COOLna

Kdyby se lidé více zajímali o to, co denně konzumují, byly by podmínky živočišné výroby takové, jaké je zemědělci slibují na obalech mléčných výrobků nebo masa? Myslím, že určitě.
Nebo alespoň věřím, že většina lidí neschvaluje barbarství, a když už ne ze soucitu ke zvířatům, tak kvůli sobě a svému zdraví. Pokud zákazník platí v obchodě za výrobek od šťastného zvířete, těžko si pak umí představit, že tomu tak být nemusí.

Týrání zvířat spojené s krutým chováním zaměstnanců, bolestivé či smrtelné úrazy zvířat, necitlivé oddělování telat, kráva, které ze zoufalství tečou slzy nebo ze struku tekoucí krev místo mléka. To a mnoho dalšího jsem se rozhodla sepsat do příběhu po několika dnech toho, co mi došlo, že tohle je ta skutečná realita každodenního života mléčných krav.

Rychlost, s jakou zvířeti hrozí smrt, se zde počítá na vteřiny. Bolest, strach a úzkost je všudypřítomná. Marně hledám ty šťastné krávy, když v tom si vybavím větu, kterou jsem se dozvěděla hned v prvním kravíně, zatímco jsem se zkušenější dojičky ptala, zda je nutné dojit i krávu, která před chvilkou porodila a sotva stojí na nohou. Věta „my tady nemáme krávy, my tady máme výrobnu masa a mléka“ mě následně provázela celým mléčným průmyslem.

Kravín na konci pekla popisuje působení ve čtyřech velkochovech a hledám odpověď na otázku, co stojí za bílou tekutinou. Byly podmínky na všech místech stejné? Žijí krávy v dobrých životních podmínkách, nebo je to jen líbivá nálepka na obalech? Jak je s nimi zacházeno od narození až po celý jejich průběh života?