Každý materiál má svoje předpoklady – nemůžete dělat půllitr ze dřeva jako kutilové doma za socialismu, a vařit můžete na vařiči také jenom v jednom typu skla, protože borosilikátové nebo simaxové sklo odolá varu a nepraskne. Ať už tedy navrhujete půllitr na pivo, nebo na kofolu, musíte respektovat technologii. Díky svému návrhu člověk lehce inovuje technologii samotnou, takže já ve svém životě pracoval se všemi možnými materiály – od laminátu přes kov a corian po dřevo, sklo, keramiku. A vlastně mě fascinuje, že každý materiál má v sobě ukrytou i cestu, jak s ním pracovat, protože hlíny se můžete dotýkat rukou, ale skla už zase ne, takže musíte mít specifické nástroje nebo používat jinou technologii. Čili tím, že každá materie má svoje předpoklady, bývá to rozhodnutí o materiálu dané.
Když mě oslovila firma Rako a začal jsem navrhovat obkládačky, je jasné, že člověk musí respektovat jejich technologie – nejnovější pece, které rychle pálí –, a proto když navrhuju světlo, zase se jako východisko nabízí sklo. Mám s materiálem strašně zajímavé zkušenosti, protože v mnoha zemích je podobný – ovšem to, co z něj dělá objekt nebo produkt, je historický kontext konkrétního místa – proto rozlišujeme míšeňský porcelán a herend porcelán z Maďarska a čínský, japonský porcelán i americkou studiovou keramiku, i když ta hlína je univerzální. Unikátní a autentická věc z ní vzniká, až když ji člověk vezme do ruky.
A když se sejdete třeba s italským kolegou, jak mu vysvětlujete, co dělá českou designovou tradici?
S italským kolegou se zrovna hovoří dobře, protože Italové jsou mistři designu a jejich tradice od Etrusků a Říma je fantastická. Mají studnici know-how, jak utvářet věci, a ne náhodou jsou v Itálii pořád nejlepší ve tvarování kovů, polstrování, v nábytku a vlastně ve všem.
A kdybyste mu měl vysvětlit, v čem česká tradice spočívá?
Podrobnější popis je spíš na kunsthistoricích, ale z hlediska designéra je ten nejdůležitější jasný odkaz Rakousko-Uhersko štrejchlé komunismem, protože to byly naprosto rozdílné epochy. V jedné se svobodně vytvářely thonetky – Michael Thonet prostě tu židli vymyslel tak geniálně, že se vyrábí po 150 nebo 170 letech až dodneška. Technologie se možná trochu změnila, ale ohýbání dřeva v Bystřici je pořád stejné, jako bývalo za něj. Pak přichází inovace průmyslu, kdy jsme byli průmyslová výspa a obyvatelstvo tady bylo s Němci skvěle namíchané, takže tady existoval perfekcionismus a systém. Poté, co jsme si ty Němce odsunuli, trochu jsme o tohle přišli a bohémskost převýšila.
Nicméně vynalézavost, znalost věcí a smysl pro improvizaci se za socialismu lidem vybrousily. Nezbylo jim než různě kutit a vyrábět sekačku z motoru od pračky. I tohle je pro mě důležitá inspirace, a když to říkám některým italským nebo jiným zahraničním kolegům, možná udiveně koukají, ale Přemek Podlaha pořadem, který kutění šířil, tady po sobě nechal dost zajímavou stopu. Někdy to shazuju a říkám, že designéři jsou jen vzdělanější kutilové s akademickým vzděláním.
Maxim Velčovský, designér
COOLna 
Napsat komentář