COOLna

….dědictví času a kultury…


Aby záda nebolela…

Jak tedy předejít tomu, aby nás záda nebolela?
Radím naučit se cviky na rozhýbání střední páteře – do záklonu. Je potřeba umět dýchat do břicha a zacílit na pohyb mezi lopatkami. Další cviky jsou v poloze na zádech – zvedněte nohy a dýchejte do břicha. Na tuto polohu lze nasadit další pohyby, jež trénují stabilizaci páteře, šikmé břišní svaly, a léčit tak bolest v bederní páteři.

Bolest zad jistě souvisí s tím, že sedíme na špatných židlích, ve špatných pozicích. Do jaké míry přispívá k bolesti stres?
Stres považuji za rizikový faktor vždy, když je u člověka přítomna dlouhodobější negativní emoce. Vezměme si člověka, jemuž jeho šéf či žena dávají zpětnou vazbu, jak se s ním spolupracuje, respektive žije. A on si obě situace vyhodnotí tak, že se cítí naštvaně a nepochopeně. Takhle reaguje na vše, co se týká jeho osoby. Jiný člověk ale reaguje tak, že se zajímá o to, co druhému vadí a co může on sám zlepšit. A mluví o sobě v tom duchu, že si uvědomuje „nedostatky“, které sám chce zlepšit, vnímá v sobě smysl z možnosti probrat s někým svá témata a posunout se dál ve svém vztahu k sobě. To považuji za důležité pochopit. Reaguji-li prvním způsobem, ubližuji si nejdříve sám sobě, a potom i všem okolo. A jsem ve stresu z toho, „kdo mě zase dneska naštval“.

Jak tedy s pomocí psychiky ulevit i našim zádům?
Nejprve je nutné naučit se vnímat emoce z toho, co mi sebralo můj klid. Naučit se pojmenovat svůj vnitřní stav. Jak si připadám v tom, co se nyní děje, jak se v tom cítím. To je důvod toho, že se psychika negativně podepisuje na těle. Je to proto, že jsme si pokřivili pohled na sami sebe. Uvěřili jsme iluzi, že jsme nepřijatí, slabí, neschopní, nepodporovaní, selháváme, a užíváme vůči sobě další slova, jež způsobují náš vztek, smutek. Pak jsme v roli oběti. A často pak na sebe nesmyslně útočíme. Díky tréninku musí přijít opouštění těchto představ o sobě samém, aby moje vnitřní rozpoložení bylo co nejvíce v pohodě.

fyzioterapeut Tomáš Rychnovský

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.



krematorium