běh, i když při něm trpí klouby. Pacienti se mne ptají: „Máme plavat?“ Říkám jim: „Pokud umíte správně plavat, plavte.“

Takže pokud plavete jako já stylem paní Radové, tak raději ne…
To opravdu ne. Já sice styly umím, ale taky se necítím při plavání jako ryba ve vodě. Nadřu se u toho. Ať si jdou lidé zaplavat, pak se jedou projet na kole, zapinkat si tenis, volejbal. Zlatá střední cesta. Nelíbí se mi, když se děti už od pěti let soustředí jen na jeden sport, aby v něm dosáhly vrcholové kariéry. To opotřebovává pohybový aparát a nedopadá to pro sportovce dobře. Ve stáří mají endoprotézy kyčlí a kolen, problémy se zády.

V letech 2014 až 2018 jste pracoval v rehabilitační nemocnici v saúdskoarabské Džiddě. Jak jste se tam ocitl?
Když pracujete se sportovci, nemáte téměř žádné volno. Tak jsem se po domluvě s rodinou rozhodl něco změnit. Byl to nápad, jak pracovat ve fyzioterapii a zároveň mít čas na rodinu. Saúdská Arábie je jiný svět, člověk získá nové zkušenosti i pohled na muslimy. Zjistil jsem, že jsou stejní jako my, chtějí žít v klidu, dobře se najíst, pobavit, mít pohodu v životě. Není to banda teroristů. Žili jsme si tam spokojeně, moje žena tvrdí, že se cítila v Džiddě bezpečněji než v noci v pražském metru.

Petr Kádner, fyzioterapeut



krematorium