COOLna

Zajímalo by mě, co si lidé třeba v době gotiky či renesance mysleli o pyramidách, když netušili nic o minulosti Egypta.
Zrovna pyramidy považovali ve středověku často za biblické Josefovy sýpky, tedy za obrovské obilnice, v nichž dal moudrý Jákobův syn Josef, jmenovaný faraonem správcem Egypta, shromáždit obilí, aby jej byl dostatek v dobách neúrody. Pokud se vydáte do Benátek, můžete pyramidy vidět znázorněné v bazilice svatého Marka jako biblické sýpky.

Křesťanství si tedy odkaz faraonů předělalo k obrazu svému?
Jak kdy a jak co. Egypťané, kteří přijali v pozdní římské době křesťanství a které nazýváme Kopty, považovali hieroglyfy za čarodějnické symboly a ničili je. Takže Egypťané už tehdy nechápali kořeny své vlastní kultury a stavěli se k ní velice negativně. Ničili i památky, protože v egyptských chrámech se vyskytují různá božstva, jež považovali za pohanská. Přitom paradoxně jejich jazyk, koptština, je poslední vývojovou fází egyptštiny, zatímco jejich písmo se zaznamenávalo řeckými písmeny doplněnými o několik znaků převzatých z egyptského démotického písma. Existuje dokonce papyrus, na němž je zobrazený Kopt s motykou v ruce, jak hodlá rozbíjet staroegyptské památky. Egyptské památky ovšem neničili jen horliví Koptové, ale už dávno před nimi i po nich generace vykradačů hrobek.

Zloději tedy vykradli většinu hrobek?
Naprostou, a ne jednou. Uloupené zlaté šperky byly přetaveny nebo rozprodány. A nerozkrádaly je jen jednotliví zloději, vykrádání hrobů někdy organizoval sám stát, když potřeboval finance. Někdy hrobky vykrádali už brzy po jejich zapečetění dokonce ti, kteří se podíleli na jejich budování.

Nevadilo jim, že okrádali polobožského faraona?
Nerozpakovali se a riskovali, vždyť šlo o tolik zlata. Stavitelé se snažili zloděje aspoň zmást tím, že vymýšleli komplikované uspořádání chodeb v hrobkách, stavěli falešné vchody a ten skutečný dovedně zamaskovali a tak podobně. Ale většinou to nepomohlo.

Dotýká se měnící se klima egyptských památek?
Ano, ale příčin je víc. K obecně se měnícímu klimatu se v Egyptě přidává i to, že dochází během posledních desítek let ke změně mikroklimatu v souvislosti se stavbou přehrad. Změnila ho obrovská vodní plocha nádrže Násirovo jezero po vybudování Vysoké přehrady v Asuánu, která sahá až hluboko do Súdánu. V zimě v Egyptě častěji prší. Severně od Vysoké přehrady je nilské údolí, v němž je soustředěna naprostá většina egyptské populace a hospodářského života. Nad údolím se vznáší smog, který přispívá ke vzniku kyselých dešťů.

Má to vše vliv na památky?
Ano, dochází k poškozování památek. V severní části Egypta jsou převážně z vápence a poškozuje je smog a kyselé deště. Na našem výzkumu v Abúsíru vidíme, že velké vápencové bloky staveb, které se ještě před padesáti lety zdály být v pořádku a skoro zářily, jak byly bílé, jsou dnes šedivé a popraskané. A praskliny se postupně zvětšují. Pro náš tým to už dlouho představuje problém: Jak památky zkoumat a zároveň je odkrytím z písku nevystavovat destrukci?

