COOLna

Ministr zdravotnictví slíbil, že obnoví v Česku výrobu penicilinu. Ano, toho penicilinu, co se tu za komunistů už vyráběl. Dobrý důvod vzpomenout na minulý režim se slzou v oku. Vždyť my měli všecko! Někteří si to fakt myslí.

Přitom zrovna výroba penicilinu se začala v Roztokách zavádět ještě před „vítězným únorem“ (snad dokonce s pomocí UNRRA) a ve skutečnosti nejen že za komunistů nebylo všecko, ale občas měl člověk pocit, že není skoro nic.

Kdo to zažil, ví, že nemám na mysli absolutní nic, tedy hlad. Hlad nebyl, máslem jsme mazali a toaletní papír chyběl jen krátce, když vyhořela papírna, akorát jste nesměli srovnávat. Názorné srovnání poskytovaly už prodejny zeleniny. V Praze nebo v Chebu prodávaly mrkev, cibuli a více či méně shnilé brambory. Šťastlivci, kteří získali od závodního výboru, uličního výboru a policie povolení nahlédnout za hranice, pak upadali do extáze už pár kilometrů na západ.

O nabídce pěti druhů paprik, tří druhů hrušek, jahod, borůvek, malin a jablek i granátových se jim ještě dlouho v noci zdávalo, stejně jako o dalších vymoženostech, jež spatřili. Teď je máme všechny na dosah ruky a vypočítáváme, co nemáme. Například levné byty. Pravda, jsou drahé, ale aspoň nějaký byt seženete. Když bývaly levné, byly jen pro horníky a nomenklaturní pracovníky strany, jinak šance nulová nebo s desetiletou a delší perspektivou.

Pak je tu ovšem ten penicilin. Teď by se hodil. Přemýšlím, jestli by se položek, co by se hodily, nenašlo víc, a napadá mne třeba školství. Ministr Bek se před nedávnem zmínil, že by bylo smysluplné, kdyby žáci mohli nastupovat do středních škol už po osmé třídě místo po devítce. Měl pravdu, jelikož maturita, po níž všichni tolik touží, by se nedělala po třinácti letech sezení v lavici, ale už po dvanácti, čímž by se mladým lidem ušetřil čas. (Na vysokou se jen málokde ve světě nastupuje až kolem dvacítky, jako teď u nás.)
A mohlo by se ušetřit i dost peněz ze státního rozpočtu. Ale prosadit takovou změnu do zákona by asi nebylo jen tak. Tenhle model už tu přitom taky byl. Za komunistů. Na totalitních režimech je smutné, že jim nevěříte, ani když by měly výjimečně pravdu, a vymetete po nich i to, co by se vám mohlo šiknout dál.

Dělám si teď takovou malou anketu. Ptám se starších lidí, s nimiž se potkám, jestli by si vzpomněli na nějaký další příklad. Hned tři z nich řekli, že by se někdy šikly zadrátované hranice. Nejsem si jistá, jestli to mysleli doslova, ale fakt je, že bariéry se dneska staví leckde, a všimla jsem si, že se používá i ostnatý drát.

Ostatní respondenti nebyli tak radikální. Jedna paní mínila, že se neměly rušit socialistické cukrárny, protože v nich měli punčáky a indiánky a zejména indiánky ona postrádá. Nevymlouvala jsem jí to, ale asi s tou anketou radši přestanu. Kdo ví, co bych ještě slyšela.

Radka Kvačková

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.