COOLna

Duté roury, aerofony, jež vyluzují dunivý zvuk znějící jako „dy-dže-ry-dů“, měly desítky domorodých názvů. Zdobené a malované truby se na severu kontinentu nazývaly yidaki a pištci jsou ztvárněni i na pravěkém skalním umění Arnhemské země.

Je to takový australský národní poklad, odvěká tradice. Po dlouhé stovky let, ne-li po pár milénií, se původní obyvatelé nejmenšího kontinetu scházejí k obřadům a tancům, aby si při nich vyslechli burácivě dunivý zvuk ikonického nástroje: dydžerydů, v anglickém přepisu stále častěji psáno jednotně jako didjeridu, případně didgeridoo. Zvuk, který z tohoto hudebního dechového nástroje (odborně aerofonu) vychází, zní podobně jako v češtině zažitý název.

Ale desítky kmenů, zvláště na severu země, tyto trubky vyráběly, zdobily a nazývaly rozličně: třeba mako či mago v jazycích kunwinjku a kune, artawirr a irrumbur na Crokerově ostrově či v severozápadní Arnhemské zemi, dále kenbi, mandapul, morle, mudburundja, ngorala, yiraka anebo konečně – dnes nejčastěji – jako yidaki. A právě toto jméno si do titulu vetkla velká výstava, Yidaki: Didjeridu and the Sound of Australia, kterou před dvěma lety připravili tamní muzejníci pod záštitou Australského národního muzea (ANM). Z tradičního severu, který byl původní domovinou nástroje, zavítala do metropole Canberry i dalších měst země.

Podle Margo Nealeové z ANM dydžerydů bylo a je pro Aboriginály důležitým nástrojem, a to nejen hudebním, ale také sociálním – v nativním myšlení patřilo k magickým prostředkům, které léčily společnost, oživovaly duchovní světy a přenášely obyvatele do mytických časů zvaných jako Dreamtime, do dob snění, kdy se rodil svět; některé z trub bývají i proto pokresleny mytickými výjevy, jako třeba předkem Baramou.

Austrálci ovšem nejsou veřejnosti známí jenom zdobenými trubkami či bumerangy, vrhači oštěpů wumerra anebo jizvením svých těl. Tihle lovci a sběrači vytvářeli po tisíce let fascinující skalní umění plné postaviček i zvířat v takzvaném rentgenovém stylu. A protože bambusové či eukalyptové roury nejsou tím nejtrvanlivějším archeologickým dokladem, právě malby na stěnách Arnhemské země patří k zachovalým důkazům, které nám pomáhají doložit, jak asi dlouho duní pod australským sluncem tóny z yidaki.

Od konce 18. století se s nástrojem seznamovali běloši, kteří jej údajně nazvali slovem, jež imituje jeho nejtypičtější zvuky: dy-dže-ry-dů. Nejstarší dosud identifikovaná zmínka o podivně dlouhém a hučivém nástroji pochází z roku 1835. Tehdy publikoval T. B. Wilson cestopis Narrative of a Voyage Round the World, kde načrtnutý domorodec z Raffles Bay hraje na dydžerydů, které je z bambusu, má „asi tři stopy zdéli“ a jmenuje se eboro či ebero.

Poznatků přibývalo, časem se k tématu ozdobených píšťal dostali antropologové. Jeden z těch nejznámnějších, Baldwin Spencer, pak roku 1912 pořídil i první zvukové nahrávky tradiční a ceremoniální hudby, když k jejímu zachycení použil fonograf se záznamovými válečky.

Další etnolog, Norman Tindale, zahájil deset let poté terénní výzkum na ostrově Groote Eylandt, v jedné z domovin didjeridu, a roku 1926 studoval funkcionalista William Lloyd Warner kulturu Milingimbi, když v rané etnografii psal o „čtyři stopy dlouhé trumpetě, iraki“. A pak v roce 1953 vyšla deska Tribal Music of Australia z nahrávek pořízených etnografem A. P. Elkinem, která měla na přebalu větší skupinu australských domorodců s kopími a v detailu i hráče umělce na didjeridu – archaická hudba zamířila do světa. A svět ji začal objevovat.

Na dydžerydů „se troubí zejména základní ,pedálový’ tón, jenž se rytmizuje a barevně ozvlášťuje zdůrazňováním různých alikvotních tónů. Základní tón se často střídá s přefuky, zejména se druhým alikvotním tónem – v případě cylindrické trubice o oktávu plus kvintu výše. Troubení se obohacuje subvokalizací, zpěvem a různými výkřiky do trubice a tak dále. Vždy se hraje technikou takzvaně cirkulárního dechu, kdy hráč hraje nepřerušovaně a používá tváře jako vzduchový rezervoár, zatímco se nosem nadechuje,“ přibližuje techniku muzikolog Vlastislav Matoušek v ojedinělé knize Rytmus a čas v etnické hudbě.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.