Takže 4 500 let vydržely často v dobrém stavu a v posledních padesáti jsou vystaveny zvyšující se zátěži?
K jejich zátěži přispívá i rychle přibývající egyptská populace. V dobách, kdy se pyramidy stavěly, žilo v Egyptě zhruba půl druhého milionu lidí, dnes je to už dost přes sto milionů. A skoro všichni se zde snaží žít v nilském údolí, což je pochopitelné, poušť je nehostinná a nebezpečná. Zároveň však až na menší výjimky v oázách jsou všechny egyptské památky soustředěné v nilském údolí. Už staří Egypťané měli snad vrozený odpor k životu v poušti. Na druhé straně zase beduíni poušť milují.

A co jižní část Egypta?
Tam je zase problémem zvyšující se hladina spodní vody pod tlakem vody v nádrži Asuánská přehrada. V kombinaci se vzrůstajícím množstvím umělých hnojiv v zemědělství dochází ke vzniku chemicky agresivních roztoků, jež vzlínají do památek. Ty jsou zde postavené zejména z pískovce. V památkách i na jejich povrchu krystalizují soli a solné krystalky roztrhávají strukturu pískovce, když to řeknu laicky.

Myslím, že tomu rozumím.
Chci tím říct, že egyptologie je dnes soustředěna nejen na odkrývání a zkoumání památek, ale stále víc i na jejich záchranu, rekonstrukci a ochranu. Je nemyslitelné dnes v Egyptě provádět archeologický výzkum, aniž by měl člověk předem zajištěný a schválený plán toho, jak budou po jeho skončení památka a zkoumaná lokalita ochráněny.

Když vidím fotografie z vašich mnohaletých výzkumů v Abúsíru, je všude kolem písek a poušť. Tak to tam vypadalo i kolem roku 2400 před Kristem, kdy v Egyptě vládla pátá dynastie, jež v Abúsíru postavila pyramidy?
Zhruba před čtyřmi a půl tisíci lety zde skutečně krajina vypadala jinak. Spíš připomínala dnešní sahel, tedy krajinu s křovisky, tu a tam nějaký strom, občas traviny a také větší výskyt zvěře.

Lze to z něčeho vyčíst?
Existuje například Stéla snu, což je velká žulová deska s hieroglyfickým nápisem, umístěná mezi předními tlapami sfingy v Gíze. Pochází z doby 18. dynastie, tedy asi o tisíc let později, než se stavěly pyramidy v Abúsíru. V textu na stéle se vypráví, že mladý princ byl na lovu divoké zvěře v okolí pyramid v Gíze, které postavili jeho dávní předkové, králové 4. dynastie. Byl unavený z lovu a usnul ve stínu Sfingy, jež v té době už byla celá zavátá pískem a trčela z něj jen její hlava. Sfinga se mu zjevila ve snu a stěžovala si na množství písku, který ji tíží. Žádala ho, aby ji písku zbavil, a pokud to učiní, slíbila mu, že se stane králem. Princ přání Sfingy splnil a skutečně se stal králem Tutmosem IV. V každém případě je z toho patrné, jak moc se prostředí Egypta měnilo.

Tedy i ve vzdálené minulosti?
Ano, během holocénu, což je období posledních deseti tisíc let, došlo k velkým změnám klimatu v oblasti celé severní Afriky. Byla vlhčí období, kdy více pršelo, která střídala období sucha a tepla. Ve vlhčích obdobích, kdy se pásmo monzunových dešťů posunulo až o osm set kilometrů na sever, Sahara obrazně řečeno zezelenala. Na Sahaře máme ostatně doklady nejstarších neolitických kultur, jednou z nich je například Nabta Playa. Lokalitu s jejími doklady, ležící asi 100 kilometrů západně od Abú Simbelu, objevil jeden beduín a upozornil na ni amerického archeologa Freda Wendorfa. Americkému týmu se zde například podařilo najít nejstarší doklady primitivních svatyní, kravího kultu, objevili i kamenný kruh sestavený z kusů kamene, který je považovaný za astronomickou observatoř. Říká se mu pouštní Stonehenge. Šlo o jakési kalendárium, u něhož se scházeli neolitičtí pastevci skotu na obřadech, které provázely příchod období dešťů.

