Vědci z Northwestern University varují, že vyhlídky pacientů s poruchami spánku, jako je náměsíčnost, jedení ve spánku, spánkové děsy (křik a intenzivní strach během spánku) a sexsomnie (provozování sexuální aktivity během spánku), jsou mnohem méně slibné. Ačkoli jsou tyto stavy často předmětem vtipů, mohou být pro pacienty nebezpečné, pokud se neléčí. Přesto v současnosti neexistují konsenzuální pokyny pro léčbu těchto poruch.
„Tyto poruchy mohou být nebezpečné a vést ke zranění spícího nebo jeho blízkých, proto je důležité, aby byly příznaky vyhodnoceny a léčeny,“ uvádí Mundt.
„Potřebujeme mít vypracované doporučené postupy, aby pacienti dostávali tu nejúčinnější léčbu, kterou nemusí nutně být léky.“
Mundt zdůrazňuje, že k posouzení účinnosti léčby těchto parasomnií je zapotřebí randomizovaných kontrolovaných studií. Při provádění analýzy autoři studie uvedli, že mezi léčebné postupy s nejvyšší prokázanou účinností patří hypnóza, kognitivně-behaviorální terapie, lepší spánková hygiena a plánované probouzení (probuzení pacienta krátce před dobou, kdy obvykle zažívá epizodu parasomnie).
Mundt se specializuje na behaviorální léčbu různých poruch spánku, jako je nespavost, noční můry, NREM parasomnie, narkolepsie a idiopatická hypersomnie. Podle ní si v mnoha případech pacienti ani nepamatují, co dělali předchozí noc, nebo si na to dokážou vzpomenout jen mlhavě.
„Někteří lidé nevědí, že jsou takto nemocní nebo co se s nimi v noci děje,“ vysvětluje Mundt. „Mohou přijít na spánkovou kliniku až ve chvíli, kdy se zraní. Nebo řeknou: ‚V kuchyni jsem měl na lince obaly, takže vím, že jsem jedl‘.“ Dodává, že viděla lidi, kteří skončili na pohotovosti s řeznými nebo tržnými ranami od úderu do okna, zrcadla nebo zdi.
Vědci odhadují, že celoživotní prevalence (podíl počtu jedinců trpících danou nemocí k počtu všech jedinců ve sledované populaci) parasomnií je 6,9 %, pokud jde o náměsíčnost, 10 % u spánkových děsů, 18,5 % u změněného stavu v bdělosti spojeného se zmateností, 7,1 % u sexsomnie a 4,5 % u jedení ve spánku.
Některé z těchto poruch (náměsíčnost, spánkové děsy, zmatenost po náhlém probuzení) bývají častější v období dospívání a v dospělosti obvykle ustupují. Naproti tomu sexsomnie a poruchy příjmu potravy související se spánkem obvykle začínají v dospělosti. „Lékaři často rodičům říkají, že z toho jejich děti vyrostou. Ale ne každý z toho skutečně vyroste,“ říká Mundt.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář