Letecká archeologie má spoustu výhod. Umožňuje rychle zmapovat velká území. Dokáže odhalit detaily, které ze zemského povrchu nejsou vidět. Nevyžaduje zásahy do terénu a neohrožuje proto zkoumané památky.
Slavný průkopník letecké archeologie byl francouzský pilot a jezuita Antoine Poidebard. Ve dvacátých letech minulého století objevil na území dnešní Sýrie a Iráku z kokpitu dvojplošníku s plátnem potaženými křídly 116 římských pevností. Pocházely přibližně z druhého až šestého století. Poidebard se domníval, že sloužily k obraně východní hranice říše.
Jeho výzkum doplnili archeologové Jesse Casana, David D. Goodman a Carolin Ferwerdaová z Dartmouthovy univerzity v americkém městě Hanover ve státě New Hampshire. Místo fotografií pořízených z letadla ovšem využili satelitní snímky.
Byly staré víc než půl století. Pocházely totiž ze špionážních satelitů CIA. Konkrétně šlo o programy Hexagon a Corona. Obrázky byly v době svého vzniku samozřejmě přísně tajné. Dnes už jsou ale volně dostupné široké veřejnosti.
Archeologové na nich v oblasti úrodného půlměsíce identifikovali 36 pevností objevených Poidebardem. Zbytek nejspíš padl za oběť proměnám krajiny souvisejícím se zemědělstvím. Navíc našli vědci 396 dosud neznámých hlásek.
Většina jich měla čtvercový tvar o straně okolo padesáti až osmdesáti metrů. Římané však zřejmě čas od času stavěli i větší opevnění. Jejich strana mohla mít až dvě stě metrů. Poloha pevností neodpovídá Poidebardově teorii.
Jezuita si myslel, že Římané stavěli své hlásky přibližně od severu na jih. Mělo to být kolmo ke směru případného útoku sveřepých barbarů ze zemí za hranicemi impéria. Průzkum však odhalil pevnosti rozmístěné i ze západu na východ. Nejspíš proto měly jiný účel.
Podle výzkumníků mohly sloužit jako záruka bezpečného cestování. Karavany v nich mohly také doplňovat vodu a odpočívat, než se vydaly na další cestu.
COOLna 
Napsat komentář