Na Sahaře evidentně kdysi panovaly příhodné podmínky.
Ano, a připomíná nám to také, že egyptská civilizace není jen darem Nilu, za nějž je už od Herodotových dob obrazně považována, ale také darem Sahary. Kultury, které existovaly na Sahaře, se poté, co asi před pěti tisíci lety nastalo období sucha, začaly stahovat do nilského údolí ke zdroji vody.

Nilské údolí bylo koridorem, který historicky spojoval východní Středomoří s Afrikou, takže tudy po tisíciletí procházeli obchodníci, vojáci, poslové i obyčejní lidé, a mnozí z nich zaznamenali na skalách zprávy o svém poslání.

A byly to třeba i naprosto banální vzkazy?
Některé zaznamenaly královské vojenské výpravy, jež dobývaly a kolonizovaly Núbii, jiné tam zanechali římští vojáci, první křesťanští poustevníci a podobně. No a třeba římští vojáci zde do skal v osamění vyrývali i různé erotické symboly.

Předpokládám, že i takové vzkazy jsou pro archeologa cenné, aby pochopil, jak lidé žili.
Pokud jde o starý Egypt, máme naštěstí k dispozici spoustu písemných pramenů. Zvlášť když to srovnáte s jinými částmi světa v té době. Máme množství papyrů s literárními, náboženskými i odbornými texty, nápisy na stěnách chrámů, výjevy a nápisy na stěnách hrobek, které jsou neuvěřitelně realistické. Všechny tyto písemné památky nám vyprávějí o tom, jak lidé žili, jak se uměli radovat, jak tvrdě pracovali a podobně. V Abúsíru jsme objevili dokonce jedny z nejstarších papyrů, o to cennější, že jde o archivy a hospodářské dokumenty. Objevili jsme je v pyramidovém komplexu královské matky Chentkaus II. a jejího syna Raneferefa.

Co na těch papyrech je?
Podávají velmi cenné svědectví o tom, jakým způsobem bylo organizované staroegyptské hospodářství a královské zádušní kulty. Šlo o složitý redistribuční mechanismus. Stavby pyramid a udržování královských kultů představovaly velkou hospodářskou zátěž a přispěly k úpadku Egypta.

Která z egyptských pyramid byla tou první?
Stupňovitá pyramida krále Džosera z 27. století před Kristem. Původně to byla velmi skromná stavba, připomínala kamennou lavici, jíž se arabsky říká mastaba. Postupně se však rozšiřovala a zvyšovala, až vznikla stupňovitá pyramida. Odtud už vedla cesta až k nejvelkolepějším pyramidám králů Chufua, Rachefa a Menkauréa v Gíze.Tyto pyramidy však vypadaly jinak, než je známe dnes. Měly hladké obložení z velkých bloků bílého vápence, jehož zbytky můžeme ještě vidět na vrcholku Rachefovy pyramidy. Na stavbu některých komor uvnitř těchto pyramid byly použity bloky kamene vážící až několik desítek tun.

Skoro před pěti tisíci lety, neuvěřitelné… Ale mluvil jste o ekonomické zátěži.
Stavby pyramid v Gíze nesmírně zatížily egyptské hospodářství, a i proto se později začaly stavět menší. Zároveň se kladl větší důraz na výzdobu chrámů, které k pyramidám patřily. Bohužel se také používaly méně kvalitní stavební materiály, ale něco podobného známe i dnes.

