COOLna

„Většina i závažných nemocí, jako jsou nádorové choroby nebo postižení ledvin, má varovné signály podobné. Je to únava, nevýkonnost, neprospívání, rozladěnost sama nad sebou, protože mi něco nejde, jak bych chtěla, a podobně,“ popisuje internistka, kardioložka Věra Adámková, přednostka oddělení preventivní kardiologie ve vyhlášeném pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Jak nás tělo varuje, že s ním něco není v pořádku? Máme v těle nějaké kontrolky, které nás upozorňují na příchod nemoci?
Ano. Jenže je obvykle neposloucháme nebo jen trošku. Staří klinici měli velmi málo možností, jak vyšetřovat, ale znali řadu úkazů, jež sledovali, a pacienti o tom byli poučení. My jsme tyhle signály těla malinko přestali vnímat, protože se domníváme, že moderní medicína zvládne všechno. Jenže ono stále platí heslo z antiky: „Lepší je nemocem předcházet než je léčit.“

Jaké signály přehlížíme u nemocí srdce a cév?
Příchodem antibiotik v 50. letech minulého století se řada infekcí stala léčitelnými. Přestaly být strašákem, takže my je zvesela, zdravotníky nevyjímaje, přecházíme a nedodržujeme rekonvalescenci. Už jsme trošku zpychli moderním způsobem života. A jeden z hlavních příznaků, jimiž nás tělo na něco upozorňuje, může být prostá únava.

Každý je přece občas unavený.
Jistě. Třicetkrát nad tím mávnete rukou a nic se nestane, ale jednou to odbudete, a bude to špatně. Každý rok vidím takové pacienty ve své ordinaci. Jsou to většinou mladí, výkonní a aktivní lidé, kteří přicházejí s velmi závažným postižením srdečního svalu. Což je stále jedna z nejtěžších diagnóz současné medicíny. Mnohdy s trvalými následky. A někteří končí i transplantací srdce, protože jinak jim pomoci neumíme. Takže je potřeba dávat pozor na to, nejste-li unaveni jinak, než znáte, a neúměrně k zátěži, jakou máte za sebou. Může to být nepodstatná maličkost, ale nemusí.

A další varovné nápovědy organismu?
Například změna chuti k jídlu. Zhubnete-li o několik kilogramů, protože najednou nemáte hlad a jíte méně. I za tím může být schovaná velmi závažná nemoc, a to nejen od zažívacího systému. Mohou to být choroby spojené se žlázami s vnitřní sekrecí a podobně. V naší populaci, kde máme více lidí s nadměrnou hmotností, bychom mohli říci: „Hurá!“ Je-li to ve zdraví a hubne se vědomě, pak je to v pořádku. To prodlužuje život a snižuje riziko řady dalších komplikací. Obezita je totiž špatná nejen pro srdečněcévní systém, ale zatěžuje i pohybový aparát. Mnoho neschopenek v práci je spojeno s jeho bolestmi nebo s jeho postižením. Je to pak začarovaný kruh. Bolí vás klouby, začnete brát léky proti bolesti. Jenže neexistuje lék, který by neměl nějaký negativní dopad, takže velmi často pak bolí žaludek. Kloubům sice dočasně pomůžete, ale rozházíte si zažívání… Proto je optimalizace tělesné hmotnosti namístě. A prevencí kloubních obtíží, ale i srdečněcévních nebo nádorových onemocnění je pohyb. Zejména aerobní, tedy cvičení na výdrž, jako je chůze, jogging, plavání nebo cyklistika. Rozhodně to není zvedání činek ve fitku… Pokud ovšem hubnete náhle, aniž byste k tomu přispěli, je potřeba se podívat, proč se tak děje.

Nemoci srdce a cév jsou globálně nejčastější příčinou smrti. Jaké je z této oblasti nejčastější onemocnění?
Vysoký krevní tlak, který je rizikovým faktorem pro řadu nemocí, například pro ischemickou chorobu srdeční. Naprosto špatný je pro cévní onemocnění mozku.

Jak nás tělo varuje, že máme tlak vyšší?
Ďábel tkví v detailu a cesta do pekla je vždycky dlážděná něčím pěkným. A tady to je podobné. Vysoký krevní tlak totiž v počátku vlastně nic moc nedělá. Lidé s ním jsou aktivní, mohou být v dobré kondici. Zatímco všichni ostatní v místnosti mají svetr a je jim zima, oni jsou jen v tričku. Myslí si, že ostatní jsou zimomřiví a oni jediní jsou na tom dobře. Přitom je to naopak. Ani bolest hlavy není stoprocentní příznak. Vysoký krevní tlak je záludný. Nemusí dělat téměř nic, a přitom hezky tiše ničí cévy, srdce, mozek, ale i oči a ledviny. A může udeřit i jako cévní mozková příhoda. Proto je dobré si tlak občas nechat změřit.

