COOLna

Západ zapomíná na to, že Rusko není zrcadlovým obrazem nějakého západního národního státu. Jde o úplně jiné paradigma moci, které se řídí „weberovským pojetím charismatického vůdcovství“, upozorňuje Snyder.

„Jde o to, že v Rusku nemůžete mít vnitřní politiku,“ uvažuje Snyder. „Elita rozkradla všechny peníze, všechny zákony jsou zkorumpované a pro většinu Rusů neexistuje skoro žádná sociální mobilita ani možnost změny, takže to musí suplovat zahraniční politika a dodat surovinu – scénografii – pro vládnutí.“

„Historie trošku připomíná matematiku,“ říká. „Čím hlouběji se do ní dostáváte, tím je zvláštnější. A krásnější.“

Je přesvědčený, že v našem politickém diskurzu je naléhavě potřeba ji víc docenit. „Potíž je v tom, že bez historie se zásadními politickými problémy nehnete.“

Podle Snydera se s koncem studené války západní liberální politický řád propadl do ahistorické letargie. Z dějin se podle něj „stal hovor na koktejlovém večírku“.

„Byl to triumf paradigmatu prostředků – manažerského paradigmatu v politice,“ upřesňuje, „podle nějž už nemusíme moc mluvit o tom, proč se něco dělá, protože to už jsme všechno vyřešili.“

Proto je Západ ve svém jednání po celém světě ještě neobratnější a navíc oslabený ve svých samých demokratických základech, protože „bez historie… se i ty nejpitomější mýty stávají normálními“. Jako třeba mýty o tom, že Amerika je veliká, nebo o svěcení Rusi v Kyjevě započatém v devátém století [tedy příběh, který si oblíbil zejména Putin, aby ospravedlnil synonymnost Ukrajiny s Ruskem.

„Historie nám dává víc úhlů pohledu,“ dodává.

Minulost ve vší své podivnosti často dokáže nasvítit současnost. Snyder ukáže na chytré telefony na stole: symboly našeho technokratického vítězství nad minulostí. A přesto nám o nich má co říct i homérský mýtus. „V Odysseji jsou sirény tak neodolatelné, protože umí zazpívat každému námořníkovi jen o něm. Což je přesně tatáž algoritmická superschopnost, kterou má tahle věcička,“ uvažuje.

„Možná se v tomto projevuje moje superkonzervativní stránka, ale kdybychom všichni trochu lépe znali dějiny, byli bychom lépe vybaveni ke čtení současnosti.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.