COOLna

Co je pravdy na tom, že jsme některé geny podědili po neandertálcích?
Skutečně tomu tak je, i když neandertálci nebyli našimi přímými předky. Z Afriky do Evropy přicestovali dříve než Homo sapiens. Na tomto území se pak s nimi začali před desítkami tisíci let křížit a v souvislosti s tím jim předali i některé geny. Nebyla to ovšem záležitost jedné generace, ale mnoha generací.

Které z přenesených genů považujete za nejdůležitější?
Velmi důležité byly zejména geny, které nás ochraňují před infekcemi. Moderní člověk, který přicestoval z Afriky, nebyl adaptovaný na podmínky, jež vládly na konci doby ledové v Evropě. Díky mutacím genů, které získal od neandertálců, se dokázal lépe přizpůsobit chladnějšímu klimatu i odlišné stravě.

Příměs neandertálských sekvencí nalézáme ale například i u genů, které ovlivňují ukládání keratinu v kůži, vlasech a nehtech. Také tato příměs nejspíš zajišťovala modernímu člověku lepší ochranu vůči vlhku, chladu a patogenům.

Podle jedné z teorií mohli neandertálci tím, že nám předali příznivé geny, přispět ke svému zániku. Je to pravda?
Určitě na tom něco pravdy může být. Při křížení se sice přenášejí všechny geny, ale zůstanou jen ty výhodné. Lidé s nevýhodnou genetickou výbavou se hůře rozmnožují a mají menší šance na přežití. Toto pravidlo platí ve vývoji obecně a s největší pravděpodobností, tedy i u neandertálců.

Jaká je vlastně kvalita DNA staré desítky tisíc let?
Deoxyribonukleová kyselina je poměrně stabilní. Zejména pokud není vystavena kyslíku a zůstane v uzavřené oblasti. Dobře se uchovává zejména v dlouhých kostech nebo v zubech. Když se najdou takové vzorky, je možné ji poměrně dobře izolovat a přečíst.

V průběhu tisíciletí ale přece jenom dochází uvnitř DNA k chybám. Rozpoznat, co je chyba a co původní informace, není vždy právě jednoduché. Můžeme proto někdy jen odhadovat, zda nalezený vzorek nukleové kyseliny patřil například neandertálcům, či denisovanům, kteří jsou jim velmi blízcí.

Genetický výzkum neandertálců probíhá již delší dobu. Jaké zásadní objevy přinesl?
Za velký úspěch považuji už to, že se nám podařilo přečíst genom neandertálců. A také dokázat, že v určité míře docházelo ke křížení neandertálského člověka s Homo sapiens. Výzkum jednotlivých genů však i nadále pokračuje. Díky moderním technologiím umíme už dnes číst i ze vzorků, z nichž to dřív nešlo. Velmi zajímavý byl například v poslední době výzkum genu Foxp2, který je důležitý pro tvorbu řeči.

Měli ho už ve své genetické výbavě i neandertálci?
Podle výzkumů se s největší pravděpodobností vyskytoval nejen u nich, ale také u denisovanů. A to znamená, že zmíněné populace byly schopné už mezi sebou poměrně dobře komunikovat. Lidé, kteří mají tento gen zmutovaný, i dnes špatně vyslovují, nesprávně chápou jazyk a dokážou používat pouze jednoduché věty. Existují dokonce i studie, které prokázaly, že zpěvní ptáci s takto zmutovaným genem umí sice zpívat, ale na svůj zpěv nenalákají samičku.

Dají se neandertálské geny vystopovat rovněž u současných lidí?
Množství DNA, která obsahuje neandertálské mutace, se u Evropanů pohybuje mezi jedním až čtyřmi procenty. Stejně tak můžeme ale vystopovat například i keltské mutace genů. A na základě toho si udělat představu o migračních vlnách. A také o tom, do jaké míry migrace poznamenala zevnějšek lidí. Víme například, že přechodem z Afriky do Evropy, kde bylo méně sluníčka, moderní člověk ztratil tmavou barvu kůže, aby dokázal kompenzovat nedostatek vitaminu D.

Jaký význam má výzkum prastaré DNA pro současnost?
Bezprostřední význam pro současnost mají především poznatky z doby, kde známe své předky, kam ještě dohlédneme. Díky těmto znalostem můžeme totiž účinněji předcházet nemocem, které se vyskytly v našem rodě.

Zmíněné poznatky mohou ale velmi napomoci také v rozvoji personifikované léčby. Pokud se podaří získat informace o genetické diverzitě určité populace, budou moci farmaceutické firmy snáze vyvinout léky cílené na konkrétní variantu genu. V rámci projektu zaměřeného na výzkum lidského genomu proto v řadě států skenují svoji vlastní populaci.

Probíhá podobný výzkum také u nás?
Výzkum zaměřený na analýzu českých genomů u nás vede profesorka Šárka Pospíšilová z Masarykovy univerzity v Brně. Česká populace, ale i populace středoevropská je z genetického hlediska velmi zajímavá. Už proto, že představuje jedinečný genový mix. Zmíněný projekt by tak mohl přinést celou řadu nových poznatků.

Jan Pačes, genetik z Ústavu molekulární genetiky AV ČR