Všechny tyto zážitky jsou dnes pro mne symbolem světa, v němž je všechno tak, jak má být. Společné stolování byl magnet, který vždy dokázal spolehlivě svést celou rodinu dohromady. Nikdo nikam nepospíchal, všichni společně hodovali, spory byly na chvíli zapomenuty. Lidé prostě byli a všichni jsme cítili onu moc, jakou funkční široká rodina má. Této magické síly jídla dávat lidi dohromady, sbližovat je a na chvíli zastavit čas jsem si všiml už jako dítě. Tohle všechno však dovedu plně docenit teprve dnes, kdy je značná část mé široké rodiny rozbitá a nefunkční a kdy navíc žijeme v době narůstající nedůvěry a nepřátelství. O to vděčnější jsem za všechny ty vzpomínky, v nichž jako ve filmu figurují lidé, kteří jsou pro mě stále živou vizí toho, jak vypadá dobrý život.
Vedle těch rodinných hostin mi ve vzpomínkách vždy naskočí i stolování s přáteli v zemích, kde ještě rodinné a sousedské komunity drží pohromadě.
Ta kombinace společného smysluplného úsilí a pravidelné odměny ve formě fantastické hostiny byla skutečně magická. Všechny tyhle vzpomínky mají jedno společné: zrodily se v zemích, kde hostina – to znamená stolování ve větším počtu lidí nad skutečným jídlem – je přirozenou součástí života.
Co se týče společenského klimatu, nikdy v historii jsme nežili ve více atomizované a rozdělené společnosti. Dokonce se znovu rozhořely velké války, o kterých jsme si mysleli, že jsou v Evropě už minulostí. Jako by stále přibývalo témat, o kterých se vlastně ani nemůžeme bavit, pokud se ovšem nechceme zhádat (politika, uprchlíci, covid, klima…).
Hostina je dobrou medicínou i na tuto narůstající bolest. Též je fenomenálním nástrojem pro návrat ke skutečnému jídlu. Pokud totiž už chceme někoho pohostit, většina chce, aby to bylo na jedničku. Taková je lidská psychika. Pro své blízké si přejeme to nejlepší, toužíme jimi být přijímáni. Na skutečné hostině tak prostě nechcete rohlíky s párkem, nic z rozmrazeného polotovaru nebo z instantního prášku.
Jsem přesvědčený, že čím víc se nám povede fenomén hostiny do moderní společnosti vrátit, tím větší máme šanci postavit se závažným neduhům moderní doby – od hrozby válek, osamělosti, rozdělené společnosti, chudoby smyslu, vztahů i té ekonomické přes průmyslové zemědělství ničící půdu, vodu, krajinu, ekosystémy a zdraví až po kolaps planetárních ekosystémů. Hostina je prostě velmi přirozený a tisíci let ověřený recept, jak získat zpátky to, co jsme si nechali vzít – totiž život.
Přeji si, aby se hostina vrátila i do našich zeměpisných šířek a délek, aby bylo opět normální jíst skutečné jídlo společně s lidmi, s kterými jsme si blízcí. Každá hostina se počítá.
Tomáš Hajzler
COOLna 
Napsat komentář