Co třeba bolesti na hrudi?
I ty mnoho lidí podceňuje. Je pravda, že stále k nám přichází poměrně velké procento pacientů s již probíhajícím infarktem myokardu, který přišel náhle, bez velkých varovných příznaků. Ale i u těchto lidí, když si potom sedneme a jdeme zpátky v čase, se zpravidla ukáže, že tam nějaký varovný signál byl. A nemusí to být klasická bolest na hrudi, ale třeba bolest mezi lopatkami, jež přichází po nějaké námaze. Zrovna minulý týden k nám přišel muž v plné síle, který štípal na chalupě dřevo. Měl pocit, že si hnul páteří. Nejprve usoudil, že se vlastně nic neděje. Šel domů, dal si malého panáčka, což vůbec není špatně, a bolest přešla. I když alkohol nemůžeme nikdy doporučovat, kardiologie je jediný obor, který na něm, pokud je v malé dávce, nachází tu a tam i něco pozitivního. Opravdu malá dávka totiž rozšíří tepenné řečiště, takže člověku se uleví. A ulevilo se i jemu. Znovu vzal sekerku a šel sekat. Další bolest už byla taková, že musel do nemocnice. Naštěstí ho s infarktem myokardu dovezli včas. Proto si všímejte nejenom bolesti na prsou, a s ní jeďte vždy na vyšetření, ale i bolesti mezi lopatkami. Všem pacientům zdůrazňuji: „Přijeďte radši pětkrát zbytečně než jednou pozdě.“ Hlavně ženy si však říkají: „Počkám, až někdo přijde domů.“ Jenže to také může být už pozdě. Muži si jdou obvykle na chvilku sednout, ve většině případů se jim trošku uleví, a pak jdou práci dokončit. Jako ten muž, co sekal dříví.

Liší se bolesti při infarktu u žen a mužů?
Úplně ne, ale je tam trošku jiné vnímání. Každá žena obvykle ví, že po přechodu se může objevit bolest kostí. A bolest na prsou se tedy velmi často bere, jako že bolí žebra. Ženy nad tím jen mávnou rukou: „I naši babičku bolely kosti!“ A k lékaři nejdou. U nás je populace velmi poučená, ale přemíra informací vede na druhé straně i k samodiagnostikování, což není úplně dobře. Potom přicházejí s nálezem na srdci, který je už rozsáhlejší. A pak je tam další věc, jež přichází u žen po přechodu s určitým několikaletým zpožděním. Změna v metabolismu cukrů i tuků. Ženy ve starším věku prostě už nemají hormonální ochranu jako ty mladší a mohou mít i postižení srdečněcévního aparátu. Občas se říká: „To je žena, ta nemůže mít infarkt!“ Velký omyl! Může. A dále tady je celá řada nemocí, které nás příznaky upozorňují, že bychom měli vyhledat lékaře. Jde například o postižení štítné žlázy. Ať už je to hypertyreóza (zvýšená činnost štítné žlázy, ta potom vylučuje přílišné množství hormonů – člověk cítí zrychlení tepu, bušení srdce, pocity horka, průjmy a také hubne), nebo častěji hypotyreóza (snížená činnost štítné žlázy, tělo pracuje ve zpomaleném režimu, člověk je unavený, zimomřivý, trpí poruchami paměti a soustředění, někdy i lehce přibývá na váze).

O štítné žláze se příliš nemluví. Přitom má v těle vliv na všechno, na psychickou a fyzickou kondici, na plodnost i na naše nálady. Produkuje hormony, jež potřebuje ke své funkci každá buňka v těle. Ovlivňují totiž látkovou přeměnu tuků, bílkovin a cukrů. S problémy štítné žlázy má v Česku osobní zkušenost 5 až 7 % populace, tedy minimálně přes půl milionu lidí. Jaké jsou další varovné příznaky, že štítná žláza nepracuje správně?
Může to být i změna kvality vlasů nebo jejich vypadávání, změna kvality kůže… Nejčastější postižení štítné žlázy je autoimunní, takže vesměs nevypozorujete příčinu, proč k tomu došlo. Jsou to většinou drobnosti, přicházejí trošku plíživě a jsou dlouhodobé, tudíž si často neuvědomíte, že jde o varovný příznak, jemuž byste měli naslouchat.

prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.