Odpovídala velikost pyramidy významu panovníka?
Velikost pyramidy odrážela společenské postavení jejího majitele. Nešlo však jen o čirou megalomanii. Velikost a zdánlivá nezničitelnost pyramid úzce souvisí s myšlenkou, na níž stál celý starý Egypt. Označujeme ji termínem maat, tedy řád. Staří Egypťané věřili, že jejich zemi stvořili bohové, učinili ji výlučnou a dali jí řád, jehož garantem na zemi se stal jejich vládce. Faraon či král byl tedy prostředníkem mezi lidmi a bohy a jeho úloha nekončila jeho smrtí. Božský řád světa garantoval i po své smrti. Za velice kritickou považovali dobu, kdy jeden panovník zemřel a druhý ještě nenastoupil. Bylo potřeba modliteb a pomoci bohů, aby řád znovu zavládl. Řád zajišťoval nejen žijící král, ale i ten zemřelý „lidem jeho času“.

Řád se týkal celého světa, nebo jen Egypta?
Egypta. Podle jejich představ totiž Egypt obklopoval chaos, který představovaly okolní nepřátelské národy. Mytickou povinností vládce bylo zajistit bezpečí jeho země, bojovat se zlem, jež přicházelo zvenčí, ale také potírat zlo, které se mohlo objevit i uvnitř země v podobě nepokojů nebo spiknutí.

Nám by se asi faraon jevil jako diktátor.
Ano, byl to autokrat, nicméně bylo zapotřebí, aby byla naplněna jeho historická role. Považovali se za syny boží. Na druhou stranu je pravda, že moc egyptského panovníka kolísala. Jak šel čas, společnost se proměňovala, vznikaly zámožné vrstvy a moc krále upadala. V určitých obdobích jsou hrobky členů královské rodiny poměrně malé a chudé, v porovnání s bohatě vyzdobenými hrobkami lidí nekrálovského původu, kteří však měli vliv a bohatství.

Jak významný panovník byl Tutanchamon, uvážíme-li jeho bohatý hrob?

Tutanchamon zemřel poměrně mladý a nebyl to nijak významný král. Navíc zemřel nečekaně, takže byla velmi narychlo za jeho pohřební místo zvolena jedna právě budovaná hrobka ve skalách v Údolí králů. Měla původně patřit Ajovi, podkonímu Tutanchamonova otce krále Achnatona. Později se mimochodem Aj stal nástupcem Tutanchamona.

A vyrušili ho až po více než třech tisíciletích Britové…
Když hrobku našel archeolog Howard Carter v listopadu 1922 a otevřel, užasl s ním nejen jeho sponzor lord Carnarvon, ale celý svět. Byla doslova přeplněná zlatem, šperky, nádherným nábytkem. Časem se ukázalo, že mnohé z těchto předmětů byly narychlo recyklovány a použity z jiných hrobek. Když člověk vidí tak obrovský rozsah a nádheru Tutanchamonovy pohřební výbavy, musí si nutně klást otázku, jak asi vypadala pohřební výbava mnohem významnějších velkých vládců, jako byli Tutmose III. nebo Ramesse Veliký. Jejich hrobky jsou plné komor, chodeb, síní a schodišť, které byly určitě také přeplněné poklady. Z toho se však dochovaly jen zlomky. Tutanchamon měl jen štěstí, že jeho hrobku nikdo nevykradl a dochovala se do našich věků. Asi dvě stě let po jeho smrti byla zavalena sutí, když se vedle ní budovala jiná hrobka, a nakonec byla zaváta pískem.

Co by si měl člověk z poznání starého Egypta vzít?
Měl by krotit svou pýchu a přidat na skromnosti, protože je jen malým článečkem v předlouhém řetězci vývoje lidstva. Říká se, že kořeny naší evropské civilizace je potřeba hledat v antickém Řecku, v Římě a judaismu, ale ty kořeny jsou ještě hlubší. Už staří řečtí učenci věděli, že ještě dávnější moudrost je v Egyptě, a proto odcházeli, aby v egyptských chrámech, tehdejších centrech vědomostí, studovali, učili se a poznávali – od geometrie, matematiky, astronomie, lékařství až po stavitelství. Prakticky na co si vzpomenete.

Prof. Dr. Miroslav Verner, DrSc.