COOLna

Cestovní zprávy, které jsou předky dnešních průvodců a bedekrů, kde se poutník dozvěděl vše potřebné o konkrétním místě, však využívali lidé od starověku. Již v těchto nejstarších příručkách lze nalézt zmínky o nynějších Čechách a Pražské kotlině. To potvrzuje například studie o dávných cestovních průvodcích vypracovaná experty ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR.

Praktické informace potřebují na cestách současní turisté stejně jako dávní obchodníci. „Průvodce znali a využívali už lidé ve starověku. Nejčastěji námořníci a obchodníci, pro které vznikl vlastní žánr cestovních příruček – periplús. Ve starém Řecku vznikly také příručky, které lze využít jako průvodce po památkách ještě dnes,“ uvedla Eliška Zvolánková ze Střediska společných činností AV ČR.

Již tehdy knihy zahrnovaly zajímavou škálu důležitých informací. „Zeměpisné údaje doplnili autoři ryze praktickými – třeba kde lze zakotvit, najít pitnou vodu, doplnit zásoby či kde obchodovat a s čím,“ uvedl Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu AV ČR.

Existují také další průvodcovská díla zvaná periégése, která nepopisují jen pobřeží, ale zavedou čtenáře do vnitrozemí. „Jsou to takové zeměpisné příručky, které poučují čtenáře o tom, jaké země, národy a města na světě existují. Slouží i k pobavení, proto obsahují více zajímavostí a narážky na mytologii,“ vysvětlil Knoll.

Již před dvěma tisícovkami let se v jednom z takových děl, Strabónově Zeměpisu z počátku našeho letopočtu, objevuje země Búiaimon na území dnešní České republiky. Tvůrce v tomto spisu líčí též osudy místního germánského krále Marobuda. Jeho rezidenci hledají odborníci mezi Kladnem, Pražskou kotlinou a Kolínskem. Legendy kladly Marobudovo sídlo na proslulé oppidum Závist na stolovité hoře Hradiště na jižní hranici nynější metropole.

Pozoruhodné informace zanechávají cestovní zprávy i „bedekry“ o Praze od raného středověku. Město Praha je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do krásy,“ neskrývá zmíněný Ibrahím Ibn Jákúb své nadšení z Prahy v roce 966.

Z cestovních zpráv vyplývají i pozoruhodné věci o chování domácích lidí. A pro Čechy nejsou právě lichotivé. Korupce v Praze v nejvyšších patrech společnosti nebyla nic neobvyklého podle cestovních zpráv z konce 14. století.

„Velmi cenná je podrobně popsaná cesta Bonifacia de Lupi, vyslance milánského vévody, který roku 1383 směřoval do Prahy a následně do křivoklátských lesů, kde se zdržoval král Václav IV.,“ objasnil historik František Záruba.

Dvořané odmítali pustit Bonifacia ke králi, nechávali ho spát ve velmi nedůstojných podmínkách na slámě a téměř nekonečně čekat, což ale byla jen forma nátlaku, jak jej přimět nechat je danou věc „zařídit“ za astronomickou sumu 100 tisíc zlatých florénů.

„Podobně nechvalně vyznívají také zprávy Eustacha Deschampse, Honoré Boveta nebo Philippa de Mézieres,“ řekl František Záruba. Zkušený Ital svou misi tehdy splnil, provize do kapsy úředníků představovala 30 tisíc florénů.

I tohle znamenalo obrovskou sumu. Za tuto částku bylo možné získat velké panství s několika hrady, v 15. století s podobným rozpočtem římský císař a uherský i český král Zikmund Lucemburský postavil Bratislavský hrad.

Cestovní zprávy, které lze užít jako průvodce, o Praze referují též z mladších časů. Oblíbenou destinací se stala v rudolfinské éře na konci 16. století. V pražských hostincích si návštěvníci směli objednat, co chtěli, pokud zaplatili. A to včetně delikates, jakými jsou anglické nakládané ústřice.

Angličané tehdy oceňovali nízkou cenu služeb a širokou nabídku na tržištích v pražském souměstí. Hrozny, broskve, nakládané okurky nebo ananasové melouny zde nebyly výjimkou. „Jen melouny byly naloženy na pěti vozích,“ psal John Taylor na začátku 17. století.

Metropole se však zřejmě poněkud lišila od ostatních regionů. „V Praze se setkáte s velmi hezkými domy, ale ve všech vesnicích se musí ulehnout na slámu, často zapáchající, protože čerstvá není k mání,“ shrnuje si William Bentinck.

Ne vždy ale naše země cizince zaujaly. „České království patří mezi ty nejnuznější oblasti, jež jsem kdy v německých zemích navštívila,“ stěžuje si v cestopisu ze střední Evropy lady Mary Wortley Montagu na počátku 18. století.