COOLna

Ve Spojených státech začala kardiovaskulární mortalita v roce 1965 klesat a před nějakými pěti lety zase stoupat, ale klesla mnohem níž než u nás. U nás tento trend začal těsně před revolucí, dna dosáhl v roce 2016, kdy se to zase otočilo vzhůru. Ví se, že největší kardiovaskulární mortalita je v zemích „s nezvládnutým komfortem“, což je případ Číny nebo Indie, kde čísla půjdou nahoru, protože země rychle bohatnou. Bylo to tak i u nás. Ukazuje se, že lidé nejsou schopni zvládnout, že mají dostatek jídla a že se nemusí fyzicky namáhat.

Co z toho plyne pro medicínu?
Nedávno jsem měl přednášku o budoucnosti a mluvil o tom, že jednotlivé pacienty umíme fantasticky zachraňovat. Na začátku kariéry jsem nemohl ani snít o tom, co teď je, komu dokážeme pomoci. Ale ten největší neúspěch celé medicíny je, že jsme nedokázali předat společnosti přesvědčení, že má zásadně změnit životní styl. Desítky let víme o rizikových faktorech, přesto máme v šesté sedmé dekádě 70 % lidí v Česku s obezitou nebo nadváhou a tento problém strmě stoupá u školáků. Můžeme se teď projít po oddělení a na pokojích uvidíte pacienty vážící 150 kilo. U nich už se nejspíš nic nezmění, ale je šance s tím něco udělat u dětí, tam musíme začít.

Vědí vůbec lidé, jaké jsou rizikové faktory civilizačních nemocí?
Samozřejmě.

Slyšíme je pořád, velká část populace to ale ignoruje. Přišel jste za svoji kariéru na to, proč to tak je?
Přišel. Možná se teď někoho dotknu, ale česká společnost není společností intelektuálů. Lidé znají rizikové faktory, vědí, že je to kouření, absence pohybu, přejídání, přesto je jim to jedno. Žijí si dál ten svůj pohodlný život a nijak to ani neskrývají. Mně třeba jeden známý s nadšením řekne, že každý rok v květnu začne grilovat a dělá to denně až do posledního září. Na to se dá říct jen to, že by možná stačilo grilovat dvakrát týdně a denně se pořádně hýbat, ale vím, že to je marné. Lidé jsou v podstatě pohodlní.

Když pak mají problémy, chtějí po vás rychlá řešení ve stylu: „Doktore, udělejte se mnou něco!“
Samozřejmě, a to je sděleno ještě vybranými slovy.

Máte v takových chvílích chuť jim říct, že je nebudete léčit?
Ano, mám, ale říct jim to nemohu.

Co jim tedy povíte?
V ambulanci se jim snažím věci vysvětlovat, ale přiznám se, že mě to mnohdy nebaví. Někteří pacienti říkají, že ke mně neradi chodí, že se mě bojí, protože jim budu takzvaně „nadávat“. Já si ale myslím, že je jim to ve skutečnosti docela jedno. Odcházejí snad s rozhodnutím něco změnit, ale to jim vydrží chvíli a zase je všechno při starém. Pak se ke mně vrátí se špatným svědomím, protože vědí, že jim opět budu „nadávat“, a všechno se opakuje. A tohle dělají i někteří lidé s vysokým IQ. Mám dost pacientů na manažerských pozicích typu: muž, 50 let, 30 kg nadváhy, cukrovka, vyšší krevní tlak, lahev vína denně, přejídání ve večerních hodinách, málo spánku, žádný pohyb, velká zodpovědnost v práci, stres. Je to jako přes kopírák. Vědí, že by měli životní styl změnit, ale vlastně toho nejsou schopni.

Kolik lidí svůj styl života skutečně změní?
Záleží na síle podnětu. Jestliže je to resuscitace, tak ano, jestli infarkt, tak do 20 %, jestli je to menší podnět, tak prakticky nikdo.

Není to pro vás frustrující?
Naučil jsem se, že to není moje zodpovědnost. Je to na nich.

Co všechno z hlediska civilizačních chorob můžeme ovlivnit svým chováním?
Pokud nemáte tu smůlu, že se narodíte jako pacient s vysokou hladinou cholesterolu, tak máte skoro všechny trumfy v ruce vy sama. Ty největší rizikové faktory – kouření a sedavý způsob života – jsou jen na vás. Základ je nekouřit, sedavý způsob musíte kompenzovat pohybem. Ví se, že typickým rizikovým pacientem pro kardiologii jsou řidiči. Když přijde 60letý řidič, obézní, kuřák, hypertonik, diabetik, který má atypické potíže, říkám medikům, ať to berou s maximální vážností.

prof. MUDr. Josef Veselka, CSc.