COOLna

Emoce po slovenských volbách vyprchaly, a tak se dá zamyslet nad tím, co nám řekli tamní voliči. Nebo spíš, kterých chyb by se měli politici vyvarovat v blížících se volbách ve zbytku Evropy.

Co šlo na první dobrou zaznamenat, byla nespokojenost a zklamání. Obecně se slovenským voličům nelíbilo, kam země směřuje pod chaotickým vedením premiéra Igora Matoviče z OLaNO v době covidu a ekonomické krize. Tedy spíš, jak to vyprazdňuje jejich peněženky. Stokrát to zesílila vysoká inflace a zdražení všeho včetně energií.
I proto rezonovalo téma ukrajinské války a vítězná strana Směr s budoucím premiérem Robertem Ficem triumfovala se sloganem, že už Ukrajině nedá na zbraně ani cent a raději je investuje do slovenských rodin.

Slováci, i když mají k Rusům blíž než Češi, nejsou žádní milovníci Vladimira Putina, primárně jim vadí ekonomické dopady války na jejich životy. Podobné pocity se šíří po celé Evropě. Lidé už jsou z konfliktu unaveni, chtějí jistotu a stabilitu, a to vždy neznamená, že jsou proruští „švábi“. A pokud jim jejich vedení nedokáže pořádně vysvětlit, proč EU i jednotlivé země finančně podporují Ukrajinu, vytváří to pro současné vlády obrovský problém. Zvláště pokud navíc nezvládají řízení země v krizi a nejsou ochotny dostatečně naslouchat lidem, kteří se cítí odstrčeni.

Dnes německého sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze a jeho konzervativní předchůdkyni Angelu Merkelovou děsí, proč tak stoupá popularita antisystémové strany Alternativa pro Německo. Odpověď je jednoduchá – a využil ji i Fico.

Protože část společnosti přestala věřit svým vládám i orgánům EU, jejichž rozhodnutí, třeba úprk za zeleným údělem, považují za chybná. Nevadí jim snaha o zlepšení životního prostředí, ale že se při tom likvidují evropské automobilky, zemědělství či energetický sektor a lidé chudnou.

I tady lovil svých „dvacet“ procent Fico, který svou nacionální a útočnou kampaní občas sklouzával až do čtvrté cenové. Přesně však věděl, kam míří. Stejně jako vedení německé AfD či šéfka Národního sdružení Marine Le Penová, která má šanci stát se francouzskou prezidentkou. Ti všichni se také stavějí rezervovaně k rozšiřování pravomocí EU a hájí spíš národní zájmy.

A peněženek a obecně života Slováků se týká i další Ficovo velké téma, které hýbe Evropou: migrace do EU. Proto začal mluvit o zpřísnění ochrany na hranicích. Růžové brýle už spadly i německým politikům, kteří si uvědomují, že příval imigrantů nezvládají, stejně tak v Itálii i jinde. Toto téma může rozhodnout i blížící se evropské volby, stejně jako odpor či příklon ke Green Dealu.

Fico se jistě vrátil, aby se pomstil těm, kteří ho svrhli. A aby si opět užil moc, kterou miluje. Populisticky některá témata včetně proruské rétoriky tlačil až do krajnosti, ale to mohlo fungovat jen proto, že se přiživoval na náladách, které ve slovenské společnosti existovaly. On to nevymyslel, jen opět dokázal, že je skvělý technolog moci.

Podobné rezervoáry voličů se zvětšují i v EU, a pokud si to současné vládní strany neuvědomí, může je tato vlna smést. Evropa vedená pouze „řízenými“ střelami nacionalistů koketujícími s populismem by však v křehké době války a ekonomické nejistoty mohla rozklížit jednotu v Evropě a zcela jistě by nepomohla ani Česku. Vladimir Putin by dosáhl toho, čeho chtěl, a ani by nebyla potřebná nějaká dezinformační kampaň. Jen to, že lidé mají i kvůli svým vládám stále hlouběji do peněženek.

Kamil Struha

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.